Pomník Přemysla Otakara II.

Archiv T. J. 

Zakladatel Svaté Trnové Koruny zde pohřben není, ale byl mu vystavěn klasicistní epitaf. Viz také v části "Z dalších zajímavostí chrámu".

 Slovy Josefa Braniše, str. 97:

"Po pravé straně  stojí na podstavu truchlivá, o rakev se opírající Athéna s kopím a štítem, po levé pak svalovitý Saturnus s kosou nazdvihuje levicí víko rakve na znamení, že král tu není pohřben. Za rakví vypíná se pyramida, na které se v rokokovém rámci spatřuje poprsí Otakarovo, nad nímž vznášející se Fama píše na pyramidu náhrobní nápis:

PIIS

MANIBVS

D. OTAKARI II.

REGIS BOHEM: DVCIS

AVSTR

Po stranách pyramidy jsou válečné trofeje, v levo odlétá Merkur, nesa na podušce korunu. Pozadí tvoří rokokový, nepříliš vkusný baldachýn, nad nímž na stěně vymalováno jest al fresco založení kláštera."

Autor

Braniš v knize zmiňuje dále autora tohoto epitafu - Tomáše Feslera (autor i Bavorova epitafu na protější straně chrámu) a domnívá se, že se Fesler příliš zhlédnul v Brokoffově pomníku hraběte Vratislava v minoritském chrámě sv. Jakuba na Starém Městě Pražském. Braniš zmiňuje jako rok vzniku epitafů rok 1773 

str. 307 knihy Dějiny Zlaté Koruny doplňuje jméno sochaře náhrobku a používá jiný přepis Tomášova příjmení (Fesler/Feiler):

"Po stranách presbytáře provedl sochař Jakub Eberle za pomoci místního konvrše Tomáše Feilera dva protějškové náhrobníky, věnované zakladateli Přemyslu Otakarovi II. a významnému dobrodinci kláštera Bavoru III. z Bavorova."

wikipedie popisuje klasicismus takto:

 "Klasicismus je umělecký směr, který se inspiruje hlavně starověkými vzory a zdůrazňuje střízlivý rozum, uměřenost a jasný, pravidelný řád. Vznikl ve Francii 17. století za vlády "krále Slunce" Ludvíka XIV. jako reakce na citové až vášnivé baroko a odtud se rozšířil do celé Evropy."

Střízlivým, ale současným, pohledem si dovoluji pochybovat o tom, zda umístění Athény, Saturna, Merkura a Fámy v katolickém, křesťanském kostele je znakem rozumu, uměřenosti a jasného, pravidelného řádu. Naopak, považuji toto spíše za porušení řádu!

Není mi zcela jasný autorův záměr, zda jednal čistě ze zdobnosti a povrchní znalosti, na místo hlubokého porozumění. Avšak díky tomuto ztvárnění náhrobku se můžeme s jistotou domnívat, že v oné době se již původnímu učení v klášteře nevyučovalo, a že klášter již sloužil stejným věcem, jako kterýkoliv jiný klášter té doby.

Dodatek z 24. 10. 2018 - Asi se nám tu v tom vrtali svobodní zednáři, jinak si ten náhrobek těžko vysvětlit.

Athéna - řecká mytologie - bohyně moudrosti a vítězné války, ochránkyně statečnosti, práva, spravedlnosti a umění (v římské mytlogii Minerva)

Saturn - římská mytologie - bůh zemědělství a sklizně (jeho řeckým protějškem je Kronos).

Merkur - římská mytologie - bůh obchodu, zisku, cestování a je také poslem bohů (v řecké mytologii Hermés)

Fáma - zde s křídly, aby se mohla rychle rozlétnout, a vytrubuje své zvěsti na trubku. Někdy ztotožněná s Nesmrtelností (v tomto případě je jejím protějškem Sláva s věncem v rukou věnčící triumfujícího (a nejčastěji zemřelého) hrdinu.

 Na str. 308 v knize Dějiny Zlaté Koruny je tento popis náhrobku:

"Kenotaf Přemysla Otakara II. byl ztvárněn v podobě černé tumby a pyramidy, symbolizující nesmrtelnost. Lev pod tumbou připomíná královskou moc zakladatele, bohyně Pallas truchlí nad "časnou smrtí hrdinného krále", Chronos nadzvedávaje víkou poukazuje na to, že králův hrob se ve Zlaté Koruně nenachází, což dosvědčuje také letící Merkur, který odnáší královskou korunu a žezlo. Na pyramidu, zahalenou v baldachýnu a zdobenou královým portrétem, píše alegorická postava Fámy oslavný nápis..."

Porovnání božstev a uvedení do správných "božských" celků:

Kronos časem splynul s Chronem (Chronos), ale Chronos ve skutečnosti znamená - personifikaci času.

Ze jména Hermés vznikl výraz hermetismus, hermetický.

Merkur je planeta a jméno spojované se živlem vzduchu. Princip Merkura je alchymicky propojovaný s prvkem rtuť, která byla zvaná "živé stříbro".

Živel vzduchu propojuje další dva živly - oheň a vodu.

Je obecně tvrzeno, že propojuje síru a sůl, avšak sůl už je tzv. "živlem" země.

AI (aneb "po našom" UI :D a mladí padají do kolen :D )

Hermetismus je starověká a dosud živá duchovně-filozofická tradice, která se považuje za formu esoterismu a má původ ve starověkém Egyptě. Název pochází od mytického moudrce Herma Trismegista, který je pokládán za zakladatele alchymie a astrologie, ačkoli jeho postava je mystická. Hermetismus se zabývá duchovními a filozofickými tématy a je úzce spojen s tajným učením a zkoumáním věcí přesahujících běžné vědecké poznání.

Klíčové aspekty hermetismu:
Původ: Hermetismus má kořeny ve starověkém Egyptě, kde byl pěstován hierofanty, a je spojen s bohem Thovtem.

Hermes Trismegistos: Řecko-egyptský mudrc, kterému jsou připisována základní díla hermetismu, jako je například Corpus Hermeticum.

Esoterismus: Hermetismus je považován za formu esoterismu, tedy nauky o skrytých znalostech, které přesahují možnosti běžného vědeckého poznání.

Alchymie a astrologie: Hermetismus je spojován se vznikem alchymie a astrologie a bývá označován jako jejich zakladatel.

Filozofický směr: Kromě duchovních aspektů jde také o filozofický směr, který se zabývá rozsáhlými tajemstvími a kontroverzemi. 

Z nějakého podivného a neznámého důvodu je v chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve Svaté Trnové Koruně umístěn náhrobek odkazující právě na Řecké/Římské bohy, a to hlavně na Merkura/Herma.

Fáma by mohla upozorňovat na skryté "řeči", tedy skryté znalosti, ať pravdivé či nikoliv... - mate schválně? Jako by, třeba, mohla opravdu říkat, že "věci nejsou takové, jaké se zdají být". 

• Nejenom mluvit o alchymii v klášteře Zlatá Koruna (měli všechno, aby mohli vyrobit lučavku královskou), a na utajené hermetické znalosti,
• ale vzhledem k tomu, že se nachází nad otevřenou rakví Přemysla Otakara II., může upozorňovat i na jeho násilnou zrádcovskou smrt v bitvě na Moravském poli. Něco je s Přemyslem jinak, než je tvrzeno.

Hermés/Merkur (Mercurius) - rtuť, "živé stříbro"

Saturn/Kronos - sůl, země

Minerva/Athéna - voda - ?

Mars/Árés - oheň, síra (sulphur)

Záhada egyptského boha Hóra

Wikipedie

Hor, či Hór, latinsky Hórus - staroegyptský bůh nebes, slunce a světla, božský vládce Egypta.

Synem Usira (Osíris) a Eset (Ísis).

Byl zobrazován jako muž se sokolí hlavou nebo jako sokol.

V Řecku byl ztotožňován

• s Apollónem (bohem slunce a světla),
• Áreem (Árés, bůh války)
• a Hórem (egyptským Hórem ve své kompletnosti.)

"Bůh slunce Re býval často znázorňován jako člověk s beraní nebo sokolí hlavou zdobenou slunečním kotoučem. Egypťané věřili, že během dvanácti hodin denního světla cestoval po obloze ve sluneční bárce a v noci putoval říší podsvětí. V jiné ve mýtu o jeho nočním putování ho údajně spolkla Nut, bohyně oblohy, a Re potom cestoval po jejím těle, a byl každé ráno znovuzrozen." 

Zdroj: https://www.starovekyegypt.net/seznam-egyptskych-bohu/prehled-bohu-egypta-r.php