Doznívání husitských válek
1. intermezzo
Autor: Carloman
27.6.2011, Závist
Tento článek, nebo jeho výňatky, vyjma citovaných statí, může být kopírován a použit pouze s písemně potvrzeným souhlasem autora článku.
Cit. „ Bitva u Lipan byla skutečně rozhodnou bitvou. Po zničení polních vojsk stala se panská jednota a jí vytvořená zemská správa velmi rychle pánem českých zemí. Pod dojmem vyvolaným porážkou bratří kapitulovala v krátkém čase téměř všechna města, o něž bratrstva opírala svou moc. Tábor vzdoroval až do počátku roku 1435, načež i on se podrobil císaři. Zikmund ho za to povýšil na královské město.Jedním z vůdců odporu proti Zikmundovi v Táboře byl Jan Roháč z Dubé. Když se Tábor císaři podrobil, odešel Roháč z města, aby pokračoval v odporu na svém hradě Sioně. Současně v Hradci Králové pozvedl pokleslý Žižkův prapor odboje proti Zikmundovi kněz Ambrož. Proti oběma těmto svým posledním protivníkům vedl Zikmund drobnou pevnostní válku, v níž nedošlo k žádným větším bitvám.“ Str. 10.
Jak Otakar Frankenberger ( dále jen O.F. ) ve své knize píše, tato válka měla dosti příznivý vývoj pro Hradecké, kterým se nakonec podařilo odrazit a rozprášit, během obležení jejich města i vojsko pod vedením jednoho z lipanských vítězů, pana Bořka z Miletínka a to dne 7. 11. 1436.Navíc po této zdařilé vojenské akci přešli do vlastní ofenzívy a počali sami útočit na hrady nepřátel, tj. Zikmunda a Panské jednoty.
Největší úspěch zaznamenali Hradečtí na Štědrý den roku 1436, kdy se zmocnili hradu Sezemice. Naopak pokus o dobytí hradu Libčany skončil fiaskem.
O konci této zprvu úspěšné vzpoury je v knize O.F. psáno toto –
Cit. „ Posléze ale drobná válka unavila město dříve než jeho mocné a bohaté nepřátele. Neustálými pokusy o vyjednávání podařilo se Zikmundovi narušit vnitřní jednotu Hradeckých a využít rostoucích třídních rozporů. Měšťané Hradce Králové počali se obávat o svůj majetek, když viděli, že „ se proti nim drabanti a žoldneři rotí a smlúvají, aby jim do sklepuov nahlédli“ a provedli v březnu 1437 převrat.Radikální živly byly částečně vyhnány, částečně uvězněny a Hradec se podrobil Zikmundovi.“ Str. 10. – 11.
Tolik tedy k pokusu o návrat k husitským ideálům na území někdejšího posledního útočiště hejtmana Jana Žižky z Trocnova a Orebitského, později Sirotčího polního bratrstva. O osudu druhého tvrdošíjného odpůrce smíru se Zikmundem, Jana Roháče z Dubé bylo řečeno a napsáno již mnoho. Dokonce byl i jeho osud a poslední boj zfilmován, byť v pohledu a s patosem poplatným době svého vzniku.
Pro ucelenost informací a zmínek i o tomto odbojném šlechtici, budiž řečeno alespoň ve zkratce toto –
Cit. „Po kapitulaci Hradce Králové odešla část vypuzených, popř. nespokojených bratří na hrad Sion k Roháčovi z Dubé, aby zde pokračovali v odboji proti Zikmundovi. V září 1437 byl Sion dobyt a Roháč zajat. Za svůj odboj byl postaven před soud a ještě s 52 zajatci pověšen.
Tento krutý rozsudek vyvolal veliké pobouření proti Zikmundovi i v řadách šlechty a bylo by pravděpodobně došlo k novému vzplanutí bojů, kdyby byl Zikmund v prosinci 1437 ve Znojmě nezemřel.“ Str. 11.
Ohlédnutím za těmito historickými událostmi, končí na první pohled doba války mezi husity a Zikmundem, potažmo Českým královstvím a Svatou říší Římskou a katolickou šlechtou.
Nicméně protože kniha O.F. je především historickou studií o husitském způsobu válečnictví, nutno podotknout ještě jeden poznatek.
Neboť tento poznatek, byť je pohledem z pozice vojenské historie utváří a předznamenává další, nejen vojensko – taktický vývoj nastávající epochy.
Tak tedy –
Cit. „Ačkoliv to byla zcela krátká válka bez větších operací, přece nám přináší důležité poučení. Energický a odvážný výpad, jímž se Hradečtí zbavili obklíčení, je dokladem, že veliká defenzivní síla vozové hradby nezlomila útočný elán husitské pěchoty, nýbrž naopak jí dodala jistotu a sebevědomí potřebné k úspěšnému provedení útoku. Soudobé prameny mluví o žoldnéřích, čímž jsou jistě míněny zbytky polních rot. Tito zkušení bojovníci tvoří tou dobou dobře vycvičenou pěchotu, která pod ochranou vozové hradby si zvykla na boj a neváhá bojovat ve volném poli, kdykoliv to situace dovoluje.“ Str. 11.
Pokračování článku na další stránce - "Válka s Albrechtem Rakouským".