Na Slovensku žijí 60 let
Teplické zvesti
Když jsme před 60 lety 7. února 1947 opouštěli naší vesnici Poianu Micului na Bukovině v Rumunsku, bylo to velice těžké rozhodnutí, v srdcích jsme cítili smutek z odchodu z domova. Byly to tehdy dva roky po válce, všude bída. Naše vesnice vypálená, zničená hroznou válkou, velmi těžko se začínalo žít. Evakuovaní jsme byli 5 měsíců daleko, až 100 km od domova. Vrátili jsme se na úplně zničené spaleniště. Československo bylo naší jedinou nadějí na lepší život.
Přišla přesídlovací komise z Československa, verbovali nás do vlasti a slíbili lepší život. Příhlásilo se 70 rodin.
Naši rodiče se rozhodli opustit naší Poianu a odejít do neznáma.
Velice těžké bylo loučení s rodinami, s vypáleným kostelem, hřbitovem.
Vzpomínám si na ten mrazivý únor, všude bylo plno sněhu, ukrutná zima. Soustředili nás v městečku Humora v klášteře a tam jsme čekali na vlak z Československa. Vlakem přijeli čeští vojáci, byli velmi milí, pomáhali nám a darovali nám sladkosti. Dostali jsme po 1 kg cukru a 1 kg salámu na člověka. 10. února jsme opustili městečko Humora a naší Poianu. Ve vlaku nám bylo velmi těžce, zpívali jsme a těšili jsme se, že jdeme do nového, lepšího domova.
Přes Maďarsko jsme cestovali tři dny. Do Košic jsme přijeli 13. února.
Když vlak zastavil, někteří z něho vystoupili a líbali slovenskou zem. Na nádraží v Košicích byl hodně lidí, nikdo nás však nepřivítal, nepozdravil. Říkali, proč jedeme na Slovensko, že je tady hodně chudých lidí a chleba málo. Slováci byli velmi smutní, zklamaní z přijetí ve vytoužené domovině. Hodně bylo pláče a volání, že se chceme vrátit zpátky do Rumunska.
Z nádraží v Košicích nás převezli do vojenských kasáren. Tam jsem zůstali 9 dní, dostali jsme podporu 300 korun, boty, oblečení UNRA. Potom nás rozváželi do čistě maďarských vesnic v blízkosti Tornali.
70 rodin rozdělili do jedenácti vesnic - Abovce, Svatý Král', Riečka, Štrkovec (babička a děda Markulákovi), Náprad, Tornal'a, Chanava, Rumince, Mehince, Gemer, Starňa.
Bylo to velice těžké zklamání pro Bukovinské Slováky, protože nám slíbili, že budeme žít spolu.
Slováci se rozešli po celé Československé republice - od Košic až po Aš - Trojmezí, Cheb, Hazlov, Františkovy Lázně, Vojtanov, Kynžvart, Volary (babička a děda Juráškovi), Prachatice, Znojmo. V této době jsme ještě navíc rozdělení hranicemi na Česko a Slovensko.
Žijeme tady už 60 let a vzpomínáme na minulé časy. Pamětníci odešli na věčnost. Žilo se nám velmi těžce. Nejvíc Bukovinských Slováků žije v Turci, v Martině a v Bratislavě. Jsou to rodiny Jurášek, Balák, Sigút, Lehocký, Stodolica.
V jubilejním roce 2007 ještě žijí naši nejstarší rodáci: Mária Baláková, rozená Jurášková, narozená 28. 5. 1914, Eugénia Jurášeková, rozená Bugaňková, narozená 14. 3. 1915, Juraj Stodolica, narozený v roce 1919, Vladislav Balák, narozený v roce 1921, Viktória Baláková, rozená Sigútová, narozená v roce 1925, Šimon Balák (Brazelian), narozený v roce 1925, Gerča Pinďáková, rozená Jurášeková, narozená v roce 1928. V Bratislavě Jozef Jurášek (Žofkin), narozený v roce 1924, Michal Balák, narozený v roce 1924, Martin Markul'ák, narozený v roce 1925, Prokop Jurášek (Žofkin), narozený v roce 1929.
Před 10 lety jsme měli setkání po 50 letech, také v Turčianských Teplicích, a od té doby odešlo z našich řad na věčnost 20 rodáků, kteří se ještě vesele bavili a těšili se z toho, že po letech opět viděli své přátele a známé z rodné Poiany.
Bukovinští Slováci po těch 60 letech žijí na úrovni a slušně. Mají svoje domy, zaměstnání, hodně z nich je vystudovaných a jsou spokojení. Poiančané se setkávají na Bukovinských festivalech v Polsku, Rumunsku a i v Poianě Micului.
Je demokracie, je svoboda náboženství, nehrozí válka, je velmi dobrý život. Jsme velice šťastní, že žijeme na Slovensku, v naší vlastni. Za všechno dobré a zlé Pán Bůh zaplať!
16. června tohoto roku vystoupí v rámci dní města v Turčianských Teplicích při příležitosti 60. výročí svého příchodu na Slovensko.
Na prožitých 60 let na Slovensku zavzpomínala Gerča Pinďáková, rozená Jurášeková (Juzofa Kuby Janowego), narozená 18. 11. 1928 v Poianě Micului, Bukovina-Rumunsko
Teplické zvesti
jún/červen 2007
ročník 54
www.turciansketeplice.sk
přeložila: Taťána Ješetová
Změna - Poznámka T. J.: - "Žofkin" - u jmen Jozef Jurášek a Prokop Jurášek znamená syny Žofie Jurášekové, proslavené zpěvačky polských lidových písní. Manžel byl Gregor Jurášek. Nejedná se o Žofii Juráškovou, rozenou Markulákovou.