Památná lípa
výňatek z knihy: Svatá Koruna, bývalý klášter cistercienský
autor: Josef Braniš
vydáno: 1907 v Praze
(str. 158/159)
...uprostřed osady stojící lípy, jejíž dutý kmen péčí J.J. knížete Adolfa Josefa ze Schwarzenberga železnými obručemi jest ztažen a vyzděn, koruna však již na počátku minulého století odstraněná pouze několika ratolestmi se zelená. Jest to poslední zbytek lipového stromořadí, které za pradávných dob cestu od první klášterské brány ke druhé stínilo. V dobách pohusitských se zkázou kláštera zašly i tyto krásné stromy, odrůda zvláštní, patrně v cistercienských klášteřích s oblibou pěstovaná. Protože některé listy jejich srůstaly kornoutovitě v podobu mnišských kápí, vznikla pověst, že jest to zázrakem na památku, že při zkáze kláštera na stromech těch mniši byli zvěšeni.
Stejná pověst rozšířena byla i o podobných lipách v bývalém klášteře Sedleckém, z nichž však až na naše časy žádná se nezachovala.
O LÍPÁCH " KAPUCÍNKÁCH"
Klášter byl na podzim roku 1420 napaden husity v čele snad se samotným Janem Žižkou.
K této události vznikla pověst o tzv. lípách kapucínkách.
Říká se, že pokud v klášteře husité našli nějaké mnichy, kteří nestihli uniknout, tak je zabili trojím způsobem.
Některé pobili zbraněmi, jiné upálili a ostatní pověsili na lípu, která stávala u bývalého kostela sv. Markéty.
Tvrdí se, že jich na lípu pověsili celkem sedm.
Jiná pověst tvrdí, že na lípu byli hromadně pověšeni všichni mniši zdejšího kláštera.
Především místní se domnívají, že se jedná ještě o dochovanou lípu na návsi.
Dnes je tento strom prohlášen za památný.
Je pravda, že stáří stromu by této události odpovídalo, ale tvary listů tzv. kapucínek na ní žádné nenalezneme.
Stejně tak se nejedná ani o lípu rostoucí u brány kláštera na nádvoří.
Tento strom pochází pravděpodobně ze začátku 17. století.
Jednalo se skutečně o lípu, která dříve stávala u bývalého kostela sv. Markéty u bývalé kovárny (dnes dům s č.p. 13). J
eště dnes na bývalém kostele najdeme upevněnou desku, na které je napsaná stará latinská báseň, která líčí onu osudnou událost usmrcení mnichů.
Desku nechal zhotovit na počátku 17. století tehdejší zlatokorunský opat Valentin August Schönbeck.
Do češtiny přeložená báseň zní takto:
Pozastav se, nábožný pocestný, a pohleď na lípu, jak se zelená a tak brzy nezahyne a obdivuj se těm kapucím, jež na památku mučednictví z vlhkých větví se tu rodí. Takové konáš Žižko zázraky, proti své vůli, když na lípě jsi posvěcené kněze věšel.
Proč se ale vlastně říká zdejším lípám kapucínky?
Tyto lípy mají tvar listů připomínající kapuce či kápě, které mniši nosili.
Má to být právě vzpomínka na mnichy, kteří na lípu byli pověšeni.
Ve skutečnosti se ale nejedná o žádný zázrak.
Rostlinná morfologie říká, že se objevují tzv. listy „šité“ nebo kornoutovité, kde je běžně celá čepel plochá.
Oproti tomu zde čepel listová na své bázi víceméně srůstá okraji a vytváří tak menší kornout.
Tato abnormalita se stává dědičnou a bývá uváděná jako tilia platyphyllos var. cucullata.
Tento druh lip se vyskytuje nejvíce v Porýní, odkud jej k nám dovezli cisterciáčtí konvrši, kteří se ve 14. a 15. století v našich klášterech usazovali.
Mimo Zlatou Korunu měli takové lípy i v Zbraslavi, Sedlci a ve Světlé v Rakousku.
zdroj informací: www.klaster-zlatakoruna.eu/zajimavosti/legendy-a-povesti/