Husitské vojenství v cizích službách - 2. část

Husitské vojenství - 2. část

Bitva u Schönbergu

 

Autor: Carloman

27.6.2011, Závist

Tento článek, nebo jeho výňatky, vyjma citovaných statí, může být kopírován a použit pouze s písemně potvrzeným souhlasem autora článku.

 

Z posledně jmenovaného roku, tj. roku 1442 se přesuneme o 62 let později.

Ano, po tak dlouhou dobu vládli odchovanci husitské bojové taktiky evropským bojištím.

Byli nadmíru proslulými válečníky a kdo z německých kurfiřtů nebo uherských palatínů chtěl mít navrch před svými sousedy, stejně výbojnými, jako on sám, musel sáhnout hlouběji do měšce se zlaťáky a zaplatit si nejdražší, ale také nejlepší tehdejší „dělníky války“ – žoldnéře z Čech.

Labutí písní husitských odchovanců se stala právě bitva u Schönbergu, kde na jejich místo na výsluní evropských bojišť nastoupili němečtí „lancknechti“, jako nový fenomén pěchotního vojska na přelomu gotiky a renesance.Celá bitva kupodivu nebyla nijak významná a v žádném případě nešlo o rozhodující bitvu v nějakém důležitém tažení. Nebyla to ani bitva, která by nějak pozměnila politickou situaci nebo vynesla na vrchol nějaký nový dynastický rod.

Přesto se z vojenského historického hlediska stala bitvou přelomovou.O co tedy, v kostce, šlo ?
V uvedeném roce došlo v Bavorsku k válce o dědictví po vymřelém rodu knížat landshutských.Na uvolněný knížecí stolec a s ním spojené prebendy si „brousili zuby“ dva kurfiřti – falckrabě rýnský Ruprecht a kníže bavorský Albrecht.

Zatímco prvně jmenovaný disponoval větší finanční hotovostí, druhý z pánů zase pro změnu požíval důvěry vládnoucího císaře Maxmiliána.Ruprecht Rýnský neváhal a silné finanční prostředky směnil za nejlepší žoldnéře v Evropě, kteří byli tehdy k mání.
Nakonec mu penízky stačily k tomu, aby sešikoval armádu o 10 000 pěšácích a 3 000 jízdních, z nichž více než polovinu z obou druhů vojska tvořili Češi.

Albrecht Bavorský naopak dostal od svého císařského mecenáše a příznivce silnější armádu z lokálních zdrojů, včetně novinky německých vojsk, tzv. „lancknechtů“, kteří představovali nový typ pěchoty.Celková síla Albrechtovy hotovosti čítala cca 4 000 pěšáků a 1 200 jezdců.

Ruprecht se rozhodl pro ústupovou taktiku a na cestě k Řeznu, kde se očekával střet s oddíly knížete Albrechta Bavorského však nečekaně zemřel.V této obtížné situaci, bez velitele a majitele armády, navíc s Albrechtovými vojáky za patami, rozhodla se ta část vojska, rekrutovaná z německých žoldnéřů pro odchod domů.

Češi zamířili k městečku Kouba, které bylo nejblíže německým hranicím s Českým královstvím.Toto se však zdařilo pouze jezdcům bývalého Ruprechtova vojska, neboť pěchota, pohybujíce se v pochodovém tvaru s bojovými vozy, byla 12.září dohoněna Albrechtovými pluky a donucena k boji.

Zde se ukázala tehdejší precizně vycvičená a vypilovaná taktika posthusitské české pěchoty.Albrechtův jezdecký předvoj, chtěje využít moment překvapení a zaskočit pěchotu v poli, ještě před utvořením vozové hradby, zaútočil v síle 400 jezdců na pochodový český šik.
Češi se však nedali zaskočit a ve sražených řadách, chráníce se pavézami, odrazili útok Albrechtovy jízdy.Zatímco pěchota na sebe vázala útočníkovy síly, vozatajové započali se stavbou vozové hradby, aby umožnili pozdější ochranu bojující pěchotě.

Čeští pavézníci odrazili jezdecký útok, nicméně ihned poté dorazil zbytek Albrechtova vojska a okamžitě zaútočil hned ve třech útočných proudech.Přestože byla vozová hradba připravena k obraně, nezbyl českým bojovníkům čas na ústup pod její ochranu a proto přijali boj v otevřeném poli, v semknutém šiku, chráníce se pavézami.

Došlo k velice tuhému boji, obzvláště poté, co na sevřený český šik pavézníků zaútočili lancknechti a došlo tak k novému úkazu na evropských bojištích, kdy proti sobě bojovali pouze pěšáci a ti také rozhodli výsledek bitvy.Čeští bojovníci se bili s mimořádnou odvahou a válečným umem, ale nakonec přesile lancknechtů podlehli. Více než polovina českých pavézníků a kopiníků zůstala na bojišti po skoro hodinu trvajícím boji.

To ale bylo protivníky uznáno za známku výborné morálky ale i obzvláštní statečnosti. Proto zbytek české armády, který padl do zajetí byl bez nároku na výkupné propuštěn na svobodu.

Pokud vezmeme do úvahu všechny okolnosti této bitvy a srovnáme je z předchozími desetiletími válek na evropském kontinentě, pak zde došlo skutečně ke změně v taktice.Zatímco před padesáti léty by oněch 400 jezdců stačilo k rozbití a porážce jakékoliv pochodové kolony pěchoty ( bez použití vozové hradby ! ), u Schönbergu nejenže jízda pěchotu nerozprášila, nýbrž byla pěchotou odražena a de facto poražena, protože čeští pavézníci podlehli až přesile lancknechtů – tedy rovněž pěšákům !

Jízda obrněných rytířů tím definitivně začala ztrácet statut neporazitelné vojenské síly a byla postupně vytlačována z evropských bojišť, aby se koncem 15. století stala nejprve ryze turnajovou atrakcí a posléze dokonce historickým přežitkem.

Aby tato studie však mohla být považována za ucelenou a poplatnou svému názvu, je třeba se zmínit ještě o jedné historické události, která mapuje období po Lipanech a která je spjata s odkazem.

 

Článek pokračuje na další stránce - "Hustiské vojenství v cizích službách - 3. část".

Předvolby soukromí
Soubory cookie používáme k vylepšení vaší návštěvy tohoto webu, k analýze jeho výkonu a ke shromažďování údajů o jeho používání. Můžeme k tomu použít nástroje a služby třetích stran a shromážděná data mohou být přenášena partnerům v EU, USA nebo jiných zemích. Kliknutím na „Přijmout všechny soubory cookie“ vyjadřujete svůj souhlas s tímto zpracováním. Níže můžete najít podrobné informace nebo upravit své preference.

Zásady ochrany soukromí

Ukázat podrobnosti

Přihlášení