Lesní železnice ve Vychylovce

 

Kysucko-oravská lesní železnice (KOLŽ)

 

Vznikla v roce 1926 spojením do té doby samostatných lesních železnic (LŽ) o úzkém rozchodu 760 mm – kysucké větve vedoucí z obce Oščadnica do údolí Chmúra v katastrálním území obce Nová Bystrice-Vychylovka a oravské LŽ vedoucí z Lokce do Erdútky (současné Oravské lesní). Ke spojení obou lesních železnic došlo propojením spojovací tratě mezi Erdútkou a Chmúrou. Ve spojovacím úseku bylo poměrně velké převýšení – 217,69 m, na poměrně krátkém úseku (vzdušná vzdálenost 1 500 m).

 

Z důvodu bezpečnosti provozu projektant překonal převýšení vložením 3 hrotových úvratí do tratě, zároveň se stanice na Chmúre a v sedle Beskydu vybudovaly jako úvraťové. Na konci 20. Století dosáhla KOLŽ největší délky 110 km, z toho hlavní trať byla dlouhá 61 km, zbytek tvořily odbočky.



Hlavním úkolem lesní železnice byl odvoz dřeva z údolí Bílé Oravy a Bystřice do stanice LŽ v Oščadnici, která byla ve skladě dřeva parní pily, kde se část dřeva zpracovala, nebo se dřevo odváželo normálně rozchodnou vlečkou do železniční stanice Košicko-bohumínské železnice v Oščadnici, odkud se dále přepravovalo k prodeji.

 

Jako hnací vozidla tu největší uplatnění našly parní lokomotivy. Jako nákladní vozy se nejvíce používaly vozy oplenové, určené pro přepravu dlouhých kmenů.

 

KOLŽ byla zrušená z důvodu nerentability od 1. 1. 1969 s plánovanou demontáží tratě do 31. 12. 1971. Ve skutečnosti byla trať snesena až v roce 1972. S výjimkou 8 km dlouhého úseku Chmúra-Tanečník, ve kterém se nacházel úvraťový systém.

 

Zachovalou část bývalé železnice a zbytek kolejových vozidel převzalo roku 1974 do své správy Kysucké muzeum v Čadci. Záměrem muzea, které zbytky bývalé lesní železnice začlenilo do vznikající expozice v přírodě, bylo obnovení provozu formou muzejní železnice.

 

Současně s výstavbou národopisné expozice muzeum zrekonstruovalo i 2,7 km dlouhý snesený úsek železnice mezi stanicí Chmúra a osadou Kubátkovice, který z části vede přes budovanou expozici v přírodě, která se od roku 1977 jmenuje Múzeum kysucké dědiny (MKD). V současnosti je úsek LŽ dlouhý 11 km a ve správě muzea je z něj 7,64 km. Sedlo v Beskydu je v nadmořské výšce 935,5 m.

 

Po zahájení provozu MKD ve Vychylovce v roce 1981 se na části zachovalé železnice začaly uskutečňovat ukázkové zkušební jízdy historických vlaků. Od roku 1991 se zachovalá část bývalé LŽ nazývala Historická lesná úvraťová železnice (HLÚŽ). Po ukončení generální opravy úseku Kubátkovia-Chmúra-Beskyd bylo v roce 1995 vydané povolení Kysuckému muzeu pro osobní přepravu v úseku 0,0-3,6 km, tj. od stanice Kubátkovia nad 1. úvrať. Počátkem úředního provozu 7. 5. 1995 se začala psát nová historie lesní železnice, která v nové roli funguje jako muzejní železnice.

 

 

Provoz na lesní železnici

• V sezóně jezdí osobní vlaky v období květen-říjen.
• V pracovní den jsou vlaky vedené dieselhydraulickou lokomotivou DH 120.
• O víkendech jezdí na historických vlacích parní lokomotivy U 34.901 a U 45.9.
• Cestující jsou přepravováni v rekonstruovaných osobních vozech.

 

Celý 11 km úsek a 16 historických vozidel jsou národní kulturní památkou Slovenské republiky.

 

 

 

Fotogalerie

(archiv T. J.)

Přihlášení