Oskar Nedbal

Exkluzivní obsah a nové články najdete na HeroHero (Tania, Alchymistka-Tania's Secret) .

Herohero slouží autorce jako platforma pro čtenáře a zájemce, kteří si chtějí za podrobnější informace zaplatit, protože si uvědomují, že není dobré poskytovat hodnotný obsah zadarmo.

Výzkumy zaberou čas.

A získané znalosti tak nemohou být předávány zdarma. 

Mnoho z těchto informací je i tak zde zdarma poskytnuto, takže zájemce může vycházet i ze zde uvedených materiálů. Ovšem další a komplexnější tvorba už bude ukládána výhradně na herohero.co (pokud nedojde ke změně, nebo nebude uvedeno jinak). Videa z velké části najdete také na YouTube - Alchymistka-Tania's Secret.

Narozen: 26.4.1874 Tábor
Zemřel: 24.12.1930 Záhřeb ( Chorvatsko )

Zdroj obrázku: http://kutzik.jirpa.cz/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2011030023

Nedbal vystudoval táborské gymnázium, poté se stal absolventem pražské konzervatoře. Zde studoval hru na housle a skladbu především u Antonína Dvořáka.

Jako rozený hudebník byl schopen hrát na mnoho hudebních nástrojů, bylo-li třeba. To byl případ např. „Českého kvarteta“, které založil se svými přáteli a spolužáky z konzervatoře – Karlem Hoffmanem, Josefem Sukem a Otto Bergerem, v němž hrál part violy.

V souboru, jehož byl spoluzakladatelem však dlouho nesetrval, věnoval se spíše činnosti dirigentské a skladatelské.
 

Mnoho let prožil v cizině, kde získal mnoho uznání a úspěchů coby špičkový dirigent a zvláště skladatel operetních děl.
 

Jeho neznámější a nejvíce uváděnou operetou byla a je dodnes „Polská krev“ ( z r. 1913 ) a rovněž i balety – „Pohádka o Honzovi“ ( z r. 1902 ), „Z pohádky do pohádky“ ( z r. 1908 ), „Princezna Hyacinta“ ( z r. 1911 ), „Andersen“ ( z r. 1914 ).
 

Po převratu roku 1918 se vrátil do nově vzniklého Československa, kde poté působil jako dirigent a poté jako šéf opery Národního divadla v Bratislavě.
 

Nakonec však odešel zpět do zahraničí, kde patřil ve své době nejuznávanějším osobnostem tehdejší vážné hudby.

Jako skladatel projevoval nesporné hudební nadání, melodicky a invenčně bohaté. Jeho naprosto skvěle zvládnutá technika a smysl pro působivé vyznění, hudební temperament a navíc smysl pro romantický nádech dávaly každému jeho dílu přitažlivost a kouzlo – např. valčík z baletu „Pohádka o Honzovi“, proslulý „Valse triste“ je dodnes velmi oblíbený a uváděný mnohými hudebními tělesy.
Z Nedbalova díla orchestrálního zůstává na koncertních programech pouze jeho dílo „ Scherzo caprice“.
 

Pokud se týká Nedbalova koketování i s operními díly, v tomto oboru kupodivu neuspěl.
Jeho jediná opera „ Sedlák Jakub“ zůstala zcela bez ohlasu a upadla dnes do zapomnění.
Oskar Nedbal závěr života prožil v cizině, kde roku 1930, v chorvatském Záhřebu umírá.

Oskar Nedbal právem patří mezi nejslavnější rodáky bývalého královského města Tábor.

Závist 8. 9. 2011 Carloman

Prameny : Anna Hostomská – „ Příběhy, pověsti a pohádky paní Hudby“ – Albatros, Praha 1959