Husitské vojenství v cizích službách - 3. část

Husité - 3. část

Černá rota a nové bratrstvo

Autor: Carloman

27.6.2011, Závist

Tento článek, nebo jeho výňatky, vyjma citovaných statí, může být kopírován a použit pouze s písemně potvrzeným souhlasem autora článku.

 

Po líčení poslední bitvy odchovanců husitské taktiky započaté Janem Žižkou a zdokonalované jeho následovníky se opět vrátíme do poloviny 15. století, konkrétně do roku 1451.

Nacházíme se opět v Horních Uhrách, kde právě probíhá válka mezi oddíly Jana Jiskry z Brandýsa (takto velitele hornouherské armády královny vdovy Alžběty, matky krále Ladislava Pohrobka) a armádou uherského palatina Jana Hunyadyho.

O válce samotné není, pro mnou avízovanou historickou událost, nutno se jakkoliv rozšiřovat.
Rozhodným okamžikem je fakt, že Jan Jiskra opět slavil úspěch a díky němu se i boj jeho paní, královny Alžběta, stal bojem vítězným a předznamenal počátek vlády jejího syna, Ladislava Pohrobka v roce 1452.

V roce 1453 byl i přes své úspěchy a zásluhy Jan Jiskra propuštěn novým králem z královských služeb.

Leč Jiskrovo vojsko se nerozešlo, nýbrž si prostřednictvím jednotlivých posádek podrželo hrady a tvrze, které jím byly obsazeny a společně tyto posádky i polní roty vytvořily jakousi vojenskou republiku, jež vešla do historie jako „bratrstvo“.

V čele bratrstva stáli hejtmané Jiskrova vojska, nazývaní též „starší“ – latinsky „capitanei“.
Nejvýznamnějšími byli Petr Aksamit, Jan Talafus, Martin Valgata aj.
Vojenská síla bratrstva činila cca 5 000 mužů.

Navíc podobné bratrstvo se zrodilo na západním Slovensku a toto řídil hejtman Vaněk z Rachmanova, řečený Mladvaněk.

Bratrstvo se považovalo za pokračovatele husitského bratrstva. Přestože však byly jakousi setrvačností dodržovány i duchovní proudy husitství, včetně pobožností podobojí, nešlo v žádném případě o náboženské bojové společenství, jako tomu bylo u husitských „božích bojovníků“.
Bratrstvo, které bylo v minulém politickém režimu vykládáno jako národně uvědomnělé sdružení bojující na Slovensku (tehdejších Horních Uhrách) za práva robotězů a drobných řemeslníků a přinášející tak ideály husitské revoluce, mělo však, dle mého názoru, spíše blíže k pozdějším např. kozáckým bratrstvům donských nebo záporožských kozáků.

Bratrstvo Jana Jiskry vystupovalo jako celek, avšak bylo připraveno vstoupit do služeb, tj. žoldu, každého, kdo bude disponovat odpovídající finanční hotovostí.

Nakonec se bratrstvo rozčlenilo do mnoha skupin a toho pochopitelně využili uherští magnáti, včetně nového uherského krále Matyáše, syna Jana Hunyadyho, který nastoupil na uherský trůn, po smrti krále Ladislava Pohrobka.

Matyáš zvolil osvědčenou metodu „ cukru a biče“, když roku 1458 vytáhl do pole, proti bratrstvu.
Bratrstvo se nezmohlo na ucelený a společně promyšlený odpor a každá posádka obsazeného bratrského hradu, či tvrze se nakonec bránila sama.

Vrcholem úpadku bratrstva se stala bitva u Šarišského Potoka, kde uherská armáda porazila 21.května 1458, vojsko bratrstva, vedené hejtmanem Petrem Aksamitem a na hlavu jej porazila.
Aksamit s cca 600 bratry padl v boji, mnoho bratří bylo zajato a jen malému zbytku se podařilo probít a uprchnout.

Pro lepší názornost úpadku bratrstva je však nutné vysvětlit okolnosti, za jakých se Petr Aksamit se svým bratrským vojskem objevil u Šarišského Potoka.

Rozhodně nebyl na cestě pomoci obleženým bratřím v některém, Uhry dobývaném, hradu.

Naopak i přes ofenzivu uherské armády, vydal se Petr Aksamit se svou armádou na privátní loupežnou výpravu k řece Tise !

Bratrstvo se po nějaký čas ještě udrželo „nad vodou“, i přes útoky uherské koruny, nicméně posléze se rozpadlo.

Král Matyáš kupodivu nestíhal zbytky bratrstva, coby zemské škůdce, ale vyzval bratrstvo k tomu, aby vstoupili do jeho služeb.

Z nejlepších příslušníků bratrstva dokonce vytvořil vlastní elitní sbor zvaný „Černá rota“.
Zbytky bratrstva, které nevyužily nabídky uherského krále odešla do Rakouska, kde sloužily v bojích mezi Albrechtem Rakouským a králem Fridrichem III., a to na obou znepřátelených stranách.

Někteří se posléze vrátili do Uher, kde si pod vedením hejtmana Jana Švehly zřídili u Kostolan opevněný tábor.

To bylo v roce 1465.

V roce 1466 proti nim vytáhl do války král Matyáš a v lednu 1467 jejich tábor dobyl a zničil, když se Švehlovo vojsko neúspěšně pokusilo o výpad.

Švehla byl zajat a s dalšími 250 zajatci z bratrstva oběšen.

Je velmi pravděpodobné, že na porážce Švehlova bratrstva se v rámci uherské královské armády podílela i Černá rota, složená z někdejších Švehlových spolubojovníků z původního Jiskrova bratrstva.

A tím končí doba husitských bojovníků a jejich následovníků. A i když, jak jsme si již řekli, čeští bojovníci odkojení husitskou válečnou školou, dominovali evropským bojištím až do první poloviny 16.století, husitství, alespoň v takto „ředěném stavu“ Jiskrového bratrstva, končí v řadách elitních válečníků z Černé roty, nebo v oprátkách Švehlova zničeného bratrstva.

Nicméně, jak doufám, podařilo se nejen mně osobně, ale i případným čtenářům a návštěvníkům webu o mém rodišti, městě Táboře, ukázat, že období po osudných Lipanech, není obdobím nezajímavým, nebo obdobím, nad kterým lze mávnout rukou a odsunout ho do pozadí jiných světových událostí. 

 

Carloman

Přihlášení