Ceuta
Angelika de Peyrac - Ceuta
"Slyším zvony!"
Jako šílenec se rozběhl k vrcholku skály. Viděla, jak mává rukama a něco křičí. Neslyšela ho. Zapomněla na veškerou únavu, nedbala na špičaté kameny, vstala a běžela k němu.
"Moře!"
To bylo slovo, jež křičel. Když doběhla, vzal ji za paži, přivinul k sobě, vášnivě ji objal a tak tam stáli oslněni a nemohli uvěřit vlastním očím. Před nimi se rozprostíralo moře, zlaté a zvlněné jiskřivými vlnami, a nalevo město s tyčícími se věžemi, obehnané hradbami.
Ceuta!
Katolická Ceuta. To jsou zvony katedrály, zvonící večerní pobožnost. A oni je pokládali za mámení vyčerpaných smyslů.
"Ceuta," šeptal Normanďan. "Ceuta."
str. 492, doslovná citace z knihy Nezkrotná Angelika
autoři: Anne a Serge Golon
vydal: Český spisovatel, Praha 1993
ISBN 80-202-0426-1
Ceuta - rok 2003
foto: archiv T.J.
