Svatá Koruna - kniha od Josefa Braniše
Zlatá Koruna
Svatá Koruna, bývalý klášter cistercienský
autor: Josef Braniš,
C.K. KONSERVATOR A PROFESSOR C.K. ČESKÉ REÁLKY V Č. BUDĚJOVICÍCH
kniha vydána roku 1907 v Praze
Nákladem Společnosti přátel starožitností Českých v Praze.
Tiskem Aloisa Wiesnera, knihtiskaře České akademie cís. Frant. Josefa
pro vědy, slovesnost a umění.
Předmluva
Ze stavitelských památek jihočeských neupoutala mne po mém příchodu do Českých Budějovic žádná tou měrou jako bývalý klášter Svatokorunský. Rozsáhlost budov, jejich výzdoba i lítost nad zpuštěním spolu s obavou, že nastane snad den, kdy vše obrátí se v sutiny, vábily mne opět a opět k zevrubnějšímu studiu, jehož výsledky jsem však s veřejností sděliti neosměloval, ani když uplynula lhůta vytknutá Horácovým "Nonum prematur in annum!" Bylť jsem si dobře vědom, že ani mnohaleté studium nestačí k důkladnému probádání takového objektu.
Když roku 1903 Společnost přátel starožitností českých navštívila Korunu v mém průvodu, pokusil jsem se orientovati účastníky na místě samém s patra pronesenou přednáškou, jejímž následkem bylo obecně projevované přání, abych výklad svůj uveřejnil v "Časopise Společnosti".
Ale i potom jsem ještě váhal. Teprve když táž Společnost vyslala pana architekta Jana Skorkovského, aby zhotovil plány a nákresy, když pan redaktor Frant. Dvořák připravil krásné fotografické snímky a tak opatřen bohatý illustrační materiál, nezbývalo mi než přikročiti k dílu, jež bohužel nemohu považovati za úplné a dokonalé.
Po stránce historické jest to pouhý přehled určený pro kruhy nejširší, a proto nejsou prameny citovány přímo a doslovně, spíše hleděl jsem načrtnouti celkový obraz s upozorněním na zakořeněné omyly, jež z knihy do knihy se posud opisovaly. Popis ovšem více hledí k potřebám odborníků. Vůbec pak upozorňuji, že výsledky svého pátrání sděluji s veřejností hlavně proto, aby se mnou nezhynuly, ale aby v budoucnosti byly povolanějšímu badateli vítaným základem a vodítkem.
V Českých Budějovicích, 1907
Josef Braniš.
Doslovná citace z knihy Josefa Braniše, str. 78:
" Na rozkaz císaře Josefa II. byl klášter Svatokorunský dne 10. listopadu 1785 zrušen, mnichům, jichž bylo tehdy 30 kněží a 4 bratři konvrši, bylo dovoleno ještě 5 měsíců zůstati, načež se rozešli po farách. Opat Bohumír Bylanský uchýlil se do Chýnova, kde mu kníže Jan ze Schwarzenberga poskytl útulku, a tam dne 21. července 1788 zemřel."...
str. 81
"Veliký chrám klášterní stal se r. 1786 farním kostelem osady korunské, kostely sv. andělů, sv. Markéty a kaple opatská zrušeny (opatská kaple je opravená a zpřístupněná, možnost i komentované prohlídky, kaple je umístěná v bývalém opatství - doporučuji k návštěvě, uvidíte i nádhernou stropní fresku v opatské hale, pozn. TJ), výbava jejich i s uměleckou mobilní výzdobou kláštera darována chudým kostelům nebo prodána a klášter se statky svrchu uvedenými prodán jest r. 1787 od náboženské matice ve dražbě za 212.217 zl. 25 kr. knížeti Janovi ze Schwarzenberga, jenž jej k panství Kumlovskému přivtělil.
Veliké budovy klášterní staly se ovšem správě panství břemenem, a proto hleděla je alespoň nějak prakticky zužitkovati. V klášteře zřízeno bylo nejprve r. 1788 bělidlo, potom r. 1800 továrna na kartouny, 1815 továrna na látky vlněné a konečně r. 1850 slévárna železa. Z bývalého opatství stal se byt továrníkův.
Od kostela sv. andělů ubourána presbyteř (místo, kde je umístěn hlavní oltář, bývá zdobena vysokými okny, v tomhle případě gotickými. Předpokládám, že okna byla zdobena kružbami. Nyní je v obdélníkovém prostoru umístěn vypůjčený oltář. Kaple je přístupná s prohlídkou a i přes nepřízeň osudu má svého "ducha" stále zachovaného. Pozn. TJ), sakristie a kaple, loď pak přepažena na skladiště a byty dělnické.
S kostela sv. Markéty zřízeno nejprve bělidlo, potom divadlo, později továrna na satiny, r. 1815 tužkárna a konečně r. 1843 sirkárna, která byla před nedávnem zavřena (ještě později, ale to již v knize, z pochopitelných důvodů, zmíněno není, byla Markéta přestavěna na byty. Nyní je objekt prázdný a nevyužitý. Nevyhovuje již dnešním standardům bydlení. Myslím, že i majitelé hledají investora a využití pro tento opravdu velký prostor. Pozn. TJ)
Žádný z těchto průmyslových podniků neměl v Koruně štěstí, ale všecky způsobily na uměleckých památkách nenahraditelné škody. Různá menší stavení v bývalé ohradě klásterní daroval opat Bylanský v poslední chvíli před zrušením služebným lidem, kteří v nich právě bydleli.
Naděje lepších dnů zasvitla Koruně teprve, když vlády schwarzenberských panství ujal se nyní panující kníže Adolf Josef. Vzácný tento přítel historických památek postaral se nejprve o vyklizení kapitulní síně, v níž dal vhodně umístiti náhrobky opatů, v kostele pak, jenž pečlivě v dobrém stavu jest udržován, dal rovněž slušně postaviti pozorně vyhledané staré náhrobky dobrodinců klášterních. Doufejme, že se jménem jasného vévody Krumlovského bude spojena i památka navrácení posvátných kdysi prostor důstojnějšímu účelu."