Sv. Bernard a cisterciáci

Klášter Zlatá Koruna

 

Z knihy Gotika: architektura, sochařství, malířství

Redakce:  Rolf Toman

 

Opat Sugar ze Saint-Denis a svatý Bernard, zakladatel cisterciáckého řádu

 

str. 9

".....Především v posledním aspektu (uměl užívat života, stejně jako lesku a nádhery krásných věcí) se Suger velmi lišil od jiné velké postavy své doby, svatého Bernarda z Clairvaux (1090 až 1153).

Velký cisterciácký opat, nejostřejší polemik a nejmocnější mnich 12. století chápal mnišství jako život v nejpřísnější poslušnosti a v nejvyšším sebezapření, co se týkalo osobní pohodlnosti, stravování a spánku. Naplněn misionářským duchem měl sklony vměšovat se všude tam, kde klášterní zvyklosti, liturgická praxe a náboženský postoj podle jeho názoru postrádaly potřebnou přísnost a koncentraci na věci podstatné. Proti teologickým úchylkářům postupoval s velkou tvrdostí.

Ani Sugerovi, který sice byl pro disciplínu a umírněnost, ale rozhodně proti podřízenosti a askezi, nemohlo být lhostejné, jak smýšlí o jeho opatství Bernard, který měl velký vliv na papeže. Tomu samozřejmě neuniklo, že byly doby, kdy v králi blízkém Saint-Denisovi nebylo všechno v nejlepším pořádku: "Bez váhání a neomylně bylo císaři dáváno, co mu patřilo, ale Bohu nebyly se stejnou svědomitostí odevzdávány věci boží." Ale přesto v roce 1127, v šestém roce Sugerovy opatské činnosti, blahopřál Bernard svému neporovnatelně světštějšímu confrere k tomu, že úspěšně "zreformoval" opatství Saint-Denis....

Co tedy mohlo Bernarda přimět k tomu, aby pohlížel na poměry v Saint-Denis shovívavěji a v Sugerově případě bral jisté ohledy, na rozdíl od případů svých ostatních duchovních protivníků?

"Když poznali, jak velmi by si mohli vzájemně uškodit jako nepřátelé - jeden v roli králova rádce..., druhý jako mentor Svaté stolice..., - rozhodli se být přáteli."

Polarita opatů Sugera a Bernarda možná také hrála roli při nové výstavbě opatského kostela v Saint-Denis, což souviselo s tím, že Suger měl velkou vášeň pro sakrální obrazy a církevní šperky všeho druhu, pro zlato, email, drahokamy, vůbec pro všechnu zářivou krásu, k níž patřila obzvlášť barevná kostelní okna. Bernard naopak takovou zdobnost odsuzoval, ne proto, že by nedokázal ocenit její půvab, ale spíš proto, že v ní viděl rozptýlení zbožných myšlenek, modlitby a meditace mnichů.

Cisterciáckým klášterům a kostelům vznikajícím ve 12. a 13. století všude v Evropě byl také vlastní stavební styl, určovaný množstvím předpisů v Bernardově duchu - celkově tedy estetikou strohosti. Expandující cisterciácký řád zároveň hrál významnou roli při šíření gotiky v Evropě, protože byl otevřený technickému vylepšování gotických konstrukčních principů a sám působil inovačně, například v technikách vodních staveb pro kláštery zakládané v odlehlých údolích."

 Saint Denis, sv. Bernard

 Saint Denis v Paříži (archiv T. J.) 

Citace z knihy:

 

Klášter Zlatá Koruna - Dějiny, památky, lidé 

autorka Ludmila Hronková-Ourodová - z kolektivu autorů, kteří publikaci napsali

vydáno: 2007

Národní památkový ústav

územní odborné pracoviště České Budějovice

ISBN 978-80-85033-09-0

 

str. 295

"Cisterciáci byli již svým druhým zakladatelem sv. Bernardem vedeni k prostotě a jednoduchosti. Je známo, že životním postojem sv. Bernarda z Clairvaux byla askeze a že za luxus považoval už i bylinkovou zahrádku. Svým postojem se lišil od sv. Benedikta, který učil "o skromnosti vůči sobě a bratřím, ale pro chválu a slávu Boží mělo být všechno nejlepší, nic nemělo být chápáno jako nepatrné."

Sv. Bernard se striktně stavěl proti jakékoliv výzdobě kostela a kláštera. 

"Ó marnosti všech marností! Stěny vašeho kostela září a vaši chudí trpí nedostatkem! Své kameny odíváte zlatem a své děti ponecháváte nahé!"

Kritizoval například výzdobu křížové chodby v Citeaux slovy:

"Co dělají ty směšné příšerky, ta neuvěřitelně znetvořená krása a dokonalá ošklivost v křížové chodbě ve společnosti čtoucích bratří? U Boha! Když už se nestydíte za ty pošetilosti, proč nelitujete nákladů?"

...................................... 

Řád cisterciáků

Citace z knihy:

str. 88

Jihočeské DOMINIUM,

Rožmberkové, Eggenberkové, Schwarzenbergové a Buquoyové v jižních Čechách

Pavel Juřík

Nakladatelství LIBRI

Praha 2008

ISBN 978-80-7277-359-6

 

"Mnišský řád cisterciáků (lat. Ordo Cisterciensis, OCist.) byl založen roku 1098 v Citeaux ve Francii, podle přísných zásad klášterního života hlásaných Benediktem z Nursie, navazujících na benediktinskou tradici.

Cisterciácké kláštery se budovaly převážně v odlehlých končinách a nehostinných krajích, aby mniši nepřicházeli do kontaktu s laiky a snáze mohli dodržovat přísnou řeholní kázeň podle hesla "Ora at labora" (tj. "Modli se a pracuj"). Jejich život byl plný odříkání - za začátku například cisterciáci dodržovali zákaz mluvení mimo vyhrazené hodiny.

Cisterciácké kláštery se staly významnými hospodářskými středisky a zasloužily se o kolonizaci neosídleného území a o zavádění nových pracovních postupů a zemědělských plodin. Proto je panovníci a šlechta zvali k osídlení nových oblastí a zahrnovali je bohatými pozemkovými a peněžními dary. 

Původní požadavek prostoty se promítl také do architektury klášterních chrámů, které byly zpočátku prosty jakékoliv sochařské či malířské výzdoby.

Cisterciáci a jejich stavební hutě se zasloužili o rozvoj gotického stavitelství.

Nejstarší cisterciácký klášter v českých zemích byl založen roku 1142 velmožem Miroslavem (pravděpodobně z rodu Markvarticů) v Sedlci u Kutné Hory. Stalo se to za vlády českého krále Vladislava II. na přímý popud olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka.

Cisterciáci pak sehráli významnou roli v českých dějinách.

Např. sedlecký a zbraslavský opati se zasloužili o sňatek Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou."

...........................

Svatý Bernard z Clairvaux

 

"Snad žádný člověk neměl na svou dobu tak pronikavý vliv jako svatý Bernard z Clairvaux. Přestože Bernardovy názory zůstaly věrné naukám raných církevníh otců, jeho energetická osobnost a fascinující styl poznamenaly nepřehlédnutelným způsobem jeho i pozdější generace. Jeho měřítka a představy o cíli a účelu spravedlivé společnosti a vztahu jednotlivce k ní zásadním způsobem ovlivnily veškeré další křesťanské myšlení."

Doslovná citace, str. 49

Dějiny Zlaté Koruny

Další zajímavosti  o Bernardovi, z výše uvedené knihy:

  • Bernard sepsal nová, zpřísněná pravidla řádového života, jež vycházela z benediktinské řehole
  • sepsal i první řeholi pro rytířský řád templářů
  • jeho životním krédem bylo benediktinské heslo "ora et labora" - modli se a pracuj

 

 

Zlatá Koruna - Tania´s  Secret

Erb Bernardova otce - Tescelina (Le Roux) de Chatillon-sur-Seine (1065-1120).

sv. Bernard z Clairvaux - erb

Matka - Aleth de Montbard

Rodovými liniemi sv. Bernarda a jeho spojitostí s rody zakladatelů templářů se zabývá kniha Templáři a tajná moudrost islámu (Neznámé dějiny svobodného zednářství) - autoři Princ Michael z Albany, Walid Amine Salhab - kniha zmiňuje královský původ Bernarda z Clairvaux - zahrnující minimálně čtyři královské rody - Merovejce, Karlovce a Kapetovce z Francie a rod anglických Sasů - spojitost jsem si ověřila, byť pouze podle možností internetu.

Na erbu jsou umístěné královské lilie u Bernardova otce, tudíž nebudou souviset s řádem cisterciáků, byť kupodivu erb cisterciáků lilie obsahuje! Že by poukázání na královské založení a podporu? 

"Obyčejný" byť vskutku neobyčejný mnich by takovou podporu nezískal, neměl-li by ten správný původ. 

Blížíme se k odhalení spojení Bernarda s templáři (a to nikoliv "pouze" napsanou řeholí)!

Citace z výše uvedené knihy:

"Většina knih nám prozradí, že Bernard z Clairvaux se roku 1090 narodil do rodu nižší burgundské šlechty, což ovšem není pravda. Oba jeho rodiče náleželi k první lize burgundských vládců. Jeho otec Tescelin de Saur byl dijonským vikomtem a majitelem hradu Fontaine. Tescelinova matka se původně jmenovala de Granceyová, a tímto způsobem byl Tescelin spřízněn s rodem de la Ferte. De la Ferte se stane během prvních dnů pobytu Hughese de Payens v Jeruzalémě latinským jeruzalémským patriarchou. Byl to právě tento patriarcha, kdo podepsal spolu s Balduinem II. Jeruzalémským listinu, na jejímž základě byl roku 1118 uznán řád Rytířů Šalomounova chrámu.
  

Bernardův strýc Andre de Baudemont byl spolu s de Payens zakládající člen řádu. Bernardova matka byla Aleth de Montbard a skrze ni byl Bernard spojen přímo s hrabětem ze Champagne. Zdá se, že Andre de Baudemont, majordom ze Champagne, byl rovněž jedním ze zakládajících členů templářského řádu.

Jeho žena Agnes de Braineová je svou rodovou linií spojena s oběma francouzskými královskými rody – s Bourbony i Navary. Po své matce Aleth pocházela z merovejského knížecího rodu de Tonnerrů, kteří za merovejské vlády zastávali úřad vévodů. Tonnerre (hrom) byl vedlejší titul, který si rod zvolil, aby připomínal jejich starou vazbu na „hřmícího“ velekněze esejské církve Jónatana Annáše. Tento Annáš bezpochyby odcestoval do Evropy, neboť o něm nacházíme záznamy v římských císařských archivech. Tonnerrská dědička Ermengarda – nejstarší sestra Humbergy, manželky montbardského hraběte Bernarda (otce Aleth a Andre de Montbard) – se provdala za Giullauma I. z Nevers a jejich linie se dostane na vrchol s rodem východořímských císařů z Konstantinopole, královským rodem Courtenajů.


Na rodovém původu Bernarda z Clairvaux je zjevné, že je zcela královský. Zahrnuje minimálně čtyři královské rody – Merovejce, Karlovce a Kapetovce z Francie a rod anglických Sasů. Stejně tak je důležitý i rod de Montbard. Sestra Bernarda de Montbard jménem Gundarda byla rovněž dcerou tety Tescelina de Saura. Gundarda se provdala za Thibaulta III. ze Champagne a jejich pravnuk Thibault IV. bude jedním z těch, kdo podpoří volání Bernarda z Clairvaux po uspořádání církevního koncilu v champagneském Troyes. Jinými slovy byli Thibault IV., Bernard de Clairvaux a Hughes de Payens (jehož matka Helie de Montbard byla teta Bernarda z Clairvaux) všichni blízcí příbuzní."

Na základě této knihy jsem se pokusila, v rámci možností internetu a za významné pomoci rodinných francouzských rodokmenů, zjistit, zda je na tom něco pravdy. Nejdůležitější bylo napojení na významné rody přes otce a matku. Zatímco u otce to nebylo až tak obtížné, u matky existovalo několik kandidátek stejného jména. Nakonec jsem vylučovací metodou určila tu nejvěrohodnější.

Níže uvedený rodokmen je pouze možností, že to tak bylo. Cílem bylo ověřit, zda to tak mohlo být. Pro mě bylo podstatné, že mohlo. Upozorňuji také, že mým nedostatkem jsou chyby, kterých se sice snažím usilovně se vyvarovat, ale vždycky se nějakým způsobem vloudí.

 

Pravděpodobný rodokmen Bernarda z Clarivaux:

Přihlášení