Husité
Není úplně jisté, zda to byl Žižka, do Korunu dobyl, avšak dvě tažení se na Korunu odehrála. Ale, jak je uvedeno níže, škody nebyly velké!
Citace z knihy Josifa Braniše o Svaté Koruně:
"Series abbatum vypravuje, že po dobytí Prachatic (8./9. 1420) počal Žižka pleniti zboží korunské a postupoval ke klášteru, proto opat Rutger uschoval klenoty a chystal se k obraně.
Zatím dne 27. října se husité přiblížili a položili se na blízkém vrchu. Opat Rutger psal Budějovickým o pomoc, ale dříve než přišla, s některými mnichy prchl.
"V tom prý "dle domnění starých konventulalů" večer, když mniši dleli na modlitbách v západním, ke kostelu přiléhajícím křídle ambitu, Žižka klášter přepadl, modlící se mnichy na místě pobil, jiné pak na lipách zvěšel a. t. d."
Jako důvod uvádí, že když r. 1678. v té části ambitu se kopalo, nalezeno mnoho mrtvol bez pořádku ("turmatim et sine ordine") pohřbených a země jako od krve červená.
Zároveň však polemisuje s jakýmsi starým rožmberským kronikářem, jejž proto, že přál králi Jiřímu, podezírá z kacířství, a uvádí jeho zprávu:
"Žižka kam in das Kloster, welches er öde gefunden, da die Mönche von seiner Grausamkeit hörend und zeitlich die Kirchenkleinkleinodien versorgt und ihre Gerechtigkeit gewahret, haben sie das Kloster verlassen, anderwärts sich begeben und ihre Hälse gesalvieret."
Cituje též souvěké paměti vyšebrodské slovy: "Pater hic (Rudgerus) etsi sat animosus, tamen cum hoste non conflixit, credendo tempestive, vitam suam discimini tradere nolens, se suosque servait praeter quosdam decrepitos monachos."
Z celého vypravování jest viděti, že P. Stohandl a P. Fiedler přes všemožné pátrání nevěděli o zkáze kláštera positivního pranic, proto jest u nich jen "seniorum nostrorum opinio" a samé "fertur" a "narratur". Máme tu co činiti s nekritickými pověstmi, jimiž humanistická doba XVI. věku dějepis znešvarovala a jež charakterisují nejlépe povídky a verše o lipách s kuklovitými listy, jaké i v Sedlci bývaly."
...
Klášter nebyl při tom nikterak snad z kořene vyvrácen. Architektonické ozdobné detaily na hlavním chrámě, kostele svatých andělů i v konventní budově posud zachované zřejmě svědčí, že dav spokojil se pouhým vyplěněním a spálením lehkých krovů. Byla to škoda, z níž by se byl klášter rychle vzpamatoval, kdyby nebyl měl nepřátele mnohem nebezpečnější. A těmi byli hrabiví sousedé, zvláště pak sám náčelník strany katolické, Oldřich z Rožemberka.
Úskočný tento šlechtic nesloužil církvi a Zikmundovi zdarma a hned na počátku rozbrojů vytknul si za cíl zmocniti se duchovenských panství v jižních Čechách, zvláště pak rozsáhlého zboží kláštera Korunského. K tomu cíli falšoval celou řadu listin královských a drzost jeho šla tak daleko, že vydával Korunu za nadání rožemberské a používal každé slabé chvíle a finanční tísně Zikmundovy k uskutečnění nekalých záměrů."
str. 24 - 27
Svatá Koruna, bývalý klášter cistercienský, Jos. Braniš
Praha 1907