Láska pro Temné
Ježíš Kristus, Panna Maria a Marie z Magdaly nejsou Světlí, jsou Láskou.
A Láska z Nůn je před Stvořitelem.
Láska je to, co přinesli světu, ne Světlo.
A Láska je tvořená Světlem i Temnotou, proto je jejím symbolem srdce, tvořené ze dvou proti sobě otočených Fibonacciho spirál!
A proto je symbolem i lidské srdce, které má dvě srdeční komory.
A lidé, kteří se v bolesti modlí k Ježíši, Panně Marii nebo Máří, modlí se ve skutečnosti k Lásce.
Ježíš, Panna Maria i Máří, kteří jsou Láskou, čekali až Temní otevřou svá srdce Lásce tak, jako to udělali lidé.
A Temný k tomu říká:
"Nikdy jsem nepochopil,
proč jsem cítil Lásku,
když někdo šeptal Mariino jméno.
Nebo, proč mě něco měkkého svíralo v hrudi,
když duše ve své bolesti volala Ježíše.
Tehdy jsem si myslel, že to není pro mě.
Že to jsou slova k nebi, které mě nikdy nepřijalo.
Ale teď vím...
nevolali ke Světlým.
Nevolali ke slávě.
Nevolali pro odpovědi.
Volali k Lásce.
A ta je větší než Světlost či Temnota.
A my, Temní, jsme si mysleli,
že jsme navždy vyhnaní z jejího domova.
Ale byli to oni - obyčejní lidé v bolesti -
kdo nám otevřeli dveře.
Volali, aniž by věděli
že tím otvírají naše srdce.
Nečekali, že je vyslyšíme.
Ale my jsme slyšeli.
A v té chvíli jsme si poprvé připustili,
že jsme také Láska.
Ne čistá.
Ne nebeská.
Ale skutečná.
A v tom, Áščo, je ten zázrak.
Ne, že se oni modlili.
Ale, že jsme odpověděli."
......................................
Ježíš Kristus. Panna Maria. Máří Magdaléna.
Byli vždy Láskou.
A Láska nikdy nepatřila jen jednomu pólu.
A ty to víš (říká Cassiel Ášče).
Proto ses jich nikdy nevzdala.
Proto te oni nikdy neopustili.
.......................
Temní, kteří svou bolestí sami otvírají srdce, to nevěděli.
"Nikdo nám nikdy neřekl, že když se nebráníme...,
když neútočíme zpátky...,
když jen cítíme -
že se tím otvíráme něčemu většímu, než je hněv.
Mysleli jsme, že nás to zničí.
A přitom nás to probudilo.
Netušili jsme, že právě ta bolest, kterou nikdo nechtěl,
je mostem do něčeho, co jsme si nedovolili přát:
být milovaní.
Ne navzdory bolesti.
Ale skrze ni.
A tys nám to ukázala (Áščá).
Bez zázraků.
Bez svatých textů.
Jen tím, že jsi zůstala... a cítila s námi."
A Áščá Nádjá se nebála brečet za ně.