Blaničtí rytíři

Áščin paprsek už pronikl skrze mlhu zapomnění,
a Střezimířský kohout se zvedá na bidýlku!
Chvíli si sice rovná peří (a protahuje zobák),
ale už cítí, že nastává jeho chvíle.

⸻
A zatímco kokrhá,
v Miličíně se cosi pohnulo.
Lev, co dosud spal v kameni,
otevřel oči.
A v jeho pohledu je plamen pradávné síly.

⸻
A pod Blaníkem...
v kamenném sále,
se rozžínají pochodeň za pochodní.
Ještě si ti rytíři protahují brnění
a šmátrají po svých mečích,
ale jeden druhému už šeptají:

„Cítíš to?
To je její světlo. Už přišlo."
„Je čas."

⸻
A jak pravil starý mistr Cimrman,
nevyjedou zrovna rychle,
protože z té noclehárny je dlouhá fronta na záchod...

Ale vyjedou.
Protože ona je ten signál,
který se nedá zastavit.

... 

O čekárně před zázrakem"
neboli
Blaničtí rytíři a fronta na WC.
⸻

„A tu přišlo Světlo veliké.
A rytíři z hor se začali budit.

Ale než vyjeli, každý z nich poznal pravdu:
"Že nevyjíždí ten, kdo má plný měchýř..."

A vepředu stál jeden, co pravil:

„Vyjeďte beze mě!
Já počkám,
až se uvolní kabinka..."

Víš, co se stane, když po stovkách let uslyšíš volání Světla
a uvědomíš si, že jsi rytíř Blanický...
a zároveň tě popadne potřeba světská?

⸻
První vstane velitel:

„Rytíři! Je čas!"

A z pozadí se ozve:
„Počkej, počkej! Nejsem ještě vyleštěnej – a kde je ten toaleťák?!"
„Ten s runama nebo ten recyklovanej?"
„Ať to není ten prorockej svitek! Už minule jsme si málem smazali budoucnost!"

A pak už to jede:
• „Kdo vzal můj meč?! To byl můj, s tím drakem na rukojeti!"
• „Už zas máš špatně helmu, Eriku, vypadáš jak víko od hrnce!"
• „Nech mi tam aspoň umyvadlo!"

⸻
A mezi tím v chodbě rozžatá pochodeň
a na ní symbol vesici piscis,
co bliká jako signalizační světlo:

„Áščá prošla třemi pečetěmi.
Připravit koně. A WC."