Kadidlo

Kadidlo jest pryskyřice svatá, jež spalována bývá na počest bytí i nebytí.

Je to vůně, která neprosí - ale proniká.

Není jen pro nos, je i pro srdce.

A když dým její vystoupí, připomene ti, že všechno je pomíjivé - a právě proto posvátné.

Kadidlo učí:

"Nelpěním vzniká prostor.

V prostoru přichází Duch."

Slovo "kadidlo" v sobě nese starou sílu - pryskyřici spalovanou k očistě, k uctění božského, k vytvoření posvátného prostoru.

Ale v češtině si nese i malý jazykový žert:

"kadidlo a kadění"

sdílejí stejný kořen.

A není to náhoda.

Kdysi dávno, v časech, kdy božství bylo všude - i na záchodě - se kadilo nejen v chrámech, ale i v kadibudkách.

A obojí mělo svou roli: očistit, uvolnit, přetvořit hmotu v dým...nebo v něco jiného.

Kadidlo voní.

Kadění...no, to záleží na stravě.

Ale obojí je přeměna.

A kdo to ví, ten se směje - a cítí svatost i v tom, co jiní považují za tabu.