Jemnohmotný a hrubohmotný svět

A říkáme snílkům, aby se vrátili nohama na zem.

Že tady dole je ta pravá realita.

Ale ve skutečnosti je to ještě jinak.

Nebe a země nejsou oddělené, to pouze lidé to takto vnímají a ve svých životech sami oddělují.

Stejně tak, jako idea "o propojování nebe a země" - lidé ve skutečnosti "nepropojují nic", ale pouze sami v sobě, když boří iluzi oddělenosti.

(Takže, i když nepropojují, tak vlastně propojují - ale sami sebou, svojí existencí.)

Paradox. Ano.

Jak nejlépe přiblížit pohled na reality, když je prostě reálně oddělené vnímáme?

Můžeme se pokusit.

Známe rádiové vlny, pustíme si rádio v autě a můžeme poslouchat písničky.

Dříve byl televizní přenos (zvuk a obraz) posílán formou analogu, dnes je to digitálně.

(Citace: "Obraz i zvuk byly přenášeny pomocí elektromagnetického vlnění. Informace o barvách a zvuku byly vytvářeny modulací spojitého signálu a každá televizní frekvence nesla signál jediné stanice." Zdroj: https://casrock.cz/rejstrik/analogove-vysilani/

"Digitální přenos zvuku nebo obrazu znamená, že informace jsou přenášeny pomocí číselného kódu namísto kontinuálního signálu. Tento způsob je méně náchylný na rušení a ztrátu kvality signálu v porovnání s analogovým přenosem." Zdroj: https://www.alza.cz/slovnik/prenos-digitalne 

Osobní zkušenost: u analogického signálu jste nejhůř viděli nekvalitní obraz a třeba i hodně šumu, ale mezitím i něco z obrazu a ze zvuku, takže jste realitivně o nic nepřišli. Sice bídně, ale přesto jste něco viděli. U digitálu se to prostě rozkostičkovatí a nevidíte "nic", protože obraz prostě neběží, zamrzne. A když naskočí, to co bylo mezi tím, už prostě nevíte. V porovnání s analogickým přenosem je situace v podstatě horší, i když vám to lakují na růžovo. Možná by bylo lepší říct jiný důvod, než kvatlitu signálu.)

Vlny si dneska můžeme představit možná nejlépe pomocí bezdrátového internetu.

Tyto vlny můžeme přiřadit tak trochu k jemnohmotnému světu. Nevidíme je, stejně jako nevidíme myšlenku.

A přesto nepochybujeme o tom, že existují.

Jejich "viditelnost" se ukáže až v koncovém přístroji, kdy vlastně něco udělá - v televizi video, v rádiu hudbu, v mobilu internet.

Název "vlna" pochází z vln hrubohmotného světa - vlny na moři, vlny na jezeře.

Tyhle vlny vidíme rovnou, a tak jejich existenci nepopíráme.

Ale zkuste vyprávět někomu, kdo v životě neslyšel rádio, nepustil si televizi, neovládá internet v mobilu, že existují vlny, které nevidí, ale které přináší zvuk, obraz i data.

Neuvěří vám a pošle vás k Chocholouškovi.

(Zajímavá citace: "Pološílený docent Chocholoušek z legendární komedie "Jáchyme, hoď ho do stroje" proslul především nezapomenutelnými hláškami, avšak pro nás je zajímavější jeho diagnostický styl. Ten je totiž postaven na tom, že cokoli pacient řekne, slouží pouze k utvrzení názoru, který už má lékař dávno hotový." Zdroj: https://nakladatelstvi.portal.cz/casopisy/psychologie-dnes/97698/chocholousek-a-ti-druzi)

Takže, jako lidé už pracujeme s jemněhmotnějšími vrstvami reality, jenom nám nedochází, že to může být také ono.

Co když telepatie fugnuje na podobném principu?

Myšlenky a emoce běží "éterem", ale někteří jedinci už mají tak vyladěné přístroje (mozky), že jsou schopni tyto energie ne jenom, že zachytit, ale také přímo dekódovat.

Na tomhle principu také mohli pracovat tzv. bibličtí proroci a nebo známé Sibyly a další věštkyně.

Nejde jenom o to, zachytit, dekódovat, ale také zjištěné dokázat převést do slov a obrazu, který je tehdejší společnost schopná pochopit.

Proto se často uchylují k asociacím, protože, jak přiblížit něco, co nevíte, co to je, jak to, že to existuje, a co to vůbec dělá?

Nejste omezení jenom svými zkušenostmi a znalostmi, ale jste omezení i světem okolo, který toho chápe možná ještě méně, než vy.

A ten svět přímo řve: Zdroje! Zdroje! Jaké jsou zdroje? Kdo to řekl? Kde to je napsané?

A vy můžete na to říct možná tak: Zdrojem je Bůh? Copak já vím, kdo je zdroj? Prostě jste si to "vycucali z prstu" a ono je to pravda, která bere dech. Někdo tomuhle "cucání z prstu" říká inspirace, múza..., Einsteina často něco napadlo prostě ve vaně. 

A ono to dává logiku a funguje to.

Nebo je zdroj středověký stavitel katedrál, ale ten bohužel své dílo řádně nepublikoval v odborné literatuře (a zdroje neuvedl pro jistotu vůbec).  

Nevíme nic, ale nejsme schopni si to přiznat.

A tak hledáme zdroje, místo toho, abychom zvedli hlavu k obloze.

Hledíme na prst, který ukazuje na Měsíc, ale samotný Měsíc už nás nezajímá.