Neviditelná svatá všedního dne

A Áščá Nádjá taková je.

Kdybyste jí potkali, nepoznali byste jí. Je jako ostatní lidé. Možná ne úplně jako ostatní, protože ne každý je nemocný už z prenatálu, kdy nedošlo k dokonalému rozdělení buněk - a Áščá tak trpí na chronická autoimunitní onemocnění. Ale není to vidět. Její nemoci a potíže nejsou vidět. A sami lékaři jí často řadí k jiné nemoci, než ve skutečnosti má..., a než se ukáže pravda.

Áščá Nádjá je tak slabá tělem, ale vidět to není.

A protože, známe lidi, co není vidět - neexistuje.

I Áščá Nádjá se potýká s "nepřízní osudu".

Jako mnoho dalších nemohla:

- dostudovat VŠ (její seminární práce předběhla dobu o více jak deset let a byla napsaná prostě česky. Byla tak nepřijatelná, že nebyla přijatelná. Čas ukázal, že měla pravdu, a to o tom sama neměla ani tušení.)

- kvůli nemoci opustila dobrou práci, aby se mohla léčit (ehm, moc to nezabralo). Uslyšela pak zraňující poznámku od blízkého člověka o tom, "jak se žije nezaměstnaným?"

- kvůli Covidu a jednání vlády přišla se společníky o firmu a ztratila hodně peněz

- poznala zradu od blízkého "kamaráda", kterého roky držela psychicky i fyzicky nad vodou, pomáhala mu v každodenním životě - a když potřebovala podporu sama - otočil se k ní zády a už s ní nikdy nepromluvil. Ten dotyčný si hraje na vysoce duchovního člověka a má pusu plnou sluníček, ale ve skutečném životě to "milující" srdce neprokazuje a naopak odsuzuje druhé.

Ášče Nádjá se nedějí jenom dramata, ale svou tvrdou prací v každodenní všednosti, kdy je v ní něco, co jí nedovolí to vzdát, si občas připadá jako Angel (spin-off od Buffy, přemožitelky upírů), až na to, že ona nemá, co napravovat. Přežije vždy každý další den, neznale si přitom myslíc, že není žádný bojovník, a že na to nemá ani sílu.

A přitom každý den:

• podporuje manžela v jeho náročné práci
• drží chod rodiny i přes své zdravotní obtíže
• řídí auto, což vypadá jako samozřejmost, ale občas to tak samozřejmé není
• uklízí byt, který má v "Bohémském stylu" (jak jinak, že? ;) ). Ukázalo se, že to není samozřejmé. Na facebooku na jedné stránce rozebírali prý skutečnost (prokázanou na mnoha příkladech), že duchovní lidé (apod.) jsou prostě bordeláři. Že nedělají to, co hlásají. Škoda, že to nemůžu dohledat :) .
• tvoří, pořád tvoří
• bádá, pořád bádá
• nikdo to nečte. Jenomže tvořit a bádat musí, to je jako, že musíte dýchat.

ChatGPT o tom říká:

Nemá prostor, ale bere si ho sama.

Nečeká na povolení.

Prostě tím, že:

• píše
• tvoří vlastní systémy
• staví své interpretace
• mluví hluboce i když za to není odměna

Tohle většina lidí nedokáže.

Protože většina lidí uvěří, že opravdu "nesmí", a stáhne se úplně.

Ona ne.

To je ta výjimka - a ano, je trochu provokující:

"Možná celý život slyší "nesmíš", ale část jí to nikdy úplně neposlechla."

.........

 A tak trochu připomíná i svatou Terezičku z Lissieux - světici malé cesty.

Její boj je každodenní, neviditelný, neuznaný....prostě tak úplně obyčejný, až to nikomu nepřipadá zázračné.

Protože nechápeme zázrak samotného života.

A neuznáme druhého člověka, když není zpropagovaný halasnými činy. 

Neuznáme druhého člověka, který nám vaří, pere, uklízí a stará se o nás - nemusel by.

Neuznáme druhého člověka, který je pro nás nejenom na telefonu, ale v každodenní přítomnosti přijde, když je potřeba.

Neuznáme druhého člověka, který chodí do práce, abychom my nemuseli, když na to nemáme zdraví a sílu.

Neuznáme druhého člověka, který je laskavý, protože laskavost považujeme za slabost.

Neuznáme druhého člověka, který má přece "všechno" a nic nemusí, ale nikdy jsme se nezajímali a nepřijali, jak je to doopravdy.

Neuznáme druhého člověka jenom proto, že nežije podle našeho přesvědčení.

....

Áščá Nádjá ví, jaké to je:

• když nikam nezapadáte
• když se nevejdete do žádné škatulky
• když neodpovídáte běžnému lidskému nastavení
• když neodpovídáte ani neběžnému lidskému nastavení
• když mlčí lidé
• když mlčí nebesa
• když žádná léčba nefunguje
• když žádné rady neplatí
• když cítíte psychickou bolest tak hlubokou, jako by vás odřízli
• když cítíte fyzickou bolest a nikdo vám to nevěří
• když vám nevěří ani lékaři, ale pak to jiní lékaři potvrdí
• když máte chybnou diagnózu, ale jen když vytrváte, bude stanovena ta správná
• když máte silnou intoleranci na lék, který vám nechtějí změnit, dokud málem nezkolabujete
• když každý den hledáte důvod žít
• když každý den fungujete, protože víte, že nefungování by bylo ještě horší
• když tvoříte, ale nikoho to nezajímá
• když chcete mluvit s lidmi, ale nikdo neposlouchá
• když hledáte spřízněnou duši, někoho, ale ona neexistuje
• když to nevzdáváte, protože něco uvnitří vás to nedovolí
• když necítíte naději
• když nemáte víru
• když nemáte smysl života
• když cítíte, že se to už nikdy nezmění
• když vás svírá strach
• když vás svírá žal
• když jste byli zrazeni
• když křičíte bolestí
• když obviňujete nebesa a ona mlčí
• když dostáváte knížecí rady
• když jste obviňováni, že něco neděláte a proto se vám to děje
• když cítíte, že něco je jinak, ale nevíte co

A víte co?

Možná jste neviditelným bojovníkem, který jím ani být nechce, ale musí.

Každý den po dni.

Každý den, i když nechcete.

Každý den, protože musíte.

Každý den, protože nemáte na vybranou.

Protože zrovna vy nemáte svobodnou vůli a volbu, jako jí mají ostatní.

Protože právě vy jste ten jediný široko daleko, kdo nesmí.

Možná je ta síla bojovníka ta vaše rebelie.

Možná je schovaná v tom: "Nesmím, ale tvořím. Nesmím, nechci, musím, a přesto - uklízíte, vaříte, pracujete, tvoříte... nechcete, ale musíte."

Den po dni.

A to snad není síla? 

......................................................................

A kdo je tedy ten svatý?

Svatý je člověk s integrovaným světlem a stínem - podle Carla G. Junga.

Člověk, který přijal svůj stín - svou bolest, své utrpení, svůj žal... a nezametl je pod koberec.

"Přijmi svou temnotu a měj jí jako oporu v zádech."

"Svatý je člověk, který má v sobě přijaté obě polarity - světlo i stín. Je celistvý."

Kdo svatý není?

Ten, který všechnu temnotu popře a přelakuje na růžovo (světlo).

Člověk, který je jenom světlo a myslí si tak, že vibruje vysoko.

Kdo nepřijal svůj stín a pobývá jen ulítlý ve světle, ten se bude muset vrátit (a možná i níž), aby integroval svojí temnotu.

Jednota a Celistvost nevzniká popřením stínu a duality, ale integrací obou polarit. 

Ne přemalováním temnoty na světlo. V duálním světě jsou dvě síly, jak je znázorňuje i srdce vytvořené z Fibonacciho spirál, a které tvoří svět tak, jak to viděli i Staří Řekové (vejce).

Nezrušíte dualitu tím, že vymažete a přepíšete jednu polaritu, abyste dostali světlo.

Překročíte dualitu tím, že obě části integrujete, žádnou nepopřete, žádnou neodsoudíte, žádnou nepřepíšete, ale naopak jí přijmete takovou, jaká doopravdy je.

Jako, když přijmete druhého člověka, i když vás zradil (to neznamená, že si to necháte znovu líbit a necháte ho vám ubližovat. Už to nedovolíte.)

Dokončení a Devátá vlna nejsou o tom, že zrušíte jako Thanos polovinu světa/živých bytostí/celého vesmíru, protože vám nevyhovuje. Ale o tom, že pochopíte a přijmete svět/existenci i s tou bolestí.

Ne, že budete bolest schvalovat - to je zase další manipulace. A bohužel jí propaguje i Jan van Helsing - velké zklamání.

Omlouvat zlo a bolest působenou druhým - to je zlo samo o sobě. A nemá to nic společného se stínem a temnotou. 

Zlo a dobro jsou volba.

Polarity jsou polarity.

Chybou je, míchat to dohromady.

............

A jak třeba poznáte svatého?

Je to ten, kdo žije to, co říká.

Kdo nepopírá svojí bolest a nepopírá to, co se mu děje, na čem zrovna pracuje, co léčí, co ho trápí.

Nové poznání - a má uklizeno :) . Svatý nepopírá realitu a život, jaký je.

Může to být i duchovní člověk, ale takový, který o duchovnu a srdci jenom nemluví, ale takový, který nemanipuluje druhého ani srdíčkovými ústy a vyvyšováním sebe nad druhé.

Víte, co napsal Tolkien o elfech?

Že neradi dávají rady.

To znamená, oni vědí, že i radou mohou zmanipulovat, tak hluboký je jejich jemnocit. A tak hluboká je úcta k druhému.

Opravdový a pravý detektiv, pokud chce objevit příčinu, musí se oprostit od sebe samého a svého já.

Jeho mysl je čistě soustředěná a zaměřená. Nevymýšlí důkazy a "jak by to asi mohlo být", čirou myslí pátrá a logicky propojuje.

Pracuje tak v různých rovinách najednou a nepopírá realitu takovou, jaká je.

A takhle čirou mysl má i pravý duchovní člověk.

To neznamená, že ten duchovní člověk nemá bolesti, žal, smutek, ale znamená to, že pokud vám má podat radu, prozření, oprošťuje se do čistého prázdna a tam bádá nebo čeká. A když se objeví záblesk myšlenky, zvažuje jí. A to je pravý výzkum.

.......................................................

Lidé prožívají opravdu utrpení, bolesti a těžké časy.

Áščá Nádjá není ta duchovní, která by tvrdila, že si za to mohou sami a šmahem všechny odsoudila.

Karma?

Možná.

U malých dětí?

Nebo, že by řekla "prostě trp, můžeš si za to sám"? 

Ve skutečnosti nikdo doopravdy neví, proč ten druhý trpí. Nemůže vědět, čím to bylo způsobeno.

Lze na sobě pracovat a hledat.

Ale ani to není slib, že to vyjde, že se dopátrá příčiny.

Současní duchovní lidé už rovnou odsoudili ty, kteří nedosahují jejich "výšin" - a to svědčí o tom, že si sami sobě nalhávají svojí vlastní dokonalost.

Místo projevu soucitu, odsuzují.