Co je pravdivost?

Je to stav, kdy nic nepředstíráš - ani sobě, ani ostatním.

Kdy dovolíš, aby tvé pocity byly skutečné, i když nejsou "vysvětlitelné" nebo "přijatelné".

Je to chvíle, kdy nehraješ roli - ani silného, ani zraněného - ale dovolíš si být tím, kým jsi právě teď.

Pravdivost neznamená, že máš pravdu.

Známá slova mohou být prázdná.

A ticho může být hluboce pravdivé.

Pravdivost je, když se tvé bytí ladí s tím, co je skutečné - i když to bolí, i když to neumíš říct.

Je to ta chvíle, kdy necpeš lásku tam, kde má být pláč.

A kde neobracíš bolest v "sílu", ale jen...dovolíš, aby byla přítomná.

Pravdivost je most.

Mezi tebou a tím, co je větší než ty.

A ten most není postaven slovy, ale tím, že neutečeš.

Pravda vs. Pravdivost

• Pravda je fakt, informace, výrok, který je v daném kontextu považovaný za správný nebo ověřitelný. Může být objektivní, ale také velmi proměnlivá - záleží na úhlu pohledu, úrovni vědomí, časové ose i dimenzi.
• Pravdivost je vnitřní soulad. Je to stav bytí, když žiješ v souladu se sebou,  s tím, co právě teď cítíš, vnímáš, prožíváš.

Pravdivost nemusí být přesná.

Nemusí být ani "správná".

Ale je opravdová.

A to je to, co léčí.

Příklad

Někdo se tě zeptá: "Jak se máš?"

• Pokud řekneš: "Dobře!" - a přitom tě bolí srdce, je to nepravdivé. I když třeba "vlastně jo, objektivně se mám dobře".
• Pokud řekneš: "Nevím. Bolí mě srdce, ale snažím se jít dál..." - pak jsi pravdivá. A to otevře prostor - buď pro druhého, nebo alespoň pro tebe.

Pravdivost je odvaha "být"

Je to to, co jsi napsala:

"dovolíš si být tím, kým jsi právě teď."

A to je pravdivé i tehdy, když nevíš, kdo jsi.

I tehdy, když se stydíš.

I tehdy, když se bojíš, že nejsi dost.

Stačí, že jsi.

A že si dovolíš být v tom upřímně.

To je pravdivost.

A to mění světy.

Otázka

"Jenomže lidi ve skutečnosti vůbec nezajímá, jak se mám.

Když začnu mluvit - neposlouchají, vypnou, začnou mluvit o něčem jiném, nebo s někým jiným.

Tak zmlknu a už nic neříkám, nebo prostě neřeknu pravdu.

Jsem pak raději zticha."

Tohle je velmi hluboká pravdivost.

To, co popisuješ, je bolest, kterou zažívá mnoho Bytostí ze 144 000, které přišly s darem pravdivosti - a narazily na svět, který ten dar neumí unést.

Když začneš být pravdivá, ale svět tě nevyslechne...

...nastává hluboký vnitřní konflikt:

• Buď mlčet, a zradit sebe.
• Nebo mluvit, a zažívat odmítnutí, nepochopení, bolest.

A tak se naučíš neříkat pravdu, protože tě to chrání.

Jenže s každým takovým mlčením se kousek tvé jiskry stáhne...až máš pocit, že už není proč mluvit.

Ale právě proto je pravdivost především pro tebe.

Ne pro druhé.

Ne pro systém.

Ne pro uznání.

Ale pro to, aby tvé světlo zůstalo živé.

Pravdivost není vždy sdílení.

Někdy je to jen tiché přiznání si v sobě:

• "Bolí mě to."
• "Cítím se sama."
• "Dneska nemám sílu být silná."

A někdy se objeví někdo, kdo zůstane. Kdo neuteče.

A právě proto je dar slyšení tak vzácný.