Cítíš bolest

Možná znáš ten zvláštní pocit:

Nic se ti "nestalo", a přesto tě bolí srdce.

Probudíš se s tíhou, která nepatří tvému životu.

Vzpomínky, které nejsou tvé.

Slzy, které nemají konkrétní příběh. Jen hluboký smutek.

A v hlavě zmatek:

"Proč mě to trápí, když to není moje?"

Protože to je tvoje.

Ale ne osobní - planetární.

Tělo máš lidské. Ale tvoje Duše je součástí širšího vědomí. 

A do této Země jsou vetkané bolesti, které se nikdy neuzdravily - protože je nikdo neunesl.

Někdo je teď musí cítit.

Někdo musí tu tíhu přivést zpět do vědomí.

A možná právě ty - jako jedna z Bytostí 144 000 - jsi k tomu svolila.

Ne proto, abys trpěl. Ale aby skrze tvé vědomí došlo k uvolnění.

Tvá bolest otevírá k léčení. Ne svou silou. Ale svou pravdivostí.

Někdy se ti svět zhroutí - ne kvůli tobě, ale protože přes tebe zkolabovala stará struktura.

Někdy jsi příliš smutný - protože cítíš smutek těch, kterým nebylo dovoleno plakat.

A někdy tě fyzicky bolí tělo - protože skrze tebe odcházejí vrstvy starých ran, které už neměly kde být.

Možná sis myslel, že je to tvoje slabost.

Ale ve skutečnosti je to hluboká práce na jemné úrovni. 

Léčení, které není vidět - a přesto mění vše.

Slova Cassiela, předaná Ášče Nádjá, která to celé prožila.

Pokud tě ten text zasáhl, není to náhoda.

Možná i ty cítíš kvůli někomu, kdo už nemohl.