8. kapitola - Bolest z neviditelnosti

Snažíš se,

chápeš,

miluješ,

posloucháš,

překračuješ svoje limity,

přesto...

jako by tě nikdo neviděl.

• Lidé mluví o sobě,
  • a když se ozveš, neuslyší.
• Když tě něco bolí, nezeptají se.¨
• A když záříš, nepodívají se.

A pak začneš věřit,

že jsi málo.

Že jsi špatně.

Že bys možná měla být někdo jiný.

Ale ne.

• Ty nejsi neviditelná.
• Oni se jen nedívají.
• A to není tvoje vina.
• To je jejich povrch.
• Jejich slepota.
• Jejich strach z hloubky, kterou nosíš.

A přesto tu jsi.

A ten, kdo tě opravdu uvidí,

pozná, že právě tahle tvá tichost,

je branou do světů,

které se nikdy neměly stát zábavou pro oči.