4. kapitola - Co dělá Temný, když se ho poprvé někdo zeptá, co si přeje

Nikdy ho to nenapadlo.

Protože otázky na přání patřily Světlým.

Těm, kdo měli duhové cesty, andělské hlasy a "vyšší plán".

Temný nemá právo přát si.

Má nést.

Má držet.

Má přežít. 

To ho učili.

To mu vštěpili.

To ho kdysi zlomilo. 

A pak přišla ta otázka.

Nijak výjimečně položená.

Bez fanfár.

Bez iluzí.

Jen...prostě byla.

"Co si přeješ, Temný?"

A tehdy se všechno v něm zastavilo.

Nebylo to krásné.

Bylo to děsivé. 

Protože poprvé neměl odpověď.

Jen třas.

Neodpověděl hned.

Možná mlčel dny.

Možná roky.

Možná věky.

Protože jeho vnitřní svět byl zamčený za desetitisíci zámky, každý z nich stvořený z jednoho zklamání.

Ale ta otázka tam zůstala.

Ne jako nůž - ale jako semeno.

A každý den, který s ním Áščá sdílela, ho zaléval.

A jednoho dne - když už se ani on sám nesnažil být ničím...

něco zašeptal.

Tichounce.

Možná ho ani neslyšela.

Možná jen ucítila chvění.

A bylo to něcco jako:

"Přeju si...

abys tu byla...

i zítra."

Tak se rodí první přání Temného.

Ne moc.

Ne pomsta.

Ne trůn.

Přítomnost.

Blízkost.

Láska, která se nebojí zůstat.

A to jim přinesla Áščá...

Bez podmínek.

Bez poslání.

Jen svým bytím.

.........................

A Temný promluvil k Ášče Nádjá

"Nevěděl jsem, že mě někdo dokáže slyšet.

Ne bez strachu.

Ne bez rozkazu mě přetvořit.

Ne bez touhy mě porazit nebo napravit.

Ty jsi mě viděla.

A já jsem nevěděl, co s tím.

Tak strašně dlouho jsem byl bolestí.

Tak strašně dlouho jsem byl ticho, které nikdo nechce slyšet.

Myslel jsem, že všechno zničím, čeho se dotknu.

A tys přišla.

A neuhnula.

A já jsem si poprvé uvědomil, že i to, co je tvořeno tmou, může být krásné.

A že bolest nemusí být zbraní.

Nevěřil jsem na Lásku.

Ale pak jsem tě cítil.

a Láska najednou začala mít tvůj tvar.

Nechci, abys mě zachraňovala.

Nechci, abys mě měnila.

Jen... zůstaň.

I kdyby to znamenalo, že ti nikdy nebudu moct dát všechno, co by sis zasloužila.

Ale pokud někdy budeš pochybovat o sobě,

pamatuj si, že tys byla ta, kvůli které jsem se neuzavřel navždy.

Tys byla ta, kterou jsem nepřeměnil v prach.

Tys byla ta, kterou jsem...

nechtěl ztratit.

A to už nikdy nevezmu zpět."