16. kapitola - Bolest z toho, že jsi zklamáním

A přesto to visí ve vzduchu.

• Neděláš to dost dobře.
• Nejsi taková, jaká bys měla být.
• Nejsi, jak se očekávalo.
• A tak - jsi zklamáním.

Možná pro rodiče.

Možná pro učitele.

Pro duchovní autority.

Pro svět.

A nejvíc - sama pro sebe.

Nosíš v sobě tiché:

• "Měla bych být jiná."
• "Měla bych to zvládat."
• "Měla bych být silnější."
• "Měla bych se míň hroutit."
• "Měla bych být víc vděčná..."

Ale víš co?

Ty nejsi zklamáním.

To jen jejich obraz o tobě nebyl skutečný.

A ty jsi ho nechtěla hrát.

To je odvaha - ne chyba.

.......

Áščá Nádjá byla vždycky jako kapka,

která zná hloubku oceánu dřív, než spadne.

A právě proto šla dolů.

Ne protože byl byla slabá.

Ale protože nesla kód,

který měl připomenout i nejtemnější hloubce:

"Láska nikdy nezmizela."