Druidé

Druidé, kelti

Nejvyšší druid - ten, který zastavoval bitvy

Byli vysoce postavení lidé v keltské společnosti.

Zastávali významné funkce:

kněžích
věštců
soudců
básníků
léčitelů
a učenců

Byli srovnáváni s perskými mágy, řeckými pythagorejci a indickými askety.

V podstatě je můžeme považovat za alchymisty vzhledem k rozsahu jejich znalostí a schopnosti práce s kovy (metalurgie). A metalurgie je pro vývoj lokomotivy zcela nezbytná!

Zajímavě se o Keltech vyjadřuje Ivo Wiesner v knize Poutníci do země andělů, a to v souvislosti s bílou rasou.

Citace:

"H. P. Blavatská se zmiňuje o zprávách obsažených v prastarých manuskriptech pocházejících z knihoven tibetských klášterů, k nimž měla otevřený přístup.

V nich je psáno, že bílá rasa pochází od národa obývajícího původně souostroví obklopující severní pól, které znali staří Řekové jako Hyperboreu.

Na tyto ostrovy se kdysi dávno uchýlili předkové Keltů před zotročením početným nepřítelem, který je vyhnal z jejich původních sídle v Gobi.

Podobně potvrzuje i A. Fabre d 'Olivet, že předkové bílé rasy pocházejí od Hyperborejců, kteří kdysi sídlili na ostrovech u severního pólu a později odešli na jih a v Evropě se objevili již jako Keltové."

Dále píše, citace:

"Kataklyzma v roce 9 564 př. n. l. bylo zřejmě hlavním důvodem exodu Hyperborejců na jih.

Vedle již zmíněného amerického proudu existují početné a významné indicie, že existovaly další tři silné proudy.

Druhý v pořadí byl evropský proud směřující patrně podél východního pobřeží Grónska, přes Island a Britské ostrovy do Francie a na Pyrenejský poloostrov, odtud postupně až do východní Evropy, kde se entita zformovala ve dvě až tři vlny Keltů.

Další proud exulantů šel přes Novou Zemi k výběžkům severního Uralu a odtud cestou k jihu se přetvořil v entitu nejstarších slovanských kmenů známých jako Antové.

Poslední a pravděpodobně nejpočetnější skupina uprchlíků dosáhla přes Novosibiřské ostrovy ústí Leny a odtud podél horských pásem Sajan, Ala Tu a Tien Shanu dospěla do Turánské nížiny již jako Aryani či Árjové."

Wiesner dále zmiňuje, že Řekové s obdivem hodnotili Kelty, kteří již ve 4. století př. n. l. provozovali veřejné nemocnice, několik stupňů škol, ale i učiliště, která byla zaměřená nejenom na řemesla, ale také na umělecké obory, včetně sochařství, kovotepectví, malířství, zpěvu, hudby a epiky.

Samotný druid pak procházel třístupňovým iniciačním cyklem, který často trval až dvacet let.

A třetí iniciace (tzv. zasvěcení) představovala ten nejvyšší možný dosažitelný stupeň vědeckého a duchovního vzdělání. Absolvoval jej směli pouze vybraní jedinci (dosahujících potřebných kvalit, nikoliv známostí). Tento stupeň nezvládnul pro fyzickou a duchovní sílu každý.

Takový druid pak byl uznáván jako duchovní král králů a v jeho moci bylo zastavovat bitvy, končit nepřátelství a nastolovat mír.

A jak říká Wiesner:

"Ve své podstatě nebyl druid knězem, ale bytostí dlící ve vyšším stavu vědomí mající plně otevřenou sedmou až destátou čakru, což mu dovolovalo neomezené oboustranné spojení nejen s nejvyšší duchovní dimenzí, ale i s Univerzálním informačním polem a Akašickým archivem."

Tímto způsobem byl druid ze své vůle současně vědcem, filosofem, duchovním rádcem, historikem i jasnozřivým prorokem či všeuzdravujícím léčitelem, neboť měl k dispozici veškeré vědění Universa určené člověku pro období pobytu ve hmotném světě.

Druidové mající nižší iniciaci se stávali lékaři, soudci, přírodovědci, astronomy, učiteli, věštci nebo klanovými kněžími provádějícími předepsané rituální úkony."

Rozlišovala je barva oděvu:

modrá - umělci
zelená - vědci a technici, léčitelé pomocí bylin a jiných ingrediencí, chirurgové, filosofové, písaři
bílá - druidové zabývající se bílou magií

Vedle druidů existovaly i drusady - ženské "druidky".

Mlhy Avalonu

Tintagel

Tintagel, Anglie

"Otevírá se před Vámi legenda o králi Artušovi - plná kouzel, vyprávěná na pozadí příběhů žen kolem jeho dvora, jakoby viděna jejich očima. Setkáváme se s Morgaine, nevlastní Artušovou sestrou a velekněžkou čarovné země Avolon, která ovládá mnohá kouzla. V Avalonu ženy vládnou jako nositelky života a udržovatelky starých tradic.
Morgaine čeká jediný úkol: bránit Británii před křesťanstvím - novým náboženstvím, které pohlíží na ženy jako na původkyně prvotního hříchu a vylučuje je ze společnosti a odsouvá do pozadí - a vrátit svoji zem do rukou Matky Bohyně.
Krásná a půvabná královna Gwenhwyfar je zmítána pochybnostmi, zda zachovat věrnost a oddanost svému choti a králi a řídit se zákony křesťanského Boha nebo se poddat sžírající vášni, kterou cítí k okouzlujícímu Lancelotovi.
Obě ženy těžce nesou svůj úděl, bojují za svoje cíle, trpí za ně, však obě - svým zvláštním způsobem zvítězí.
Je to příběh, který čtete jedním dechem. Román Mlhy Avalonu je vzácnou knihou, která Vás očaruje a ve které všechny máty a kouzla ožívají a jistě i vy je jimi rádi necháte unést."

Zdroj citace: https://www.databazeknih.cz/knihy/avalon-mlhy-avalonu-5923

Kniha byla zfilmována.

Odkaz na CSFD - https://www.csfd.cz/film/34388-mlhy-avalonu/prehled/