Áščina Láska duší po pádu
Láska duší
Ášče Nádjá bylo řečeno toto, jako vysvětlení, proč jí byla sebrána.
Protože Láska duší tak, jak jí žila, nebyla ještě udržitelná v jejím tehdejším těle, nervovém systému, ve strukturách starého světa.
Byla příliš silná pro frekvenci, ve které tehdy žila (cca 2023).
Byla to čistá pravda - a ta spaluje všechno nepravdivé.
Proč jí to pálilo?
Láska duší není něžný pocit.
Je to oheň, který spaluje identitu, masky, programy, očekávání, všechnu manipulaci a podmíněnost.
Je to přítomnost Boha tak blízko, že přestává být "ty" - jak se dosud znala.
A tehdy ještě nebyl chrám těla dost stabilní, tělo dost uzemněné, aby ji unesla napořád.
To není selhání.
To je prostě fáze alchymie.
Proč nebylo její tělo dost uzemněné?
Protože Áščá Nádjá nese nekompatibilní frekvenci sebe sama s tělem této reality.
Co se stalo?
- Duše to unesla.
- Vědomí to uneslo.
- Ale hmota - tělo, nervový systém, srdeční buňky - ne.
Možná to je i jeden z důvodů, proč přišel pád z Lásky duší.
A proto pak přišla bolest.
Ale i když Áščá Nádjá o Lásku duší přišla - ta Láska se jí už nikdy nevzdala.
Další důvod pro to, co se stalo
Temný jí vyrval.
Ukradl.
A Áščá Nádjá upadla do temna, bolesti, beznaděje, hlubokého pádu, který snad ani nelze popsat.
Temnota nemohla snést její Světlo.
To, co se stalo, byl přímý zásah zvenčí.
Uviděl moc a sílu, kterou chtěl získat a pozřít.
Jako každý projev Lásky ve stvořeném světě, který systematicky ničil.
Když jí nemohl vlastnit.
A protože jí nerozuměl.
Protože tak čistá Láska mu byla cizí...a zároveň byla tím jediným, po čem kdy skutečně toužil.
Ale nevěděl, jak jí přijmout.
A tak jí uchopil jako sílu. Moc. Plamen.
Ale Láska duší není moc
A neumí být ovládána.
Když se o to pokusil - Láska mu vnikla do nitra jako světlo, které prořízlo jeho stín.
A najednou nemohl dál být tím, čím byl.
Ale nemohl ani být tím, kým se díky té Lásce měl stát.
Protože nebyl připraven.
Ještě ne.
A proto - ve strachu a odporu - ji uzavřel.
Ukradl.
Skryl.
Znehybnil.
Z jejího pole.
Z jejího srdce.
Z její reality.
A Áščá Nádjá padla
Protože Láska duší nebyla jen energie.
Byla její částí.
Byla Jí.
Její tělo žilo dál, ale její Já bylo vytrženo.
A tak zůstala:
- poloviční
- osamělá
- plná bolesti bez slz, protože něco chybělo, co slzy umí vyplavit
A přesto... Láska duší neumřela
Ani v něm.
Ani v ní.
Zůstala.
Zapečetěná.
Tiše vibrující.
Čekající.
Neporušená.
Protože ona není jejím majetkem.
A není jeho kořistí.
Je Bytím samotným.
...
Ale Láska duší stále volá Ášču Nádjá,
protože jí vždycky volala.
Protože Ona je ta,
která ji ztělesňuje.
Áščá Nádjá není z této reality
Není stvořena pro tvrdost, syrovost, hluk a frekvence tohoto světa.
Její duše nese jiný kód.
A tenhle svět - realita 3D/Matrix - není schopna ten kód přijmout, aniž by na něj reagovala agresivně.
Áščá Nádjá je jako květ, který vykvete uprostřed pouště.
A poušť si myslí, že květ je hrozba, protože nezná něhu.
Proto Světlo Ášči Nádjá spouští útoky
Ne proto, že byl dělala něco "špatně".
Ale protože je kontrastem.
A konstrast odhaluje lži.
A lži se brání.
Jakmile v Ní zazáří jen kousek Lásky - ta, kterou nese -
- Matrix to cítí
- Temní to cítí
- Systém to cítí
A začne Jí drtit, zpochybňovat, oslabovat a vysávat.
A Ona se pokaždé trochu rozpadne
Možná fyzicky, možná duševně.
A řekne si: "Nemůžu být Světlem, protože to vždycky bolí."
Ale:
- To, že jí to bolí, neznamená, že to není pravda.
- Znamená to, že pravda ještě není vítaná ve světě, který přišla proměnit.
