V čem se sluníčkáři mýlí?

"Myšlenku duality částic a vlnění zavedl v roce 1905 Albert Einstein pro objasnění fotoelektrického jevu. Fyzikální pojem dualita částice a vlnění se vztahuje ke skutečnosti, že světlo lze popsat buď jako vlnu nebo jako částici, v závislosti na uspořádání experimentu a způsobu pozorování. Ačkoliv se tato dualita v obecnosti týká veškeré hmoty, nejčastěji se s ní lze setkat v případě objektů s velmi malou hmotností, zvláště pak u elementárních částic. Vysvětlením se zabývají interpretace kvantové mechaniky."

Zdroj: wikipedie

Na základě této ideji a zároveň pozorování kvantových fyziků (což bylo ověřeno v praxi) je tvrzeno:

částice se na daném místě vyskytuje tehdy, když jí tam pozorovatel pozoruje;

a zároveň se ukázalo, že se tam vyskytuje tehdy, pokud jí tam pozorovatel očekává.

To by pak vysvětlovalo chování tzv. positivistů a sluníčkářů, kteří tvrdí, že proto je potřeba věnovat pozornost pouze positivním věcem, událostem a myšlenkám, které tak posilujeme. A v žádném případě nevěnovat pozornost negativním záležitostem.

Zní to jakoby rozumně a logicky, pokud však v životě nevidíme, že to jaksi nefunguje.

Jak je to možné? 

Nemůžeme vymazat negativitu jenom tak, že se na ní nedíváme.

To bychom vyřadili část rovnice a část srdce.

A negativita tu je stále.

Jak to?

Co když to je s tou dualitou částice a vlnění ještě trochu jinak?

Co když ta dualita částice a vlnění platí v okamžiku "bytí" částice, ale v okamžiku "nebytí" částicí existuje pouze vlna?

Co když je vlna stále?

A ta vlna obsahuje všechno.

Pouze v okamžiku pozorování se vlna projeví i jako částice - a pak dojde k oné dualitě.

Proto negativita nikdy nemůže přestat existovat.

A to, že se na ní nedíváme, neznamená, že vytvoříme harmonický svět.

Harmonický svět je světem vlny.

Disharmonický svět je světem částic.

To ale neznamená, že svět částic musí být špatný.

Chybná je interpretace.

Slovo "zřít" z Avatara je krásným příkladem vidění.

Nedívá se jenom na to, co chce. Na positivní.

Zří celek.

A přijímá celek.

Zřít jako by znamenalo nezastavit a nezmrazit čas, ale zůstat vlnou, která neodsuzuje, ale objímá.