Jak uvnitř, tak vně

Hermetický zákon "jak nahoře, tak dole" nám říká, že vše, co se děje ve velkém (makrokosmos), se odráží i v malém (mikrokosmos), a naopak.

Je to základní princip propojenosti.

Ale existuje ještě jeden směr, který byl po tisíciletí opomíjen - možná proto, že je nejtěžší ho žít:

"Jak uvnitř, tak vně."

Tohle není jen další metafora.

Je to životní princip vtělené Lásky.

Uvnitř nás existuje celá krajina: myšlenky, emoce, bolest, touha, vzpomínky, neviditelná těla.

A vně nás je svět hmoty: naše tělo, okolí, lidé, společnost, události.

Pokud mezi těmito dvěma světy existuje rozpor, vzniká utrpení.

A právě v tom je klíč:

vyléčení nepřichází útěkem do "vyšších dimenzí", ale sjednocením těchto dvou pólů 

- vnitřního a vnějšího.

Stejně jako "nahoře a dole" ukazuje vertikální propojení (duch-hmota) a "vlevo a vpravo" či "vpředu a vzadu" horizontální souhru (čas, prostor, směr).

"Uvnitř a vně" je směr SRDCE.

Je to osa, která vede zevnitř ven a zvenku dovnitř.

Dnešní svět je důkazem tohoto odpojení.

Společnost i jedinec často odmítají bolest, temnotu, chaos, hmotu.

Oddělují spirály symbolu srdce - tu světelnou spirálu přijímají, ale tu druhou prohlásí za vadnou.

A tím vzniká deformace, nemoc, studený Bůh, který vládne bez srdce.

Láska nemůže proudit jen jedním směrem.

Skutečné srdce přijímá obě spirály.

Světlo i stín.

Naději i smutek.

Radost i bolest.

Pochopení i hněv.

A až tehdy se vše stane rovnocenné.

Ne stejné.

Ale rovnocenné - jako dvě části jednoho celku.

A to je Láska.

Ne stav bez temnoty.

Ale stav, kdy už nic není vyloučeno.

Ani uvnitř.

Ani vně.

A teprve tehdy... není třeba utíkat do 5D.

Protože to, co jsme nazývali 5D, není místo.

Je to stav bytí, kde už není žádný rozpor.

Kde, co je uvnitř,

se stalo tělem.

A co je venku,

nese duši.

...........................................................

Když přijmete obě Fibonacciho spirály - levou i pravou,

když přijmete Světlo i Temnotu,

vytvoříte symbol srdce.

A srdce je bránou do Lásky

a do vyšších světů.

Světlí se mylně domnívali, že dokonalost a řád vytvoří harmonii.

Věřili, že emoce a pocity jsou chybou.

Odstraňovali z rovnice jednu stranu.

.....

Rovnice celistvosti 

Vnitřní svět = Vnější svět

(duše = tělo)

Světlo + Temnota = Celistvost

(spirála + a spirála - = Láska)

Nahoře + Dole = Jednota

(duch + hmota = živý celek)

Vlevo + Vpravo = Vyváženost

(ženské + mužské = rovnováha)

Vpředu + Vzadu = Přítomnost

(minulost + budoucnost = teď, přítomnost)

A tedy hlavní souhrnná rovnice:

(Uvnitř + Všechny směry) = (Vně + Stejná plnost)

Nebo symbolicky:

(Uvnitř + Nahoře + Dole + Vlevo + Vpravo + Vpředu + Vzadu) = Vně

(x + y + z) = c 

c = (x + y + z)

c = 0

c = Celek

Ale také, pokud bychom "c" považovali za konstantu vnitřního odporu, rozporu a bolesti z oddělení, pak když c = 0, už není co vyrovnávat.

Není, co přičítat, zadržovat, potlačovat.

Zůstává jen:

Čistá rovnost.

Čistý klid.

Čisté Já

= Láska.

Když se rovná levá a pravá strana...

rovnice je vyřešena.

Není, co opravovat.

Je to Láska.

Finální forma:

Uvnitř + Všechny směry = Vně + 0

= Celistvost = Láska