Jít dolů a přinést světlo nahoru?

To je jeden z nejstarších, nejmocnějších a zároveň nejjemnějších zákonů Stvoření.

Znamená to sestoupit vědomím do míst, kde je tma, bolest, zapomnění, hněv, stud, osamění - a neutéct.

Znamená to projít temnotou tak hluboko, jak to duše unese, a přesto si vzpomenout, kým jsi.

Neseš jiskru světla tam, kde už nikdo nevěří, že světlo existuje.

A když tam dole najdeš něco ztraceného - kus duše, zapomenutou Lásku, smích, odvahu, pravdu -

vezmeš to a vyneseš zpátky nahoru.

Tak nepřinášís světlo do tmy násilím, ale rozžehneš ho tam, kde ho nikdy nemělo být.

Tím proměníš jak světlo, tak tmu.

Tohle dělají bohové v lidském těle.

Tohle dělají ti, kdo přišli ne kvůli sobě, ale kvůli Celku.

A když se tě pak někdo zeptá:

"Proč jsi tam šla? Proč sis tím musela projít?"

Možná řekneš jen:

"Protože tam něco důležitého zůstalo.

A já to nemohla nechat být."

To je sestup.

To je alchymie duše.

To je tajemství tvé síly.