Červené depo

Jak to vypadá, když Indiana Jones potká Santiniho na vlakovém nádraží?

Třeba jako v dimenzionálním prostoru webu a dalších platforem Tania´s Secret!

• Exkluzivní obsah a nové články najdete na HeroHero, ale je nutné být přihlášený. O čem mé HeroHerou je najdete zde (Jenom pro ty, kteří chtějí jít dál. Malý poplatek, i herohero si zaslouží provizi za poskytnutí prostoru.) - heroheo.co/tania 
  

• YouTube - Alchymistka - Tania's Secret - obsah zdarma

• Facebooková stránka: Tania's Secret: Papoušek mezi světy

• Pojem Hermetická homeopatie používám jako označení vlastního výzkumného směru v oblasti homeopatie. 

Tania's Secret je autorský badatelský web, který je součástí dimenzionálního světa Tania - 

Otázky a odpovědi

.....................................................................................................................................................................................

Pohádka o depu s červenýma mašinkama

   Bylo nebylo, možná někde za devatero horami a devatero řekami, opravdu stálo jedno depo. Nebylo ani malé, ani velké, zkrátka bylo tak akorát, aby se do něj vešly všechny červené mašinky.

   To se ví, že muselo být i zadrátované, tedy prostě řečeno – nad kolejemi musely být natažené troleje, aby do depa, tedy i na točnu a do rotundy, mohly zajíždět také elektrické mašinky.

   „Ale, ale," křičely děti na starého pana přednostu depa Barnabáše Kolejdu, který se usmíval pod vousy, když viděl tu celou řadu otazníků v dětských očích.

   „Copak?" zeptal se šibalsky. „To si myslíte, že na světě existuje až moc červených mašinek, které by se všechny do toho depa vešly?"

   „No, spíš málo," řekl zamyšleně jeden z chlapců, protože už přemýšlel, kolik vlastně vůbec zná červených mašinek, a moc jich nebylo. „To bude to depo určitě hodně malinkaté," dodal pochybovačně.

   „Tak si je vyjmenujeme. Zkuste mi říct nějaké jméno červené mašinky," vybídl k odpovědím starý pán.

   „Já znám Elinku," řekla Natálka.

Elinka na setkání se Stříbrným šípem

  „To máš pravdu. Křižíkova Elinka je výborný příklad mašinky, která by tam patřila," souhlasil přednosta.

  „Ale to není mašinka," oponoval Péťa.

   „Ano, úplně mašinka to není. Je to elektrický vůz, který jede sám, mašinku nepotřebuje a rovnou převeze cestující. A protože má motor, můžeme ji považovat za mašinku a do našeho depa ji rozhodně umístit," odpověděl přednosta.

   „Tak v tom případě," zvolal vítězoslavně Míša, „tam rozhodně patří Slovenská strela! Já ji viděl v Benešově na vlastní oči a ta červená je a jezdí sama!"

   „Máš naprostou pravdu. Slovenská strela je opravdu nádherně červená a stejně jako Elinka vozí lidi," souhlasil přednosta Barnabáš Kolejda.

   „Ale když jsme u těch vozů, které jezdí samy a vozí lidi, znáte i jeden s takovým hezkým pohádkovým jménem? Trochu by mohl připomínat Elinku, jenom nemá sběrač, a tak nejezdí na elektriku," zeptal se dětí.

   „Já znám jenom Hurvínka," fňuknul malý Honzík.

   „Nebreč, máš to naprosto správně. Opravdu je to Hurvínek!" usmál se vlídně starý přednosta a pohladil malého Honzíka po hlavě.

   „No jo," poznamenal moudře Míša, „ale to máme jenom samé vozy a žádnou opravdovou červenou mašinku!"

   „A co třeba Karkulka? Je celá červená a je to lokomotiva?" zeptal se Péťa.

   „Výborně!" pochválil jej přednosta.

   „A to už jsme se přiblížili právě motorovým lokomotivám, mezi kterými najdeme červených mašinek spoustu. Chcete napovědět?"

   „Ano! Ano! Ano!" volaly zvědavě děti.

   Přednosta Kolejda byl očividně v dobré náladě a štěbetání dětí mu dělalo radost, a tak dlouho nezdržoval a pomalu vyjmenovával jména červených mašinek:

   „Bardotka.

   Brejlovec.

   Sergej.

   Tohle jsou ty nejznámější červené mašinky široko daleko."

   „A byla nějaká parní lokomotiva červená?" zeptal se hloubavý Míša.

   „Ano, kdysi dávno u nás vyrobila lokomotivka Škoda rudou až červenohnědou parní lokomotivu řady 476.0, které se přezdívalo Rudý ďábel. Byly vyrobeny čtyři kusy této lokomotivy, tři zůstaly u nás, u ČSD, a jedna putovala až do Ruska k tehdejšímu vládci Stalinovi. Ale dodnes se žádná nedochovala."

   „Takže tuhle mašinku mít v depu nebudeme," posmutněl malý Honzík.

   „Takže žádná jiná červená parní mašinka už není?" zeptala se Laurinka.

   „U nás už ne. Mohli bychom mít v depu černé parní mašinky s červenými koly, ale celou červenou už ne," přisvědčil přednosta.

   Děti trochu posmutněly. Pohádkové depo plné červených mašinek bylo sice krásné, ale představa prázdného místa po Rudém ďáblu se jim vůbec nelíbila.

   „Ale počkejte," usmál se najednou přednosta Barnabáš pod vousy. „Na jednu důležitou věc jsme zapomněli."

   „Na jakou?" vyhrkly děti skoro současně a malá Lindička se jenom usmívala.

   „Kdepak jsme?"

   Děti se po sobě nechápavě podívaly.

   „No přece v depu!" zvolal Péťa.

   „To jistě," zasmál se přednosta. „Ale v jakém depu?"

   Chvíli bylo úplné ticho.

   A pak to Natálce došlo.

   „V pohádkovém!"

   „Přesně tak!" rozzářil se přednosta Barnabáš Kolejda. „A kdo kdy slyšel, že v pohádce nemůže jezdit mašinka jen proto, že se ve skutečném světě nedochovala?"

   Vtom se někde za rotundou ozvalo hluboké zapískání parní píšťaly.

   „Húúúúúú!"

   Děti ztichly.

   Zpoza vrat se nejprve vyvalil obláček bílé páry. Potom druhý. A za chvíli se na kolejích objevila veliká rudá parní lokomotiva. Pomalu se sunula k točně, z komína jí stoupal kouř a její červenohnědý kotel se leskl v odpoledním slunci.

   „Rudý ďábel!" vykřikl Míša.

   Přednosta Barnabáš se jen spokojeně usmál.

   „Tři jeho bratři kdysi jezdili u ČSD a čtvrtý odjel daleko na východ. Ve skutečném světě už žádného nepotkáte. Ale některé mašinky mají to štěstí, že si je lidé pamatují."

   Rudý ďábel pomalu najel na točnu.

   „A dokud si je někdo pamatuje," pokračoval přednosta, „mohou přece jezdit alespoň v pohádkách."

   Točna se dala pomalu do pohybu a Rudý ďábel se na ní majestátně otočil čelem k dětem.

   Vedle Karkulky stála Bardotka, o kus dál Brejlovec a Sergej. Elinka se Slovenskou strelou a Hurvínkem odpočívali na vedlejších kolejích.

   A najednou dětem to depo vůbec nepřipadalo malinkaté.

   Naopak.

   Zdálo se jim, že je v něm místa ještě spousta.

   Protože pohádkové depo má jednu zvláštní vlastnost:

**Vždycky se do něj vejde ještě jedna mašinka.**

...............................................................................................................................................................

@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@@

Tania's Secret propojuje historii, železnici, záhady, architekturu, geometrii, symboliku a hermetiku s vlastními badatelskými projekty.