Český Zen - 1

 1⃣ Nadává a nepopírá to

Neříká „to je výzva".
Říká:

„To je v prdeli."

A tím uzavírá první čakru pravdy.

2⃣ Pije a nepopírá to

Nepije „rituálně".
Nepije „vědomě".
Prostě pije.
A ví, proč.

„Jedno pivo je hydratace duše."
„Druhý je filozofie."
„Třetí je osvícení, ale jen dočasný."

3⃣ Je věčně nabručený a nepopírá to

Neusmívá se, aby „zvyšoval vibrace".
Mračí se, protože:

• prší
• je pondělí
• svět je debilní

A to stačí jako pravdivý stav bytí.

4⃣ Nečeká štěstí, a proto ho občas zažije

Český zenista:

• nečeká zázrak
• neříká „všechno dobře dopadne"
• spíš:„Uvidíme, zas to poserou."

A když se náhodou něco povede, je to:

• „No... tak dobrý."

(což je nejvyšší forma radosti)

5⃣ Ví, že smysl života je podezřelý pojem

Když se ho zeptáš na smysl života, řekne:

„Nevím. Ale chleba s máslem je dobrý."

A tím porazí tři filozofické školy jednou větou.

6⃣ Má rád pravdu víc než harmonii

Radši pravda, co bolí, než:

• falešná pohoda
• sluníčkový kecy
• duchovní bypass

Český zenista:

„Nehádá se.
Jen konstatuje, že je to blbost."

7⃣ A nakonec: ví, že Tábor je náš program

Jak pravil Tomáš Garrigue Masaryk
(nebo minimálně duch českého národa po třetím pivu):

„Tábor je náš program."

Což v českém zenu znamená:

• ne že vyhraju
• ne že zvítězím
• ale že vydržím stát, nadávat a myslet

🦜 Papoušek závěrem:

„Český zen není o osvícení.
Je o tom, že se neposereš,
když se všechno sere."