Historie Tábora
"Tábor nevznikal jako středověké město, to nebylo úmyslem jeho zakladatelů. Tábor se měl stát především bezpečnou pevností, která by byla s to zajistit ochranu proti nepřátelům, která by vytvořila středisko, odkud by mohly být hlásány převratné ideje."
Jiří Kejř
Vznik městského zřízení v Táboře, str. 37
Tábor a husitská revoluce
Historie Tábora ve zkratce
Krátkou a pěkně sepsanou historii jsem objevila v knize fotografií fotografa Petra Mareše:
"Když se řekne Tábor, mnohým vytane na mysli představa Jana Žižky, některým možná v uších zazní melodie slavného husitského chorálu. Kdo si však vzpomene, že počátky Tábora sahají mnohem dál do minulosti?
Na počátku se město ovšem nazývalo jinak - prostým jménem Hradiště. Založil je patrně král Přemysl Otakar II., který tímto způsobem zamýšlel omezovat územní i mocenskou rozpínavost ctižádostivých šlechtických rodů. Jeho úmysl však nevyšel. V době vzpoury Vítkovců proti králi Hradiště podlehlo zkáze. Zůstaly jen zbytky opevnění a městská citadela - hrad Kotnov, v 16. století přestavěný na pivovar. Polorozbořené sídliště si přivlastnila vedlejší větev Vítkovců, páni z Ústí.
Kotnov a Bechyňská brána, foto: TJ
V březnu 1420 se městského areálu zmocnili přívrženci Husova reformního učení, pocházející z nedalekého Sezimova Ústí a z okolních vesnic.
Pomník Mistra Jana Husa na Husově náměstí, foto: TJ
Na troskách Hradiště začali stavět nový domov, kde chtěli vybudovat nový, snad lepší svět. Tak začala nejslavnější kapitola v dějinách města, které nyní přijalo husitské jméno Hradiště na hoře Tábor. Po třicet let husitská pevnost bojovala proti domácím i zahraničním nepřátelům. Její správci a kazatelé sváděli zápasy za politickou i náboženskou samostatnost.
Roku 1452 se musel Tábor sklonit před autoritou pozdějšího českého krále Jiřího z Poděbrad. Začala nová doba budování královského města. Vyrostla nová radnice s rozlehlým sálem,
Pohled na Starou radnici na Žižkově náměstí, foto: TJ
postaven byl kamenný kostel,
Kostel Proměnění Páně na hoře Tábor, foto: TJ
založeno vodní dílo Jordán.
Jordán, foto: TJ
Zásobování pitnou vodou měla zlepšit soustava kašen, do nichž z Jordánu přiváděl životodárnou tekutinu stroj ve vodárenské věži.
Vodárenská věž, foto: TJ
Přeměně dřevěného města na kamenné v průběhu 16. století nechtěně napomohly i rozsáhlé požáry. Tomu nejničivějšímu z roku 1559 padly za oběť dvě třetiny domů.
Odmítnutí poslušnosti králi Ferdinandu I. roku 1547 však stálo táborskou obec většinu pozemkového majetku. Ani protihabsburské povstání v roce 1618 nepřineslo Táboru mnoho dobrého, na jeho obyvatele znovu dopadly tvrdé tresty. Tentokrát se týkaly rovněž osobní víry měšťanů. Výčet strastí vyhnáním nekatolíků z města nekončí. Roku 1648 Tábor dobyli Švédové, o více než třicet let později zahubila mnoho obyvatel morová rána. V roce 1744 se Tábor znovu stal kořistí nepřátelského vojska, pro změnu pruského.
Až v 19. století začala éra nového vzestupu, mimo jiné i v oblasti kultury a vzdělání. Roku 1862 otevřelo své třídy táborské reálné gymnázium, první vzdělávací ústav tohoto druhu v habsburské monarchii, kde se učilo pouze česky.
Reálné gymnázium - pohled ze zadní strany, foto: TJ
Posléze je následovala Zemědělská škola, která připravovala špičkové odborníky i ze zahraničí.
Zemědělská škola, foto: TJ
V roce 1877 založili představitelé místního kulturního života rovněž městské muzeum, které mělo shromažďovat památky na slavné dějiny města.
V těch letech začínalo také budování nového města, jež mělo spojit historické jádro Tábora s železniční stanicí na trati z Prahy do Českých Budějovic.
Vlakové/železniční nádraží v Táboře, foto: TJ
První světová válka však na čas přerušila zdárný rozvoj města. Avšak po odeznění válečných hrůz, již v atmosféře svobodné Masarykovy republiky, začalo vedení města uskutečňovat velkorysé urbanistické záměry. Vznikaly další čtvrti a pozoruhodné komunální stavby. Tábor postupně získával dnešní tvář.
V březnu 1939 však město a jeho obyvatele opět dostihly velké dějiny, Německá okupace stála mnoho tragických obětí. Přímo ve městě, v budově bývalého Domu dětí a mládeže, pracovala služebna nechvalně proslulého gestapa. V době heydrichiády bylo na vojenské střelnici popraveno 156 nevinných mužů, žen i dětí.
Dnes už zůstává vzpomínkou nejen osvobození Rudou armádou a krátký čas svobody, nýbrž i čtyři desetiletí socialismu. Město je nyní domovem 35 000 obyvatel. Záleží jen na nich, jaký ve svém domově povedou život."
Doslovná citace z knihy "Tábor, Sezimovo Ústí, Planá nad Lužnicí"
Autor: Petr Mareš
1. vydání
České Budějovice 2012
204 stran
ISBN 978-80-260-2784-3