Ceuta

Angelika de Peyrac - Ceuta

"Slyším zvony!"

Jako šílenec se rozběhl k vrcholku skály. Viděla, jak mává rukama a něco křičí. Neslyšela ho. Zapomněla na veškerou únavu, nedbala na špičaté kameny, vstala a běžela k němu.

"Moře!"

To bylo slovo, jež křičel. Když doběhla, vzal ji za paži, přivinul k sobě, vášnivě ji objal a tak tam stáli oslněni a nemohli uvěřit vlastním očím. Před nimi se rozprostíralo moře, zlaté a zvlněné jiskřivými vlnami, a nalevo město s tyčícími se věžemi, obehnané hradbami.

Ceuta!

Katolická Ceuta. To jsou zvony katedrály, zvonící večerní pobožnost. A oni je pokládali za mámení vyčerpaných smyslů.

"Ceuta," šeptal Normanďan. "Ceuta."

str. 492, doslovná citace z knihy Nezkrotná Angelika

autoři: Anne a Serge Golon

vydal: Český spisovatel, Praha 1993

ISBN 80-202-0426-1

Ceuta - rok 2003

foto: archiv T.J.