Pověsti z Tábora

Táborské pověsti

 

 

O bájných pokladech, Žižkově posteli,

tajemství Jordánu

a dalších neobyčejnostech.

 

 

Doslovná citace z knihy: Pověsti z Táborska.

Autor: Jaroslav Wimmer

Vydalo město Chýnov ve spolupráci s firmami (viz kniha).

Tiskárna Protisk s.r.o., České Budějovice.

2006

Vlastní úprava.

 

 

"Praví-li František Bílek, že jižní Čechy jsou srdcem dějin našich a srdcem celého národa, můžeme přesvědčivě říci, že Tábor je srdcem jižních Čech" píše básník Ladislav Stehlík v trilogii Země zamyšlená.

 

Není proto divu, že město tak blízké myšlení národa, plné křivolakých zubatých a úzkých uliček bylo i s okolím přímo předurčeno k vzniku pověstí.

 

...

Poklady

 

O slepičích skořápkách

( a "malé domu".)

 

Snad ke každému starožitnému místu se vážou pověsti o pokladech a ani Tábor nečiní výjimku.

 

Je to už velice dávno co u staré vozové cesty, vedoucí od bechyňské brány k řece Lužnici, stávala stará stodola. Léta nesloužila svému účelu, nikdo nevěděl komu patří a nebylo pamětníka, který by byl její dveře viděl otevřené.

 

Jednou, ještě před rozbřeskem, tudy šel od Lužnice rybář s úlovkem ryb, které chtěl časně ráno prodat na trhu. Když přišel do míst kde stála stodola všiml si, že její vrata jsou otevřena a vychází z nich oslnivé světlo. Zvědavost mu nedala - vešel a uviděl, že světlo vychází z jakéhosi sklepení. Pochlapil se, sestoupil o několik schodů a užasl! Sklep byl plný vaječných skořápek.

 

Rybář byl nálezem zklamán, ale pak si pomyslel, že konečně i skořápky jsou dobré pro jeho slepičky a tak jich pár sebral a dal do kapsy kabátu. Než došel domů, na onu příhodu zapomněl a proto tím větší bylo jeho překvapení, když v kapse kabátu našel slepičí skořápky - z ryzího zlata.

 

...

O pokladu v Táborském podzemí

 

Tábor ve své historii zažil časy slávy a rozkvětu, právě tak jako období zlá a smutná. Na okraj záhuby ho například přivedly útrapy třicetileté války, kdy po odchodu Švédů tu zůstala řada domů pustých nebo zle pobořených. Za Kotnovskou branou bývalo Hradské předměstí, které v těch letech bylo úplně zničeno. Jen pomalu zde vyrůstaly nové domky.

 

Tady také začali stavět staří manželé, ale muž se záhy roznemohl a zemřel. Vdově po něm zbyla jen starost, jak domek ze skromných prostředků dostavět. Starostmi nemohla spát, až jedné noci měla vnuknutí. Ani se nemohla dočkat rána a na ve snu označeném místě začala kopat. Brzy narazila na vchod do sklepa, o němž ani ona ani zvěčnělý manžel neměli potuchy. Když vdova odstranila malý zával, naplnilo se její vnuknutí: nalezla hrnec plný zlaťáků.

 

...

O zlaté holubičce

 

Zvláštní poklad byl prý také nalezen v polozbořeném domku, stojícím blízko brány. Byla jím holubička z ryzího zlata.

 

...

O lakomém mlynáři a pokladu pod hrušní

 

Mlynáři z mlýna pod městem se před mnoha lety přihodilo, že po tři noci za sebou měl stejný živý sen. Zdálo se mu, že k jeho loži přišla bílá postava a radila mu, aby se odebral do Prahy na Karlův most, tam že se dozví o velikém pokladu.

 

Mlynář nepatřil k lidem věřícím na sny, ale tentokrát mu to nedalo a vydal se do Prahy. Celou cestu mu vrtalo hlavou, jak může na tak frekventovaném místě, jakým je Karlův most, najít poklad, ale dál vesele šlapal k sídelnímu městu.

 

Když konečně přišel na Karlův most, několikrát ho přešel sem i tam, ale nezjistil nic, co by upoutalo jeho pozornost. Rozmrzelý se už chtěl vydat na zpáteční cestu, když k němu přistoupil neznámý muž a ptal se ho, odkud přichází a co na mostě pohledává.

 

Když mu mlynář po pravdě odpověděl, neznámému se rozjasnila tvář a překvapenému mlynáři řekl, že je osobou, kterou hledá. Prý měl tři noci za sebou živý sen, ve kterém mu bílá postava radila, aby šel na Karlův most. Potká tam prý mlynáře z Tábora a vyptá se ho, z kterého mlýna přesně je, protože na jeho zahradě je pod starou hruškou zakopán poklad. Má ho tam jít vykopat.

 

Mlynář neznámému ani neodpověděl a pelášil zpět - domů. Sotva dorazil, začal pod hruškou kopat a brzy objevil hrnec, plný zlatých a stříbrných peněz. Ze šťastného nálezu se ale dlouho neradoval. Zakrátko stárek podle starého zvyku se slzami v očích spustil mlýn naprázdno, aby i on se mohl rozloučit s panem otcem, kterého v rakvi vynášeli ze světnice.

 

Mlynářova duše ale neměla po smrti klid. Snad proto, že z nalezeného pokladu nedal mlynář nic na městské chudé. 

 

Krátce po tom, co mlynáře pochovali, začal jeho duch ve mlýně strašit a chasa odmítala pracovat v noci. V ten čas do mlýna zavítal krajánek a prosil o práci. Musel být odmítnut, protože ve dne bylo lidí na práci dost a v noci mlýn stál. Když krajánek slyšel v čem je příčina jeho odmítnutí, rozhodl se, že se na věc podívá.

 

Opatřil si pěknou  klokočovou hůl a na noc se ve mlýně nechal zavřít. Přesně o půlnoci se objevil mlynářův duch. Prošel mlýn, zkontroloval zařízení a pak vyšel na zahradu, kde zmizel pod starou hrušní. Krajánek, který ho po celou dobu pozorně sledoval, nelenil a v tom místě zabodl klokočovou hůl. Ráno za kuropění tam začal kopat. Zanedlouho narazil na nádobku s penězi, kterou tam zřejmě mlynář ukryl, aby z pokladu nemusel dát nic na chudinu. Pak tak za něj učinila jeho žena. Od toho dne se duch pana otce ve mlýně neobjevil.

 

...

Kterak svině poklad našla

 

O tom, že při troše štěstí může i zvíře objevit poklad svědčí pověst, která se v Táboře dlouho vypravovala. To prý pasák pásl na louce pod městem prasata, když si všiml, že jedna svině poodběhla od stáda a začala divoce rýt v zemi. Pasák byl zvědav, co zvíře tak zaujalo a ke svému překvapení zjistil, že svině vyhrabala hrnek plný stříbrňáků.

 

...

Žižka

 

O Kotnovu

 

Podle pověsti po roce 772 tuto krajinu osídlil jakýsi Koten, syn bohatého vladyky z Ládví. Založil ves Ústí a pro bezpečnost celého území nad řekou Lužnicí vyzvedl přepevný hrad. Romatnická pověst vypráví, že do jeho překrásné dcerky se beznadějně zamiloval Jan Žižka. Přesto, že jeho láska zůstala nenaplněna, dal později tomuto hradu název Kotnov, podle otce oné dcery - vladyky z Mysletína.

 

...

O Žižkově bytelné posteli

 

Pověstí o Janu Žižkovi je mnoho, protože v očích prostého lidu byl jeho vůdcem, který mstil křivdy a útisky, páchané na něm světskou a církevní vrchností.

 

Jedna z pověstí, v Táboře dlouho tradovaná, je o posteli tohoto chrabrého vojevůdce. Byla prý neobyčejně bytelná, zhotovená ze železa a propojená šrouby, aby jí bylo možno snadno rozebrat a přemísťovat. S Janem Žižkou prý putovala po všech bojištích. Její bytelnost byla nezbytně nutná, protože velký válečník prý na ní uléhal v plné zbroji, aby se v případě potřeby nemusel dlouho zdržovat oblékáním.

 

...

A copak se to schovává v Jordánu?

 

Kostelní věž a strašidelná jízdní družina

 

Pravověrní Táboráci všech věků jsou náležitě hrdí na táborskou kostelní věž. Podle pověsti je prý tak vysoká, jak hluboký je Jordán pod skálou, na které býval namalovaný neznámý rytíř.

 

V těch místech není radno se příliš zdržovat, zejména, když nad Táborem zuří bouře. V hromobití je tu slyšet dusot koní, na kterých se tajemní jezdci ženou tryskem ke skále. V jejich čele se řítí neznámý rytíř s taseným mečem, sedící na bělouši bez hlavy. Jezdci jsou oblečeni do starodávných krojů a z jejich zpěněných koní kape krev. Strašidelná jízda končí v tůni pod onou skálou a běda člověku, který by se jí připletl do cesty! Čekala by ho jistá smrt.

 

Na té skále prý kdysi dávno stával dřevěný hrad. O obrazu rytíře je několik pověstí. Jedna vypráví o statečném rytíři, který na lovu pronásledoval statného jelena. V zápalu lovu přehlédl zrádný sráz a ze skály se zřítil do Jordánu.

 

...

Utopený Švéd

 

Jiná je z dob válečných. Při divokém úderu na město Tábor tu spadl švédský důstojník s koněm  a oba se utopili.

 

...

A další neobyčejnosti.

 

Propojené podzemní chodby?

 

V Táboře se kdysi tvrdilo, že husa vypuštěná do podzemních chodeb hradu Choustníku prý po čase vyplave na hladinu Jordánu.

 

...

Stejná pověst se vyprávěla o Chýnovské jeskyni. Snad souvisela s dávným vyprávěním o tajemné podzemní chodbě, spojující vápencové skály u Chýnova s Táborem.

 

...

O strašidle s vyplazeným jazykem

 

V Táboře vznikaly pověsti i v novější době. 

Například v roce 1874 přinesly seriozní Národní listy senzační zprávu:

V Táboře se v úterý roznesla pověst, že na Parkánech u fortny k Čelkovicím viděno a slyšeno bylo strašidlo, jak z kanálu blízkého očima svítilo a krvavý jazyk na každého vyplazovalo. Co to bylo a jaké plány a záměry se svým objevením to má, není známo."

 

 ...

 

Videa z youtube o táborských pověstech:

 

Bílá paní

 

 Režie: Jáchym Belcher

Film  na motivy táborské pověsti vznikl v rámci projektu gymnázia Přírodní škola a CZŠ Orbis-Pictus v Táboře v květnu 2012.

 

 

Kamera a střih: Matouš Bičák

Film na motivy táborské pověsti vznikl v rámci projektu gymnázia Přírodní škola a CZŠ Orbis-Pictus v Táboře v květnu 2012.


Tohle sice není pověst, ale je to také zajímavé:

 

Co znamená rčení "Táboráci s modrým pupkem"?

 

"Toto označení rodilých Táboráků se ujalo cca v 18. století, díky převládajícímu řemeslu v Táboře - a to byli koželuzi !

 

A protože při čištění zvířecích kožek pro další zpracování používali roztok hypermanganu a kvůli jeho charakteristické modré barvě a faktu, že jejich zástěry byly vždy silně obarveny namodro v oblasti břicha ( od toho, jak si opírali kožky o břicho, aby je mohli řádně vypnout do rámu a přitom se
pochopitelně zamazali modrou skalicí

(hypermanganem) - tak vznikl název pro Táborské - "modrý pupík, nebo pupek ".

 

Z Carlomanova

e-mailu.

 

Ha surprise, tak nějaká zrada ohledně spojení hypermanganu a modré skalice, viz zde:

http://www.odpovedi.cz/otazky/musim-se-priznat-ze-mam-modry-pupek-narodila-jsem-se-totiz-v-tabore-vite-jak-tato-povest-vznikla-a-proc

 

Takže správné pojmenování není "hypermangan", ale síran měďnatý, který je jakožto pentahydrát znám také pod triviálním názvem modrá skalice, dříve i jako modrý vitriol (vitriol = alchymistický název pro kyselinu sírovou či její soli).

Více zde:

http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%ADran_m%C4%9B%C4%8Fnat%C3%BD

 

Jestli se v tom chcete pošťourat, tak zkuste:

http://www.lfhk.cuni.cz/soucek/fyzika/fyzika06/01_01_09_Atomy%20a%20molekuly.pdf

 

 

Jen tak "mimo mísu", kontrolní otázka:

 

Co za jedovatou látku ukryla Angelika jako dítě na zámku Plessis-Belliere?

 

Správná odpověď:

- vitriol.

 

 

A opakování je "matka moudrosti":

 

Co je vitriol?

 

- alchymistický název pro kyselinu sírovou či její soli.

 

I když, pokud si dobře vzpomínám, tak ve filmu měla tekutina v lahvi barvu tmavě zelenou, takže by to odpovídalo zelené skalici - heptahydrátu síranu železnatého (v knize nevím).

To jsou mi věci, kam jsem se to až dostala smiley