Katedrála v Chartres

 

 

 

katedrála v Chartres

 Zdroj: http://chartres-tourisme.com/en/chartres-cathedral

 

Chartres

- vzor gotických katedrál

 

 

 "...ale existuje gotická katedrála, jejíž konstrukce předpokládá, jak, myslím, dokázal,* úžasné vlastnosti o Zemi a její povaze, ale i o člověku a jeho reakcích, včetně těch podvědomých."

 

* Louis Charpentier, Mysterium katedrály v Chartres (Půdorys, Praha 1995)

 

str. 25

Mysterium templářů

Louis Charpentier

Argo/Půdorys, Praha 2006

Argo ISBN 80-7203-798-6

Půdorys ISBN 80-86018-29-6

 

 

 

"Je celá z kamene, má nádhernou a pevnou klenbu, která jistě přečká až do dnů Posledního soudu. Proporce vyjadřují nebeský řád, architektura se číselnou harmonií podobá hudbě."

 

"Tak nadšeně psal o této stavbě francouzský královský kronikář Guillaume le Breton.

Řada spisů a knih byla napsána, mnohé legendy se vyprávějí, bezpočet poutníků přišlo za dlouhá staletí do katedrály v Chartres.

Říká se, že v jejích dvou tisících kamenných postavách, třech velkých rozetách a na 176 oknech s malbami na skle je zaznamenáno celé Písmo svaté.

Stojí na vyvýšeném místě nad řekou Eure, přítokem Seiny, kde kdysi stávala druidská svatyně. Ranně křesťanský chrám byl v 8.století zničen Hunaldem, vévodou Akvitánským, pak znovu postaven a o století později zapálen vikingskými nájezdníky.

Také románská krypta z 11.století se stala obětí ničivého požáru. Roku 1194 se započalo se stavbou gotické katedrály s bohatou sochařskou výzdobou a okny zářícími barvami, která byla roku 1260 za přítomnosti krále Ludvíka IX. Svatého slavnostně vysvěcena. Od té doby nedošlo k podstatným úpravám a gotická stavba už téměř osm set let přitahuje pozornost věřících i laických návštěvníků.

Dnes katedrálu navštěvuje i bezpočet poutníků na Pařížské trase Svatojakubské pouti do Santiaga de Compostela.

 

 

Labyrint

Cesta labyrintem

V přední části hlavní chrámové lodi nalezneme do podlahy vsazený proslulý chartreský labyrint ze 13.století. Podobné labyrinty byly umístěny i v dalších středověkých katedrálách, například v Remeši, byly však postupně odstraněny, jen právě charterský se zvláštní náhodou zachoval dodnes. Je to jakási bílá kachlová stezka na tmavém pozadí v devíti soustředných kruhových segmentech o celkové délce 261,5m. Ve středověku jí poutníci procházeli déle jak jednu hodinu, mnozí z nich po kolenou, a připomínali si jeruzalémskou křížovou cestu i utrpení Ježíše Krista. Přitom přednášeli zvláštní litanie, které přispívaly k udržení rytmu. O velikonocích se pod vedením duchovních na ploše labyrintu tančilo a pohazovalo míčem, symbolem Slunce a Krista. Bludiště symbolizovalo cestu do nebeského Jeruzaléma, a tím i cestu ke spáse.
V nové době zde hledají lidé velký zdroj pozitivní energie. Uvádí se, že kdo projde celým labyrintem bos, získá intuitivní otevřenost vůči přírodním silám i nebeskému řádu. Jeho obrazem je harmonie uzavřená v celém posvátném prostoru. Vždyť i průměr labyrintu 12,885m odpovídá průměru západní rozety, vsazené do královského portálu."

 

 

Zdroj fotografií a doslovné citace, zde můžete zjistit více:

http://www.ultreia.cz/jine-svetove-poute/evropska-poutni-mista/francie/chartres/

 

Autorka: Alena Bímová, 2007

 

 

 


Rozeta

 

 

Rozeta, Chartres
 

zdroj fotografie: http://www.ultreia.cz/jine-svetove-poute/evropska-poutni-mista/francie/chartres/

 

 

Rozetové okno

"Vitrajová okna, jejichž struktura se opírá o vzhled růžového květu, patří k typickým prvkům gotické architektury a obsahují bohatou symboliku, často propojenou s Pannou Marií a jejím božským dítětem."

 

doslovná citace,

zdroj: Znaky a symboly

Knižní klub

ISBN 978-80-242-2492-3

 

 

 

 


 

 

CHRÁM Z KAMENE A ZE SKLA

 

Zdroj: http://stavitele-katedral.cz/ukazka-z-knihy/chram-z-kamene-a-ze-skla-17/

 

www.stavitele-katedral.cz

 

 - opravdu velice zajímavé stránky s touto tématikou, sem jsem si dovolila dát pouze malou ukázku (doslovná citace, zkráceno).

 

Na těchto stránkách najdete také tato témata:

- Edice stavitelé katedrál,

- Klub přátel stavitelů katedrál,

- Zajímavosti z dějin umění,

- Knižní novinky,

- Výstavy,

- Modelky slavných umělců,

- Odborné studie,

- Zájezdy za uměním,

- a další.

 

 

"Empora - tribuna určená pro široké spektrum věřících - se znovu rozšířila ve velkých chrámech v protestantských oblastech, kde se odmítala eucharistická devoce.

 

S názorem obou německých badatelů docela dobře koresponduje tvrzení Johna Jamese, že první stavitel nového Chartres - jím nazývaný provizorně „Scarlet" byl v úzkém kontaktu s cisterciáky a že klíčovou roli v objevech vedoucích ve Francii ke vzniku vrcholné gotiky měly klášterní chrámy a stavby benediktinů a cisterciáků.

 

Díky uplatnění trojdílného členění získala okna v hlavní lodi Chartres obrovský prostor, byla stejně vysoká jako mohutné arkády dole, a celou horní část nad triforiem vyplnily nádherné barevné sklomalby čili vitraje. Vynechání tribun, které napomáhaly statice budovy, a enormní zvětšení prosklených částí vedlo k tomu, že na vnějšku se postavily mohutné opěrné oblouky a pilíře. Držely tíhu klenby i střechy a chránily prosklené části před náporem větru.

 

Větší okna v žádném případě neznamenala, že by interiér byl zalit sluncem.

 

Spíše opak je pravdou. Když vejdeme do chartreské Notre-Dame, chvilku trvá, než se uvnitř rozkoukáme. Je tady víc tma než světlo.

 

Potemnělé barevné příšeří patřilo k efektům nové architektury.

(To mi připomíná Milánský dóm - zvenku je celý nádherně bílý, až oslnivý, a uvnitř - je téměř tma. Je to neuvěřitelný protiklad světla a stínu, dne a noci. Poznámka T.J.)

 

Divák měl do té doby zkušenosti jen s románskými bazilikami, kde bylo poměrně dobře vidět, aby si tu detail po detailu mohl prohlédnout nástěnné malby nebo tesané sochařské hlavice s figurálními motivy.

 

V katedrále vrcholné gotiky se ocitl v jiném světě, daleko mystičtějším a záhadnějším.

Jeho pozornost okamžitě upoutala barevná okna, která v šeru zářila jako drahé kameny.

 

Sám termín okno není moc výstižný.

Okno se dá otevřít, z okna se dá dívat do širokého okolí, oknem se dá i vyskočit. Jenže v katedrále je tomu jinak. Skla sice propouštějí barevně filtrované světlo, ale přes jejich malovanou vrstvu ven nevidíme. Okna fungují spíše jako pestrobarevné stěny, které vymezují vnitřní prostor a ozvláštňují ho něčím vizuálně neobyčejným. Historik umění Hans Jantzen pro tento efekt zavedl pojem, jenž v německém originále zní „diaphane Struktur". Základ termínu „diaphan" tvoří řecké slovo označující to, co je průsvitné; a vitraje chartreské katedrály skutečně působí jako průzračné architektonické struktury.

 


Středověký divák měl oproti nám výhodu. Po dobu budování chrámu viděl obnaženou kostru stavby a byl mu zřejmější a pochopitelnější konstrukční systém, který pro prosklené stěny a vznášející se baldachýny klenby vytváří důmyslné kamenné lešení.

Důležitou roli v tom hrála křížová žebrová klenba, lomený oblouk a vnější opěrný systém. Nic z toho nevymyslel žádný architekt 13. století, dokonce nic z toho nebylo inovací gotiky.

 

Stavitelé vše jen rozvinuli do promyšleného systému.

Konstrukční odvaha se vzájemně propojovala se smyslem pro vytříbenou estetiku, což lze nejlépe ilustrovat na pilířích, které v Chartres stojí na křížení hlavní a příčné lodi.

Každý z nich je obklopen nosnými příporami, které jsou různě velké a i tvarově odlišně profilované. Když se na ně dívá-te, máte pocit, jako by šlo o kamenné varhany s neskutečně dlouhými píšťalami.

Očima můžeme sledovat jejich dráhy. Jedna přípora končí až úplně nahoře a přidržuje v ohromné výšce žebro lomené klenby, druhá se zas napojuje o podstatný kus níž na oblouk velké arkády. Každá z nich má symetricky na protější straně přesné dvojče. Jedna část je takto spojena s druhou, vše je o sebe vzájemně opřeno a tvoří dohromady provázaný celek, propojující vnitřek stavby i s opěrným systémem na jejím vnějšku. Konstrukce diktuje podobu pilířů, velikost přípor, mocnost kleneb i šíři arkád. Je to skladba velice racionální, ale zároveň krásná na pohled. Pilíř by sám o sobě mohl být úplně jednoduchý, nekomplikovaný, on je však tvarově bohatý a nápaditý. Střídání oblých a hranatých tvarů, propojování forem o půdorysu čtvercovém, polygonálním, kruhovém, to vše nabízelo spoustu kreativních variací.

 

Neexistuje snad důmyslnější architektonické dílo, které by se více připodobňovalo k moderní abstraktní plastice.

Chartreské pilíře jsou tak vrcholnou ukázkou dovednosti umělců, kteří jako kameníci spojovali technické znalosti velkých stavitelů s talentem geniálních sochařů.

Stejný dojem si člověk odnáší z vnějšího opěrného systému. Jednotlivé oblouky jsou nedílnou součástí struktury konstrukce; přidržují stěny hlavní lodi a vysokého chóru a z boku podepírají váhu kamenné klenby a střechy. Měly být pouze funkční pomůckou, ale jsou udělány s takovou elegancí a tvořivým důvtipem, že v divácích vyvolávají obdiv a ohromení.

 

Na vnějšku stavby tvoří mistrovsky prokomponovaný celek, krásný a funkční zároveň.

Když se někdy náhodou dostanete na střechu a vidíte pod sebou souhru oblouků a opěrných pilířů, čeká vás zážitek těžko popsatelný slovy.

 

Zejména v místě, kde se setkává jižní rameno příčné lodi s východním chórovým závěrem a kde se opěry vzájemně kříží, jde o podívanou beroucí až dech.

Různorodost forem sjednocovalo tvůrčí uplatnění geometrie.

...

 Autor použil slova „fenestra", tehdy zcela běžný výraz pro okno; ve druhé polovině 13. století se prosadil i pojem „rota", latinsky kolo, kruh nebo kruhovitá dráha. Dnes zavedený termín byl poprvé zaznamenán na konci 14. století v podobě „rosa" či „rose". „Rosa" znamenalo růže ve smyslu keře i květu, ale také přeneseně věnec z růží.

 

Rozeta se stala téměř identifikačním znakem nové estetiky.

Architekti se k ní stále vraceli, ačkoli bylo poměrně obtížné zakomponovat velký kruh do fasády, kterou jinak ovládaly a určovaly lomené oblouky, trojúhelníkovité štíty a k nebi ubíhající fiály.

 

Chartreská západní rozeta zvenku působí, jako by do stěny byly vykrojeny pravidelné geometrické obrazce. Kruh uprostřed, dvanáct kol po obvodu a mezi tím vějíř tvořený dvanácti sloupky a dvanácti oblouky.

 

Jednota a různorodost, promyšlená symetrie a vnitřní harmonie - krása manifestovaná matematickými pravidly.

 

Lze si živě představit opojení architekta, když vše v ústraní vymyslel pomocí kružidla a poté vizi realizoval ve velikosti rovnající se několikapatrovému domu. Rozety na jižní a severní straně katedrály jsou co do konstrukce ještě odvážnější.

Působí jako utkané z kamenné pavučiny.

Ani to však nebyl vrchol možností." 

 

 

 


 

Louis Charpentier

Mysterium katedrály v Chartres

 

Doslovná citace z přebalu knihy:

 

"Člověk zkoumá katedrálu  a  objevuje  mysterium  dávného  vědění: záhadný náhlý vznik  gotického umění v lůně  temného  středověku".  Navazuje snad chartreská katedrála na tradici dolmenů, kam druidové vodili zasvěcovat adepty? Pokračuje prostřednictvím templářského řádu a znalostí cisterciáckých mnichů v tradici pyramid a Šalamounova chramu? Je "kamennou knihou", do níž učení bratři stavitelé vepsali harmonické údaje božského zákona jednoty, jejž Mojžíš vepsal do kamene na hoře Sinaj? Takové otázky klade Charpentier katedrále. A katedrála odpovídá... Říká, že učenci dávno před Galileem věděli, že Země je kulatá a dobře znali její rozměry. Říká, že účinky země a kosmu na člověka pro ně nebyly žádným tajemstvím. A konečně promlouvá o nejúžasnějším pokusu, jaký kdy byl realizován ve snaze pozvednout člověka k vyšší úrovni lidství, a to spojením zemských vlivů s účinky správných proporcí, dimenzí, zvukové a světelné harmonie. Každý návštěvník chartreské katedrály - kamenné knihy, který by chtěl proniknout hlouběji do jejích tajemství, stěží se obejde bez této knihy - průvodce, který čerpá z těch nejzazších pramenů božského vědění."

 

ISBN 80-901741-5-9

Nakladatelství Půdorys

Praha 1995


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


V knize Symboly a jejich významy - Klíč k výkladu motivů a znaků v umění přisuzují rozetě tento význam:

 

 

Rozeta

 

"Rozeta nebo též růžice, jejíž složitě tvarovaná barevná skla zdobí křesťanské kostely, odvozuje svůj název od otevřené růže s mnoha okvětními lístky, které se podobá. V symbolice rozety se pojí hned několik význačných prvků: kruh (dokonalost, ráj), kolo (věčnost), rudá růže (láska a mučednictví) a Panna Marie (neposkvrněná "růže bez trnů")."

 

 

str. 163

ISBN 978-80-7391-370-0

Nakladatelství Slovart, s. r. o.

Praha 2010