Klokoty

 

Tábor - město, Klokoty, historie, fotogalerie

 

 

 

O původu hory Klokotské - zde  (výborná studie vypracovaná Carlomanem, zde se dozvíte spoustu zajímavých informací nejenom o samotných Klokotech, ale také o husitech).

 

 

Klokoty jsou dnes součástí Tábora, ale historicky jsou uváděny v pramenech nejdříve (roku 1220).

 

A to v souvislosti s Vítkem z Klokot. Ten byl jedním ze synů zakladatele mohutného vítkovského rodu - Vítka z Prčice (tohle jméno je vám určitě také známé ze vztahu k Českému Krumlovu a potažmo také ke Zlaté Koruně, která byla založená Přemyslem Otakarem II. právě pro omezení rozpínavosti tohoto mocného rodu).

 

Původně přes Klokoty vedly cesty do Jistebnice a Milevska, které patřily na počátku 13. století mezi hlavní střediska této části kraje. Je také pravděpodobné, že tudy vedla cesta k severu, která navazovala na komunikační spojení s Prahou (přes Sedlčany, Kamenný Přívoz a Jílové). Tato stezka byla silně využívána až do roku 1680: "když tábořští radní protestovali proti tomu, že nová vídeňská silnice vede daleko od města až přes Čakanice, nedovedli si představit, že by cesta z Tábora do Prahy mohla vést jinudy než přes Klokoty".1

 

"Na této prastaré stezce, jejíž přechod přes Tismenici někdy ve středověku zdokonalili pevným kamenným mostem (u bývalého Ctiborova mlýna), můžeme ještě dnes na svahu pod Klokoty pozorovat, jak hluboké stopy zanechal staletý provoz v tvrdé skále. Jestliže většina těch, kteří užívali Vitorazskou a Gmundskou stezku spojující střední Čechy se zeměmi jižní a jihovýchodní Evropy, procházela skutečně těmito místy, pak jistě nebylo náhodou, že Vítek založil svou tvrz právě tady. Naskýtá se jen otázka, zda původní tvrz Klokoty stála na skále nad Lužnicí, nebo zda ležela blíže k cestě. Není totiž dosud jasné, k jakému opevněnému místu náležel hluboký příkop, který se staré stezky po Klokoty bezprostředně dotýká."2

 

 

1,2 - doslovná citace.

Zdroj: Tábor, národní kulturní památka

Pavel Korčák a kolektiv

Panorama, Praha, 1. vydání, 1979

 

 

Klokoty, poutní místo v Táboře

 

 

Současné Klokoty

 

Pokud budeme zmiňovat ono poutní místo, pak je tvořeno malebným stavebním celkem s centrálně řešeným kostelem Panny Marie, umístěným "uprostřed lichoběžníkové prostory obklopené ambity a kaplemi, jejichž věže kryjí bohaté barokní báně."1

 

Poutní kostel byl založen benediktinským prelátem Dinacem a Convero, který Klokoty koupil v roce 1679. Ve stavbě pak pokračovali benediktini z kláštera v Melku v Rakousku, jimž byla svěřena správa tohoto místa.

 

Kostel se začal stavět roku 1701, a to na základě starších plánů. A dokončen byl v roce 1708. Boční kaple kostela byly přistavěny v letech 1712 až 1714, a jsou zasvěcené sv. Václavovi a Josefovi.

Ambity pak byly přistavěné v době od roku 1720 do roku 1730.

A celý komplex byl zcela stavebně dokončený v roce 1746, a to přestavbou rezidence a zbudováním krypty pod kostelem.

 

Kostel Panny Marie je jednolodní a vyzdobený malbami z počátku 18. století.

Freska s výjevy ze života Panny Marie, která je umístěná na stropě lodi, pochází od V. Bartůňka, a j e z roku 1892.

Pražský zlatník F. Seitz zase zhotovil hlavní oltář, a to ze zlaceného stříbra (roku 1743).

Na něm najdeme umístěný obraz Panny Marie Klokotské, který je z let 1620 až 1650.

 

Ambity jsou otevřenými arkádami otevřeny do nádvoří, které obklopují.

V každém rohu je osmiboká kaple. Uprostřed západní strany najdeme kapli výklenkovou.

 

Součástí komplexu je také budova rezidence (1746).

Opodál stojí barokní kaple z roku 1700, k níž vede křížová cesta s barokními zastaveními, z poloviny 19. století.

 

 

Klokoty, poutní místo v Táboře, kostel Panny Marie

 

 

1- doslovná citace.

Zdroj: Poutní místa

Průvodce Olympia, 1991

Radovan Perka, Michal Flegl

ISBN 80-7033-146-1

 

 

Fotogalerie

(fotografie: archiv T.J., některé fotografie Ing. Josef Civín)


Mapa tajemných míst

Táborsko-Písecko

 

citace:

"Klokoty:

Poutní kostel Panny Marie. Stojí na místě se silnou kosmickou energií. Křížová cesta z města sem má některá zastavení rovněž na silových bodech. Naopak v místě fary zbytková negace po upálení Kánišových sektářů v době husitské."

 

Pavel Kozák