Petr Chelčický

petr-chelcicky_2

 

 

"Je-li Jan Amos Komenský označován za nejznámějšího českého myslitele raného novověku, Jan Hus pak za nejvlivnějšího českého teologa středověku, potom epitheton nejoriginálnější a myšlenkově nejzajímavější osobnosti patří Petru Chelčickému, ačkoliv spíše by se hodilo říci spisům jemu přičítaným."

 

 

str. 13, Doba a dílo Petra Chelčického

Jan Rokyta

 

 

 

 

 

Doslovná citace, str. 79, Doba a dílo Petra Chelčického:

 

Pojetí člověka u Petra Chelčického se všemi jeho předpoklady a východisky je v některých  bodech možné označit jako humanistické:

 

  1. Pro Chelčického je člověk svobodná bytost se svobodnou vůlí, darovanou mu od Boha. Možnost volby je mu vlastní.
  2. Člověk má své vlastní svědomí a člověku je dána znalost Božího zákona, který je obsažen v Písmu. Není bytostí elementárně nevědomou, o tom, co je dobro a zlo.
  3. Vnitřní mravnost člověka je naučitelná a každý člověk se může napravit.
  4. Spása člověka není jistotou. Lidský život je neustávající snahou dostát závazku zákona Božího.
  5. Každý člověk je zodpovědný za své vlastní spravování se zde na světě - pojetí očistce je Chelčickému cizí.
  6. Chelčický se zamýšlí nad tím, jak dostát zákonu Kristovu v reálném světě. Útěk ze světa není pro křesťana nikdy řešením.
  7. Člověk musí kvůli vlastní spáse ovládnout žádosti vlastního těla. Ovládne je ovšem nikoliv pouhým umrtvením vlastního těla, ale ukázněním své mysli. Chelčický nemá apriorně negativní postoj k tělu a tělesnosti.

 

 

str. 81

 

"Chelčický je zaměřen v případě obrácení a záchrany z hlediska spásy duše, viditelně na individuálního člověka, a nikoliv například na církevní rituál. Víra, projevující se mu skutky, potom jde ruku v ruce s lidským svědomím. Bez jakékoliv narážky na novodobé pojetí subjektu je snad možné konstatovat, že Chelčický uznává integritu lidského svědomí jako výlučné zakotvenosti v Bohu a orientovanosti člověka ve světě....

 

...Ve vztahu lidí k Bohu ponechává člověku plnou svobodu. Dokonce i svobodu protivit se Boží vůli....

 

...J. Goll konstatuje: "Bezprostřední poměr člověka k Bohu (tak učí Chelčický) založen jest na živé víře... Co je dobré, pozná člověk nejlépe, že Bůh to přikazuje, bez tohoto znamení by nestačil, aby všude poznal, co jest dobré opravdu."

 

 

 

Z výkladů Edgara Cayceho, dobře koresponduje s Chelčickým:

 

"Sobectví je největší hřích člověka. Tolerance, víra, trpělivost - ty přinášejí štěstí. Přesto jen někteří jsou ochotni zaplatit cenu, jíž je tolerance, trpělivost a nesobeckost ve vztazích k naším bližním:" (852-12)

 

 

"Ti, kteří se snaží poznat Boha uvnitř sebe, naleznou radost, klid a štěstí, přestože cesta může být někdy těžká. Avšak ti, kteří se snaží uspokojit své sobecké potřeby, aniž by byli usměrněni opravdovou láskou Otce, ti se dočkají potíží, přestože z materiálního hlediska mají, co potřebují." ((281-24)

 

"Ten, jež nenávidí svého bližního, spáchal stejný hřích, jako ten, jenž ho zabil." (243-10)

 

 

str. 37, 54,  Edgar Cayce o Ježíši - Co bible neříká

 

 

 

 

 

Citace z knihy Petra Chelčického Síť víry

 

- člověk by si myslel, že popisuje dnešní dobu 

- jak smutné, že se nic nezměnilo

- má to pro nás něco znamenat?

 

 

str. 234

 

"Protož ani k bližním, ani k Bohu neostane nižádné přikázanie Kristovo na tom lidu městském; tak se zlé za zdí chová a v to šibalstvie svorné se uplete. Nebo die miláček Ježíšů: "Toť jest láska božie, abychom v přikázání jeho chodili." A jinák milosti jeho nemuožem mieti, jediné zachovávajíce všecka přikázání božie. A když pak jediného nenie na množství městském, tehdá ovšem milosti božie nemají aniž jie mohú mieti, tak bydléce ve mnohých přestúpeních a v zapleteních takových, pro něž nižádnú stranú nemuož přikázanie božie přistúpiti.

 

Protož hroznú věc prorok die o nich:

 

"Viděl jsem zlost a protivnost v městě. Ve dne i v noci na zdech jeho zlost. A práce prostřed něho a nespravedlnost a násilé. Z ulic jeho nesešla lichva a lest."

 

Dosti tvrdý nápis a nesličná pověst na ty, ješto chtí všecko se ctí provésti. Nechť to smaží z sebe tuční a múdří města! Ale by jim kto rovný poslal do rady takový list, toť by se naduli. Ta srdce pýchú prorostlá řekla by: "Haní dobré, haní pány rathúzní." Protož nepochybně muož řečeno býti to písmo, že jest viděl zlost a protivenství v městě, všelikého pokolenie zlost, ješto jest každá protivna velmi Bohu, že takové množství, šibalsky spojené, v němž nižádné přikázanie božie neostává aniž muož miesta mieti v něm podlé toho běhu, v němžto množstvie městské založeno jest, nelze jest s jich úmysly nižádnému přikázaní božímu ostati v nich.

 

Každý mieři lstivě na bratra svého, aby jeho ujal a sobě nahnal, aby jeho lúpil v tom, oč s ním má se děliti, a což u něho vidí sobě libého, aby o to skrze lest hlédal k němu, aby jeho zklamal na tom. Nebo jest všecka věrnost a milost bratrská umrtvena. Protož muž bratra svého loví až do smrti, die Pán Buoh. Protož lichva tu jest hojná i zjevná i v puojčení peněz na dědiny, na lúky na určený rok, aby užil dotud. A nemuož-li vyplatiti na ten rok, ztratí drahů věc za malé puojčenie. A těch běhuov lichevných mnoho mezi sebú mají, ješto bohatějí jedni druhými skrze lichvu a bohatí chudé sehltí těmi běhy lichevnými (ač nebude zjevná lichva, ale bude zmalována nějakým milosrdenstvím nazvaným aneb spravedlností)."

 

 

 

 

Citace z knihy Člověk budoucnosti - První krok do budoucnosti (S. N. Lazarev):

str. 95

 

"Lidstvu je známo deset přikázání tři a půl tisíce let. Bylo by zajímavé zjistit, zda je dodržuje alespoň jedno procento lidí."

 

 


 

 

 

Za zapomenutými slovy největšího evropského středověkého myslitele, za kterého jej považoval i ruský spisovatel Lev N. Tolstoj. Tolstého na tuto významnou postavu evropských dějin upozornil T. G. Masaryk.

 

Obec Chelčice se nachází jižně od města Vodňany (asi 3 km), které leží na železniční trati č. 197 z Číčenic do Volar a Nového Údolí, na malebném rozhraní šumavských vrchů a Českobudějovické pánve, „kde přírodní a klimatické podmínky umožňují již několik staletí místním hospodářmům pěstování ovoce“. První doložené zmínky o Chelčicích pochází z roku 1357, ale obec samotná je mnohem starší, když vznikla na obchodní stezce, jež vedla od rakouských hranic přes Netolice a Vodňany do nitra Čech.

 

A právě v blízkosti Chelčic leží Záhorčí, ze kterých pravděpodobně pochází Petr Chelčický. Není to jisté, neboť kolem jeho osobnosti panuje řada nejasností. F. M. Bartoš, český historik, archivář a vysokoškolský pedagog, ztotožňuje postavu Petra Chelčického se zemanem Petrem Záhorkou za Záhorčí, pocházejícího z hrádku Březí u Týna nad Vltavou – Vysoký hrádek (žil v letech cca 1380-1450/60), jehož tvrz kdysi v Záhorčí dávno stávala (pravděpodobně mohla vypadat jako dobře zachovalá tvrz v Býšově).

 


„Muž tajemného původu, který byl mnohými považován za proroka. Svérázný myslitel a reformátor. Nelítostný kritik pozdně středověké společnosti. Revolucionář evangelia.
Muž, který prohlásil lidskou svobodu a rovnost v křesťanské společnosti za Boží zákon.
Muž, který odsoudil uprostřed náboženských válek šíření víry mečem.“

 


V Chelčicích stojí kostel sv. Martina, ve kterém Chelčický často pobýval. Zde bylo centrum chelčické farnosti, kolem kterého se na počátku husitských válek seskupila obec tzv. Chelčických bratří k nimž Petr patřil. Kostel je pozdně románskou stavbou z doby kolem roku 1240, která byla koncem 17. století významně přestavěna. Interiér pochází z II. Poloviny 18. století a několik náhrobků z 16. – 19. století.

 

Vidění Petra Chelčického:
„Člověk se stává zdrojem své zkázy když se přizpůsobuje společenským normám okolního světa, násilí a útisku. Boj proti Antikristu není bojem mezi dobrými a zlými, ale hlavně střetem dobra a zla v každém jednotlivci.“


Tématem jeho spisů bylo hlavně utrpení a bolest. Do dnešních dnů se dochovalo padesát jeho děl, neboť se staly po Bílé hoře součástí Indexu zakázané literatury a byly jako takové ničeny.

 

„V Postile podává souhrn svého učení. Dotýká se morálních zásad, vykládá své pojetí církve a společnosti. Tou dobou už byla poražená táborská linie husitství, k níž měl s požadavkem rovnosti lidí ve společnosti, nejblíže. V díle převládá apokalyptické vidění světa a jeho zániku, příchod Antikrista. Výklady vycházející z Apokalypsy sv. Jana.“

 

V díle „Siet viery pravé“ všechno shrnuje.

 

„Petr byl také odpůrcem trestu smrti, ve středověku věc téměř nevídaná.“

 

Chelčický odsuzoval posvěcování násilí, zabíjení. Položil silný důraz na svobodu člověka. Postavil se proti omezování lidí jinými lidmi. Rozhodně odmítal násilí, protože nebylo podle něj slučitelné s Kristovým učením.

 

Krátce po Petrově smrti se k jeho odkazu přiklonila Jednota bratrská.

 

T. G. Masaryk, Česká otázka, 1895: „jasný, důsledný, neohrožený myslitel a pracovník, a přece nepřítel násilí, Hus a Žižka v jedné duši. Člověk cele český, netknutý latinskou učenou scholastikou, ale nikoli nepřítel pokroku, naopak vřelý jeho zastánce a šiřitel.“

 

 

 


 

 

"...užití síly se rovná prohře,

kdežto chápání toho, 

co se kolem nás děje,

a správná orientace 

jsou mnohem spolehlivějším způsobem ochrany

než jakákoliv protiakce."

 

 

Lazarev, Diagnostika karmy 2,1, str. 34

 

 


 


Pamětihodnosti Chelčic

 

 

  • Památník Petra Chelčického

Byl vybudován v roce 2010 v někdejší barokní sýpce (špýchar) v centru Chelčic.

  • Kostel sv. Martina
  • Socha svatého Jana Nepomuckého
  • Kaple Máří Magdalény
  • Pomník Petra Chelčického, z roku 1946, na návsi
  • Fara
  • Socha Panny Marie, u ohradní zdi fary
  • Usedlost č.p. 37
  • Zemědělský dvůr Na Lázni, č. p. 41
  • Chelčická lípa, památný strom, u č. p. 70


Okolí Chelčic

 

  • Starý a nový zámek Libějovice
  • Poutní místo Lomec
  • Naučná stezka Stožice a Stožice s koupalištěm
  • Naučná stezka Historická krajina Netolicka
  • 6 km vzdálená zřícenina hradu Helfenburk
  • přírodní koupání v rybníku Šítov
  • Kaple sv. Máří Magdalény

 

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10123417216-svetci-a-svedci/207562211000012-petr-chelcicky/

www.masrozkvet.cz Provozovatel památníku Petra Chelčického
www.chelcice.cz
http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/chelck.html

 

 

Fotogalerie:

(archiv T.J.)


A tenhle citát mi Petra připomněl:

 

"Budúcnosť Slovanov teraz nespočíva len v ďalšom vystupňovaní sily rozumu a vedecko-technického pokroku, ktorý práve vyvrcholil, ale zase v niečom nenápadnom, zdanlivo bezvýznamnom: je to očistená a premenená sila cítenia a predstavivosti, rýdza morálna intuícia, aká sa zatiaľ objavila len u výnimočných osobností, ktorá sa má v nadchádzajúcej kultúrnej epoche stať rozhodujúcou poznávacou a tvorivou celospolečenskou silou."

 

str. 62

Duchovná úloha Strednej Europy

RNDr. Emil Páleš, CSc.

 

Přednáška "Duchovná úloha Strednej Európy - Ako súvisia rozprávky s politikou" byla přednesená 15. - 17. září 1995 v Parku kultury a oddechu v Bratislavě.

 

 


 

 

"Jedna pověst vypráví, že když Bůh tvořil svět a velebil jeho dobrotu, kníže pekel sdílel jeho nadšení, byť po svém vlastním způsobu. Prohlížel si prý jeden zázrak za druhým a u každého zvolal: "Ó, jak dobré! Teď to zorganizujeme!"

 

"A vyženeme z toho veškerou radost!"

 

 

Už jste se pokoušeli zorganizovat něco takového jako mír?

 

V okamžiku, kdy se do toho pustíte, objeví se mocenské spory a šarvátky mezi skupinkami v rámci vaší organizace.

 

Je jen jediný způsob, jak udržet mír - ničím ho neomezovat.

 

 

 

str. 121

Modlitba žáby 1

Anthony de Mello, SJ