Karel Mareš

Karel Mareš, Tábor

 

 

karel_mares_1929

Karel Mareš

 

Narozen: 3. listopadu 1898, Tábor


Zemřel: 18. června 1960, Kosova Hora u Sedlčan


Povolání: brigádní generál, vojenský pilot, první velitel 311. československé bombardovací perutě RAF

 

 

 

 

Zdroj fotografie: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Karel_Mares_1929.jpg


 

Studie a l. světová válka


Syn železničáře po maturitě na táborském reálném gymnáziu narukoval v únoru 1917 do rakousko-uherské armády a za 4 měsíce odjel na italskou frontu. V lednu 1918 padl do zajetí a přihlásil se do legie. Po výcviku v okolí Verony odešel na frontu; absolvoval v Modeně italskou důstojnickou školu; jako podporučík bojoval v rámci 6. divize čs. armádního sboru v Itálii. Do vlasti se vrátil v hodnosti poručíka v prosinci 1918 a byl s jednotkou legionářů odvelen k zajištění hranic na Slovensko. Po bojích (do léta 1919, kdy došlo k uzavření příměří) se s 31. plukem 6. divize vrátil do Brna a září 1920 došlo v Jihlavě k splynutí jeho jednotky a plukem budované čs. armády. Karel Mareš se rozhodl pro další službu v armádě.


 

Letcem
 

Kariéru vojenského letce Mareš začal nástupem k leteckému pluku v Olomouci (1923), absolvováním stáže v Lyonu, funkcí velitele kurzu pozorovatelů v leteckém učilišti a jmenováním polním pilotem (březen 1926). V roce 1927 se stal jako štábní kapitán velitelem pilotní elementární školy, v roce 1931 velitelem letky a perutě v Praze a od roku 1936 byl přidělen k Vojenskému technickému a leteckému ústavu (VTLÚ), kde se stal 15. září 1936 velitelem Leteckého zkušebního oddílu.
 

 

Léta 2.světové války
 

Po německé okupaci 15. března 1939 se zapojil do odboje v ilegální vojenské organizaci Obrana národa (ON). Např. ze skladu v Praze-Letňanech tajně převezl letecké kulomety do dílen na Smíchově a odtud, předělané na pěchotní, na Letnou do budovy Ředitelství lesů. Zde byly ukryty zazděné až do použití v květnu 1945. Po mnohých raziích gestapa proti ON byl i na Mareše vydán zatykač. S pomocí ilegální odbojové skupiny“ Tři králové“, hlavně Josefa Balabána, 23. dubna 1940 tajně odjel vlakem přes Slovensko do Jugoslávie, kde pod jménem Karel Toman vstoupil do čs. zahraniční armády a přes Sýrii odjel do Francie. Po kapitulaci francouzské armády se mu 24. června 1940, v čele 200 členné jednotky čs. vojáků, podařilo odjet z Port Vendres jedním z posledních evakuačních plavidel do Anglie. Zde vznikla 311. čs. bombardovací peruť RAF a on se stal jejím prvním velitelem. První bojovou akci - nálet na nádraží v Bruselu úspěšně čs. letci provedli 10. září 1940. Následovalo mnoho dalších (např. 23.9. na Berlín). Českou peruť navštívil 18. ledna 1941 i anglický král Jiří VI. s manželkou.
 

V březnu 1941 předal, již plukovník, Mareš velení perutě a přešel na inspektorát čs. letectva a v červnu na Ministerstvo národní obrany (MNO) v Londýně, odtud byl v srpnu 1942 převelen na funkci zástupce náčelníka Čs.vojenské mise v SSSR. Při cestě tam byl konvoj lodí napaden německými letadly a torpédy a Marešova loď se potopila jeho pak z ledové vody rozbouřeného moře zachránila jiná loď. Po strastiplné dlouhé cestě přes Archangelsk a Moskvu se 1. října 1942 ohlásil u Čs. voj. mise v Kujbyševě. Jako zástupce generála Heliodora Píky pracoval při formování čs. vojenské jednotky v SSSR, jednal se sovětskými představiteli i našimi veliteli (např. s generálem Kratochvílem a Svobodou). Z Moskvy do vlasti se vrátil 25. února 1946. Stal se velitelem 1. letecké divize v Praze (zformované z původní 310. čs. stíhací perutě RAF), velitelem letecké oblasti I., leteckého sboru, přednostou V. odboru MNO a velitelem leteckého týlu.
 

 

Život ve vlasti
 

Generál Karel Mareš, v souvislosti s vykonstruovaným procesem s generálem Heliodorem Píkou, byl v druhé polovině roku 1948 ve vyšetřovací vazbě. Ještě i později byl zatčen a z vazby podmínečně propuštěn. Na vlastní žádost odešel 1. listopadu 1949 do výslužby a na základě utrpěných válečných zranění mu byl přiznán invalidní důchod.
Za rok byl rozkazem ministra národní obrany Alexeje Čepičky degradován z generála na vojína. Z rozkazu MNO byl „ve státním zájmu“ vystěhován s rodinou z pražského bytu. Praha mu byla zakázána a „nuceným domovem“ se od dubna 1951 stala Kosova Hora u Sedlčan. Měl být také nasazen do tzv. tábora nucených prací, ale vzhledem ke špatnému zdraví skončil „pouze“ jako zemědělský dělník Státního statku Kosova Hora. V květnu 1953 mu byl MNO odebrán i invalidní válečný důchod. Nositel mnoha vyznamenání, generál Karel Mareš, vysílen a nemocen, na pokraji chudoby, ponížen a stále pronásledován StB, zemřel předčasně v 61 letech. V roce 1968 byl částečně a rozkazem č. 09/13.4.1990 prezidenta ČSFR Václava Havla 3. května 1990 v plném rozsahu rehabilitován a byla mu in memoriam vrácena hodnost brigádního generála.
 

 

Úspěchy a ocenění - vyznamenání
 

V roce 1925 se vyznamenal při ukázkovém dálkovém letu Praha - Kodaň a zpět na čs. letadle typu A II. 2x zvítězil v závodech kolem zemí Malé dohody. V roce 1929 se v tomto závodu umístil jako druhý na letadle Avia BH-33 s motorem Jupiter III.
Úspěšně absolvoval mnoho závodů, dálkových letů a exhibicí doma a ve 13 zemích Evropy. Obdržel písemné blahopřání bulharského cara Borise III. po ukázkovém letu 28. 5. 1935 v Sofii. Za účast v odboji první světové války a při obraně utvořeného Československa byl dekorován československým válečným křížem v roce 1918, Čs. revoluční medailí 1918, spojeneckou Medailí vítězství a několika vyznamenáními spojenců (VB, Itálie, Rumunsko); v Anglii 3. září 1941 obdržel vysoký britský řád D.F.C (distinguished flying cross - Záslužný letecký kříž), titul OBE (officer of the british empire – důstojník britského impéria), Československý válečný kříž 1939, Medaili Za zásluhy 1.st. .

 

Zpracoval: Carloman