Závěrečné spláchnutí s požehnáním
Sedíš.
Cítíš úlevu.
Tělo ti říká: "Děkuji."
Ale ještě to není celé.
V této chvíli přichází rituál rozloučení.
Nejde o obyčejné stisknutí tlačítka.
Tohle je závěrečné spláchnutí s požehnáním.
Okamžik, kdy říkáš:
"Tohle už nejsem já.
Ale byla jsem.
A děkuji si."
Když se natáhneš ke knoflíku osudu,
nezapomeň se na chvilku zastavit.
Polož na něj prsty jako na milovaného.
S úctou.
S vděčností.
A v duchu prones:
"Ať všechno,
co jsem pustila,
odejde s mírem.
Ať se vrátí Gaii,
promění se,
očistí,
a stane se opět součástí života."
Pak stiskni.
A nech vodu nést tu vnitřní modlitbu dál.
Do hlubin.
Do světa.
Do kompostu vesmíru,
kde se vše znovu narodí.
Možná se usměješ.
Možná se rozesměješ.
Možná ti ukápne slze.
Ale každopádně...
jsi teď lehčí.
A svatá.
