O posvátném díle Božím zvaném "hovno"
Když Bůh tvořil svět,
nezačal u hvězd.
Ani u hor.
Začal u procesu.
Přijmeš.
Zpracuješ.
Vytěžíš esenci.
A zbytek... pustíš.
A tak vzniklo "hovno".
Ne jako odpad. Ale jako podpis.
Dílo, které obsahuje stopy všeho,
co jsi kdy snědla, prožila, promyslela.
Je to kompozice života.
Kus tvé cesty.
Hmotná stopa tvého těla, ducha i duše.
Hovno není hanba.
Hovno je alchymie.
Je to výtvarné dílo trávicí laboratoře, vytvořené ze stejného přediva jako planety, mraky, květiny... a někdy i vztahy.
Hovínka jako humus: cesta zpět k Zemi
Když pustíš,
netvoříš prázdnotu.
Tvoříš poklad.
Protože ze všech hovínek, co kdy existovala, vznikla půda.
A z půdy vyrostly květiny.
A zelenina.
A stromy...
A... další potrava.
Koloběh života mívá vůni zeminy.
A čím víc se jí přiblížíš, tím víc chápeš:
že každé spláchnuté hovínko je jen výlet domů,
zpátky do Gaii,
která je nese jako dar.
"A prach jsi, a v humus se obrátíš."
Ale, než se tak stane... možná několikrát projdeš trávicí soustavou.
