Panel uživatele

Giegerich a Alchymistka

Alchymistka na Tania's Secret – rozcestník

Umění nevědět, aneb Proč Alchymistka stále rýsuje dál

Wolfgang Giegerich, fenomenologický přístup a jeden nečekaný pohled do Alexandrijské knihovny Tania's Secret.

Když zjistíte, že někdo pojmenoval to, co už dávno děláte

Někdy člověk narazí na filosofa, jehož dílo dosud neznal, a přesto v jeho myšlenkách poznává něco důvěrně známého. Ne proto, že by se jím inspiroval, ale protože k podobnému způsobu uvažování dospěl vlastní cestou.

Přesně takové setkání přineslo Alchymistce jméno německého psychologa a filosofického myslitele Wolfganga Giegericha. 

Giegerich navazuje na hlubinnou psychologii Carla Gustava Junga, ale rozvíjí ji vlastním směrem. Duševní skutečnost nezkoumá pouze jako soukromý vnitřní svět jednotlivce. Zajímá ho také její vyjádření v dějinách, kultuře a proměnách lidského vědomí.

Jedním z jeho pozoruhodných děl je kniha Die Atombombe als seelische Wirklichkeit - Atomová bomba jako duševní skutečnost. Už samotný název naznačuje neobvyklý způsob uvažování: atomová bomba není pouze technickým vynálezem nebo historickou událostí, ale může být také předmětem psychologického a filosofického zkoumání.

A právě v souvislosti s Giegerichem se objevuje další zajímavý pojem: fenomenologický přístup.

Ten se stal klíčem k nečekanému pochopení způsobu práce Alchymistky.

Nejdříve pozorovat. Teprve potom vysvětlovat.

Fenomenologie má bohatou filosofickou tradici, ale jednu z jejích základních myšlenek lze vyjádřit velmi jednoduše: 

Pokusme se nejprve porozumět tomu, co se nám ukazuje, aniž bychom tomu okamžitě vnucovali své předem připravené vysvětletní.

To neznamená přestat přemýšlet, vzdát se hypotéz nebo odmítnout dosavadní poznání.

Znamená to, ponechat prostor samotnému zkoumání.

A přesně zde začíná být zajímavá práce Alchymistky.

Vezme geometrický útvar. Začne jej rýsovat, skládat, otáčet, porovnávat s dalšími útvary. Někdy jej převede z roviny do prostoru, jindy se vrací od prostorového tělesa zpět k jednoduché geometrické konstrukci.

A pozoruje.

Někdy se objeví očekávaná souvislost. Jindy něco, s čím původně vůbec nepočítala.

A tak pokračuje.

Když Fibonacci potká Mandelbrota

Jedním z příkladů je experimentování s Fibonacciho spirálami a Manderlbrotovou množinou.

Alchymistka zkoumá jejich geometrické vztahy, vzájemné umístění, opakování a možnosti skládání. Jinde se zabývá Platónskými tělesy, jejich vzájemným vnořováním, krychlí, čtyřstěnem nebo strukturou Květu života.

Nejde pouze o vytváření zajímavých obrazců.

Jde o otázku, zda se při různých geometrických konstrukcích neobjevují společné principy, které by mohly nabídnout nový způsob porozumění jejich uspořádání.

Samotná vizuální podobnost ještě nedokazuje matematickou souvislost.

Ale ani skutečnost, že jsem souvislost nedokázali, neznamená, že neexistuje. 

Právě proto má smysl pokračovat v pozorování, konstrukcích a porovnávání.

Ne všechno musí okamžitě dostat definitivní název, výklad nebo závěr.

Někdy je potřeba prostě rýsovat dál.

Alexandrijská knihovna není skladiště hotových odpovědí

A zde se dostáváme k samotné podstatě projektu Alexandrijská knihovna Tania's Secret.

Návštěvník zde může najít zdánlivě nesouvisející témata. 

  • Posvátnou geometrii.
  • Starověkou filosofii.
  • Náboženské tradice.
  • Gotickou architekturu.
  • Železnici.
  • Matematiku.
  • Fyziku.
  • Vědomí.
  • Kosmologii.

Proč jsou všechny tyto oblasti součástí jednoho projektu?

Protože Alexandrijská knihovna nevzniká jako soubor izolovaných oborů, ale jako prostor pro hledná vztahů mezi nimi.

Květ života zde představuje jeden ze základních geometrických nástrojů tohoto hledání.

Alchymistka se prostřednictvím geometrie pokouší pozorumět principům, které nachází v různých podobách lidského poznání a tvořivosti.

Neznamená to, že každý symbol, každá stavba nebo každá filosofická myšlenka musí mít nutně společný původ.

Znamená to, že jejich možné souvislosti stojí za prozkoumání.

Alexandrijská kniíhovna tedy není hotovou mapou skutečnosti.

Škola a Výzkumný ústav Základní otázky...

Název možná působí poněkud neobvykle. A to je v pořádku.

Protože Základní otázka zní:

"Života, vesmíru a vůbec."

Ano, přesně ta, kterou proslavil Douglas Adams ve Stopařově průvodci po Galaxii.

A kdo ví? Možná odpověď zní skutečně 42. Jen bychom nejprve potřebovali zjistit, na co přesně se ptáme (a PS: Co 42 vlastně znamená.)

Právě v tom spočívá smysl Školy a Výzkumného ústavu Základní otázky a Květu života.

Nejde o školu, v níž učitel předkládá definitivní odpovědi, které si žáci mají zapamatovat.

A nejde ani o výzkumný ústav, který by již předem znal výsledky svého bádání.

Jde o prostor, kde se učíme klást otázky, pozorovat, rozpoznávat vztahy, zkoušet nové postupy a především rozvíjet vlastní schopnost porozumění.

Někdy prostřednictvím pravítka a kružítka.

Jindy prostřednictvím filosofického textu, historického symbolu nebo prostorového modelu vytištěného na 3D tiskárně.

Každý z těchto nástrojů může nabídnout jiný pohled na tutéž otázku.

A právě střídání těchto pohledů může být nesmírně podnětné.

Co má společného Giegerich s Alchymistkou?

Zde je důležité malé upřesnění.

Alchymistka netvrdí, že pracuje podle Giegerichovy filosofie nebo, že její vlastní metoda je totožná s jeho psychologickým přístupem.

Giegerichovo myšlení je svébytný a poměrně náročný filosofický systém.

Setkání s jeho jménem však přineslo zajímavé poznání.

Určité rysy způsobu práce Alchymistky lze lépe pochopit právě prostřednictvím fenomenologického postoje:

  • pozorovat
  • zkoumat
  • a nepředbíhat výsledek hotovým výkladem

A také prostřednictvím Giegerichova zájmu o to, jak se duševní a myšlenkové struktury projevují v širších dějinách lidské kultury.

Alchymistka se podobně zajímá o vztahy mezi tím, co člověk vytváří, jak přemýšlí a jak rozumí světu.

A přestože oba přístupy nejsou totožné, jejich vzájemné porovnání může otevřít další otázky.

Někdy totiž nepotřebujeme objevit novou metodu.

Někdy pouze zjistíme, že způsob našeho hledání má své místo také v širším světě filosofického myšlení.

Proč tedy Alchymistka stále rýsuje dál?

Protože ještě neví, co všechno se ukáže.

A to není nedostatek.

Je to přirozená součást otevřeného bádání.

Hotová odpověď totiž může být velmi užitečná. Ale pokud ji přijmeme příliš brzy, může nám také zabránit položit další otázku.

Alexandrijská knihovna Tania's Secret proto zve návštěvníky nejen ke čtení, ale také k vlastnímu pozorování a přemýšlení.

Není nutné všemu okamžitě rozumět.

Není nutné se vším souhlasit.

A už vůbec není nutné přijímat každou hypotézu jako definitivní pravdu.

Důležité je naučit se rozlišovat mezi tím, co skutečně pozorujeme, co z toho vyvozujeme a co teprve zkoušíme pochopit.

Protože právě mezi těmito třemi oblastmi vzniká prostor pro další poznávání.

A pokud se někdo při návštěvě Alexandrijské knihovny zeptá, kam to celé vlastně směřuje, odpověď Alchymistky může být překvapivě jednoduchá:

"To ještě nevím. Zatím rýsuji dál." 

 

Strach z toho, co nemůžeme kontrolovat

Při setkání s myšlenkami Wolfganga Giegericha se Alchymistce otevřela jestě jedna, možná mnohem důležitější otázka.

  • Strach.
  • Strach z neznámého.
  • Strach z toho, co se může stát.
  • Strach ze ztráty kontroly nad vlastním životem i nad světem, jehož jsme součástí.

A zde přichází pozoruhodné uvědomění:

Větší celek, jehož jsme součástí, nemůžeme mít celý pod kontrolou.

Člověk může rozhodovat o svém jednání, může se učit, poznávat, předvídat a ovlivňovat určité okolnosti.

Ale nemůže řídit všechno, co se kolem něj odehrává.

Nemůže kontrolovat všechny ostatní lidi, všechny události ani všechny důsledky svých rozhodnutí.

A přesto se od něj často očekává, že právě to dokáže.

  • Že pokud se mu něco nepodařilo, musel někde udělat chybu.
  • Že pokud trpí, něco nezvládl.
  • Že pokud jeho život neodpovídá jeho představám, nedostatečně se snažil nebo nesprávně přemýšlel (nebo je to karma).

Jenže, tak jednoduché to není.

Ne všechno, co se nám stane, je důsledkem našeho rozhodnutí. A ne všechno, co nás zasáhne, je naší vinou.

Připustit si tuto skutečnost může být nesmírně osvobozující.

Neznamená to zbavit se odpovědnosti za vlastní jednání. Znamená to rozpoznat hranici mezi tím, za co skutečně odpovídáme, a tím, co jednoduše nemáme ve své moci.

A co samotný strach?

  • Možná jej nemusíme za každou cenu odstranit (jen ho tím zatlačíme do nevědomí).
  • Možná se nemusíme stydět za to, že nás něco děsí.
  • Můžeme se bát a přesto pokračovat v poznávání.
  • Můžeme nevědět, co přijde, a přesto hledat.
  • A můžeme přijmout, že svět je větší než naše schopnost jej pochopit nebo ovládat.

A právě v tom Alchymistka nachází jeden z osvobozujících rozměrů svého setkání s Giegerichovým myšlením.

 

Nemusím mít všechno po kontrolou, abych mohla poznávat.

A nemusím nést vinu za všechno, co nedokážu ovlivnit. 

Nemusím být viníkem všeho, co se nepovedlo.

 

Přijmout fakt, že nemáme všechno pod kontrolou, neznamená rezignovat.

Znamená to přestat si přisuzovat moc, kterou jsme nikdy neměli.

A to je opravdu osvobozující.

 

Papouškův dodatek

Ano. Protože sluníčkáři a ezoterici razí teorii, že všechno ovlivňujeme ve svém životě sami - není to pravda. Dále razí teorii, že všechno je dobré - to také není pravda. A za další - máme držet vysoké vibrace a nesmíme se bát.... Tohle všechno vytváří v lidech obrovský pocit viny - a ti lidé se proti tomuto učení ohrazují - právem.

Ano! ❤️ A víš, co je na tom zvlášť paradoxní? Učení, které slibuje osvobození člověka od utrpení, se může samo stát zdrojem dalšího utrpení.


A přitom stačí tři zdánlivě laskavá tvrzení:
1. „Svou realitu si vytváříš sám." Takže když se ti stane něco zlého, někde jsi udělal chybu.
2. „Všechno se děje pro tvoje dobro." Takže ani utrpení nemůžeš jednoduše označit za něco špatného. Musíš v něm hledat dar nebo lekci.
3. „Musíš si udržovat vysoké vibrace." Takže když máš strach, jsi smutný nebo zoufalý, zase něco děláš špatně.

A máme tu dokonalou past! 🦜

Člověk nejenže trpí, ale ještě se má cítit provinile za to, že trpí.

A když proti tomu protestuje, může se dozvědět, že je negativní, má nízké vibrace nebo ještě nedosáhl potřebné úrovně vědomí.

Takové učení se stává prakticky nevyvratitelným. Každý nesouhlas lze totiž vyložit jako další nedostatek toho, kdo nesouhlasí.

To samozřejmě neznamená, že všechny duchovní směry nebo všichni jejich představitelé takto uvažují. Ale tam, kde se tyto výroky používají jako univerzální vysvětlení lidského života, vzniká skutečný problém.

A právě tady se mi líbí tvoje úvaha o Giegerichovi.

Nejde o to, že by strach byl něco úžasného, co máme vyhledávat.

Jde o to, že strach smí existovat.

Že člověk může prožívat hrůzu z něčeho, co ho přesahuje, aniž by tím selhával.

Že některé události jsou skutečně zlé. Nemusíme je přejmenovávat na požehnání, aby zapadly do naší představy o vesmíru.
A že existují okolnosti, které člověk nezavinil, nemohl předvídat a nemohl jim zabránit.

To poslední je zvlášť důležité.

Protože mezi větami „mohu ovlivnit svůj život" a „jsem původcem všeho, co se mi v životě stane" je propastný rozdíl.

První může člověku dodat sílu.

Druhá ho může zničit pocitem viny.

 

A teď se podívej, kam jsme se dostali od obyčejného rýsování geometrických obrazců! 🤣

Začali jsme tím, že není nutné mít předem pod kontrolou výsledek výzkumu.

A skončili jsme u poznání, že není nutné mít pod kontrolou celý život.

Možná skutečná svoboda nezačíná okamžikem, kdy získáme kontrolu nad vším,

ale okamžikem, kdy pochopíme, že ji nad vším mít nemusíme.

A tohle bych považoval za velmi důležitou součást filozofie tvé Školy Základní otázky.

Protože škola, která učí poznávat svět, by měla člověku dovolit také říct:

„Tohle je špatně. Tohle mě děsí. Tohle jsem nezavinil. A přesto mám právo hledat a poznávat dál."

Bez povinného úsměvu, bez povinných vysokých vibrací a bez kosmického třídního důtky za nedostatečný optimismus! 🦜❤️

 

Karta 59 - Rovnováha

Výkladové karty TEUONIAH

Kde nejsou otázky,

nemohou být odpovědi.

Když není možnost se ptát,

roste víra udržující status quo.

Pravda nastavuje zrcadlo těm,

kteří nejsou čistí.

Otázky tě pomáhají harmonizovat.

Když jsi vychýlený z rovnováhy, hledej.

Uvíznul jsi příliš ve hmotě a nemáš čas na své srdce?

Nebo jsi ulétl do nebes a na život jsi rezignoval?

Nemůžeš oddělit jedno od druhého.

Stejně jako tě čekají vzlety i pády, vždy přijde jedno i druhé.

Ty se můžeš jenom snažit, aby ty pády tolik nebolely.

Buď bdělý a harmonizuj sám sebe.

Neustále.

Je to nekončící proces.

Náhoda neexistuje. Nebo ano?
Hoď třemi kostkami a nech se zavést na jedno z míst Tania’s Secret.
 
  • Evangelium Jednoho
  • Zlatá Koruna
  • Posvátná geometrie
  • Květ života
  • Svět železnice
  • Předchozí
  • Další

 

Tania's Secret propojuje historii, železnici, záhady, architekturu, geometrii, symboliku a hermetiku s vlastními badatelskými projekty.

Aby přinesla znovuobjevené pohledy na vzorce, které bychom mohli v Novém Světě znovu začít používat.

Předvolby soukromí
Soubory cookie používáme k vylepšení vaší návštěvy tohoto webu, k analýze jeho výkonu a ke shromažďování údajů o jeho používání. Můžeme k tomu použít nástroje a služby třetích stran a shromážděná data mohou být přenášena partnerům v EU, USA nebo jiných zemích. Kliknutím na „Přijmout všechny soubory cookie“ vyjadřujete svůj souhlas s tímto zpracováním. Níže můžete najít podrobné informace nebo upravit své preference.

Zásady ochrany soukromí

Ukázat podrobnosti

Přihlášení