Zlatá Koruna - Země zamyšlená

Zlatá Koruna - klášter, fotogalerie, historie

Zlatá Koruna

 

Ladislav Stehlík

Země zamyšlená 2

 


str. 128

Vydal:
Československý spisovatel

1966
22-001-86

 

Citace:

 

"Proti  toku Vltavy dojdeme k táhlému ostrohu, odkud se nad řekou zdvíhá k východu Třebonínská hora a západní obzor uzavírá zdvižená, zalesněná vlna Kleti s věžičkou rozhledny na vrcholu.

 

V říčním údolí založil český král Přemysl Otakar II. po vítězství nad Uhry u Kressenbrunnu nový klášter, který bohatě obvěnil a povolal do něho cisterciáky, aby kolonizovali tento odlehlý kraj i aby uprostřed držav Vítkovců měl oporu své panovnické moci.

 

Zřízenému klášteru věnoval kromě světského bohatství jeden trn z Kristovy trnové koruny, dar to francouzského krále, a podle tohoto daru dostal klášter jméno Svatá Koruna, později přezvaný na Zlatou Korunu - Aurea corona

 

Lesnatá tichost a blízkost řeky s možností rybolovu dobře vyhovovala otcům cisterciákům, jejichž jídelní lístek obsahoval většinu krmě připravované z ryb, jak jim předepisovala řádová regule.

 

Ještě tu mniši valně nezdomácněli, když došlo ke královské katastrofě na Moravském poli, a začaté stavební dílo bylo napadeno soldateskou, prameny neudávají, zda habsburskou nebo vítkovickou, a ještě nedostavěné proměněno v sutiny a spáleniště.

 

Během století čtrnáctého nastala zde nová stavební činnost a zboží zlatokorunského kláštera se stalo jedním z největších panství jižních Čech. 

 

Tento lesk klášterního života měl i své stíny, v přílišných nárocích mnichů na robotu, berně a desátky poddaného lidu, který využil první příležitosti, aby napadl klášter, jenž zanedlouho byl navštíven znovu ničivou rukou bojovníků husitských, zapálen a vybit.

 

Dlouho stály očazené zdi pod zřícenými klenbami a gotická nádhera se tu v původní sličnosti už neobjevila nikdy. 

 

Oldřich z Rožmberka, využiv válečných zmatků, uchvátil klášterní latifundie pro vlastní obohacení a neměl nijakého zájmu, aby se přemyslovský klášter zvedl k bývalé slávě. 

 

Až s postupující protireformací se ujal rozbořeného kláštera nový řád, který postupně zrenovoval jak chrám, tak ostatní budovy. 

 

Rakouský kupec Eggenberk, povýšený do panského stavu za finanční a hospodářskou podporu císařské moci proti české evangelické šlechtě, dostal od něho bývalé panství zlatokorunské a stal se s ostatní protičeskou šlechtou příznivcem kláštera. 

 

Po zrušení cisterciáckého řádu stává se Zlatá Koruna majetkem Jana Schwarzenberka.

 

Ambity, konvent, cely i tři chrámy přestaly být centrem zbožnosti: 

 

pronajal si je čiperný podnikavec a přeměnil je v objekt fabriční.

Z kláštera se stala nejdříve továrna na kartouny, pak přádelna a nakonec slévárna. 

Refektář i křížová chodba otřásaly se duněním strojů, krásné rokokové fresky očazoval kouř a v kostele sv. Markéty se vyráběly sirky.

 

Tato katastrofa krásy pokračovala tak dlouho, až i továrna musila být zrušena a provedeny nejnutnější záchranné práce.

 

Důkladné renovace se dočkala tato vzácná architektonická památka až v roce 1939, kdy po několikaleté práci zaskvěla se krása starého kláštera v podobě, jež je poznamenána rokokem z údobí posledního opata Bylanského, rodáka z Prachatic.

 

Tato pouť historií mě provázela nově zřízenými  klášterními interiéry i hlavním chrámem, jenž jediný byl ušetřen podnikatelské zhouby.

 

Nikdy jsem neviděl akantový list, tolik podobný prý našemu bodláku. Jeho vlast je kdesi daleko - až v Řecké zemi. Setkal jsem se s ním zde na jedné hlavici sloupu, zatímco z jiné, v kapitulní síni, tesknila sladká tvář Kunhutina a veliká okenní růžice vyvolávala ve mně neodbytnou představu katedrály. 

 

A zase jsem se ptal, proč listoví staletých lip má zde podobu mnišské kápě, a odpověděla mi ústa pověsti o upálených mniších z husitských válek.

 

Gotický náhrobek purkrabího Hirzy jsem nemohl odloučit od obrazu Zvíkova a stále mě těmito síněmi provázela vzpomínka na Zlatého krále.

 

Ať už anděl zavře jednou provždy víko kenotafu a zloupené Múzy ať se brzy vrátí do tohoto sídla štědrosti vpravdě panovnické!

 

Já přišel hlavně za tebou, Madono!"