Zvíkov a Glastonbury?

Glastonburská růže

 

 

Řekni, jak tě ohromí,

když ta růže promluví...

 

V posledním a minulém

naposledy, co v předešlém

vydechla čase naposledy

 

A dech svůj ukryla

pohřbený a pochovaný

 

Zahrabala slova, tóny

- zvuk se stálou frekvencí -

ukryla pod sutinami

 

Jak moc je ona matoucí?

Ta, co v prach se proměnila

 

Sklo puklo vnitřním tlakem

Výbuch vystřelil až do oblak

Protrhla se a vystoupila z břehů

 

Růže, co píseň zapěla

Omráčená a šokovaná...

 

Slunečním žárem,

co hořel a pálil

 ostře, jak dýka bodavá

 

Za trny ukrývá se

ta, co vstup zapovídá

 

Rozvrácen byl

a v sutinách leží

chrám, který růži ukrývá

 

Jen zapůjčen byl

však teď je rozervaný

 

Mluví sám za sebe

o tom, co do země

růže zasila

 

A sluneční dítě,

ztracené a bezradné,

se jen tiše rozvlyká.