Zlatá Koruna - Slovníček

Klášter Zlatá Koruna

 

Slovníček

pojmů "okolo kláštera" a klášterní gotické architektury s vazbou na cisterciácký řád

 

Jestli jste na tom stejně jako já, a kolikrát netušíte, co si máte pod jakým pojmem představit, tak určitě uvítáte malý slovníček.

 

(vyňato z knihy Řád cisterciáků v Českých zemích ve středověku)

 

abakus - nadhlavice - krycí deska sloupové hlavice, prostředkující přechod mezi svislou podpěrou a vodorovným článkem - kladím

 

abatyše - představená ženského kláštera

 

akant - paznehtník - jihoevropská rostlina z rodu bodláků s hrotitými dekorativně členěnými listy, často napodobovaná ve výtvarném umění

 

ambit - viz křížová chodba

 

apsida - závěr kněžiště nebo bočních lodí kostela, obvykle na půlkruhovém nebo podkovitém půdorysu, zaklenutý konchou - čtvrtkulovou klenbou

 

archivolta - plasticky zdůrazněné čelo oblouku v architektuře

 

arkáda - oblouk nesený svislými podpěrami (sloupy nebo pilíři), mezilodní arkády oddělují jednotlivé lodi v kostele

 

auditorium - posluchárna

 

Bayer Pavel Ignác - český stavitel a architekt (1656 - 1733). V letech 1700 - 1702 oprava chrámu v Sedlci.

 

bazilika - hlavní typ křesťanského chrámu: podélná stavba o lichém počtu lodí, oddělených sloupy nebo pilíři, s převýšenou, samostatně osvětlenou střední lodí, na východě uzavřenou apsidou

 

Bazilika Saínt Denis, Paříž (foto: T. J.)

Bazilika Saint Denis, Paříž

 

sv. Benedikt - zakladatel západního mnišství ( cca 480 - 547), tvůrce řehole, kterou se řídily benediktniské a cisterciácké kláštery

 

beneficium - trvalé právo na určitý úřad a užitky s ním spojené, obročí

 

sv. Bernard z Clairvaux - nejvýznamnější osobnost cisterciáckého řádu (1090 - 1153). V roce 1113 vstoupil do kláštera v Citeaux, 1115 opatem nově založeného kláštera v Clairvaux. Svou aktivitou řád neobyčejně proslavil a získal mu přední místo mezi nově vzniklými církevními kongregacemi. Theolog, kazatel, politik, básník. Je správné ještě dodat, že i jeden ze zakladatelů řádu templářského, pro který napsal i řeholi (pozn. TJ).

 

bosáž - plasticky ztvárněné nebo v omítce napodobené kvádrové zdivo s vystouplým hrubě opracovaným povrchem

 

Broggio Ottavio - (1670 - 1742) český architekt italského původu, představitel vrcholného baroka. Podílel se na barokní přestavbě Oseckého kláštera.

 

Citeaux (Cistercium) - nejstarší klášter řádu (založen 1098), podle kterého dostal cisterciácký řád název. Mateřský klášter všech cisterciáckých klášterů.

 

cvikl - v architektuře trojúhelníková plocha mezi obloukem a jeho pravoúhlým ohraničením, plocha mezi kladím a archivoltou

 

diamantování - úprava čel kvádrů do tvaru jehlanů, sestava vystouplých nebo negativních plošek ve tvaru diamantového řezu

 

diecéze - obvod působnosti biskupa

 

donátor - dárce (majetku, obrazu, oltáře, apod.)

 

dormitář - společná ložnice v klášteře

 

drápek - zvířecí nebo rostlinný motiv, sloužící jako úchyt patky sloupu k podkladové desce, zprostředkující tak ve středověké architektuře přechod oblé části do čtvercového plinthu

 

dřík - svislá část sloupu ohraničená patkou a hlavicí

 

empora - tribuna, oddělený podklenutý prostor pro šlechtu nebo členy mnišských řádů v patře kostela v západní části nebo nad bočními loďmi, otevřený do lodi oknem nebo arkádou

 

episkopát - biskupská hodnost, biskupství, sbor biskupů

 

epistolografie - sepisování dopisů, upravovaných nebo smyšlených jako literární díla

 

eucharistie - svátost oltářní, obřad přijímání "těla a krve Kristovy"

 

fiála - výzdobný a konstruktivní článek gotické architektury v podobě štíhlého jehlance, který ukončuje opěrné pilíře nebo vimperky. Hrany bývají zdobeny kraby, vrchol kytkou.

 

filiace - štěpení. Vznik nového kláštera oddělením části konventu z kláštera již existujícího. V případě cisterciáckých klášterů vždy existovalo napojení na starší klášter, který měl vůči své filiaci nadřízené postavení.

 

freska - nástěnná malba na čerstvé vápenné omítce

 

fundace - nadace, založení, majetkový základ věnovaný ke konkrétnímu účelu

 

fundátor - zakladatel, zakladatel fundace

 

gema - kámen  nebo sklo s rytým nebo řezaným reliéfem

 

generální kapitula - shromáždění všech opatů cisterciáckého řádu. Konala se vždy 14. září v Citeaux. Opaté ze vzdálených klášterů se nemuseli generální kapituly účastnit každoročně, ale pouze jednou za tři roky.

 

generální opat - nejvyšší představitel cisterciáckého řádu. Statut generálního opata měl vždy opat kláštera v Citeaux.

 

glazura - tenký sklovitý povrch, poleva

 

graduál - liturgická kniha obsahující mešní chorální zpěvy, tj. zpěvy zpívané sborem

 

grangie - hospodářský dvůr obhospodařovaný členy řádu, mnichy a konvrši. Grangie sehrály důležitou roli v cisterciácké ekonomice.

 

gryf -  okřídlené bájeslovné zvíře s tělem lva a hlavou a pařáty dravého ptáka

 

hábit - oblečení řeholníků, pro jednotlivé rády přesně určené. V užším slova smyslu základní část mnišského oděvu, kutna.

 

hala - vícelodní kostelní prostor se stejně vysokými klenbami.

"Předpokladem tohoto typu je existence přinejmenším dvou lodí, které jsou úplně nebo přibližně stejně vysoké. Běžný halový kostel má tři lodě, přičemž střední loď je nepřímo osvětlena okny bočních lodí. Je-li střední loď zvýšená, hovoříme o stupňové hale. Halové kostely mají až pět lodí (sv. Petr v Lübecku). Protože se lodi vzájemně staticky podpírají, je vnější konstrukce opěrných oblouků zbytečná."

str. 19, Gotika

 

Halový kostel, sv. Mikuláš, Louny (foto: T. J.)

Halový kostel, Louny

 

Heidenreich Sedlecký - opat sedleckého kláštera ( cca 1282 - 1320 ), přítel krále Václava II., významný politik. Zasloužil se o příchod Lucemburků na český trůn.

 

hlavice - architektonický článek ukončující nosné části (sloupy, pilíře, přípory, apod.)

 

hodinky - osmkrát denně se mniši společně modlí v chóru, odtud jiný název pro hodinky, chórové modlitby. Vigilie, laudes, primy, tercie, sexty, nony, nešpory, kompletář.

 

hospic - útulek pro pocestné, zřízený řeholníky, útulek pro nemocné a staré lidi

 

huť stavební - středověká kamenická a stavitelská dílna při velkých sakrálních a hradních stavbách

 

chór - původně místo určené pro kněze, chrámové zpěváky, v řádovém kostele pro řeholníky, kněžiště, presbytář. Prostor mezi apsidou a lodí, vzniklý jejím prodloužením k apsidě, často poněkud zvýšený nad dlažbu kostela.

 

chórové lavice - stally, dřevěné lavice umisťované po stranách v chóru klášterních a kapitulních kostelů k společným modlitbám duchovních. Mají zpravidla vysoká opěradla, pultově upravený poprsník s klekátky a oddělená sedadla.

 

chórová modlitba - viz hodinky

 

ikonografie - nauka o námětech ve výtvarném umění

 

iluminace - knižní malba, především středověká, výzdoba rukopisných kodexů (iniciály, výzdoba okrajů listů i celostranné ilustrace)

 

iniciála - začáteční písmeno textu, zdůrazněné velikostí, výzdobou nebo barvou

 

inkorporace - včlenění, připojení

 

invokace - vzývání, oslovení, úvodní textová část středověké listiny

 

jeptiška - 1. řeholnice, žena, která složila řeholní sliby. Žije v řádovém společenství, řídí se zásadami stanovenými v řeholi. 

                 2. trojlisté kružbové zakončení gotického okna nebo portálu, střední lomený oblouk s postranními segmenty působí dojmem postavy v kukle.

 

kalefaktorium - ohřívárna, jediná vytápěná místnost v klášteře

 

kamenické značky - drobné literární obrazce vytesané do jednotlivých kvádrů nebo kamenických článků stavby. Byly buď značkou kameníka, nebo pomůckou pro sestavení jednotlivých opracovaných kamenů.

 

kanelování - svislé žlábkování dříku sloupu nebo pilastru

 

kánon - církví uzákoněná pravidla, liturgické předpisy

 

kápě - klenbová výseč, díl klenby vymezený klenebními žebry

 

kapitula - shromáždění všech plnoprávných členů konventu

 

kapitulní síň - poradní prostor řádových představitelů kláštera. Prostorný - ve středověkém klášteře často dvoulodní - klenutý sál se sedadly podél stěn, přiléhající k východnímu křídlu ambitu.

 

katedrální půdorys - příznačná půdorysná dispozice velkých gotických katedrál ve Francii, jejímž hlavním znakem je věnec kaplí připojený k ochozu kolem kněžiště, odděleného příčnou lodí (transeptem) od tří nebo více lodí podélných, a západní dvojvěží

 

kladí - vodorovná část architektury nesená svislými podpěrami

 

klauzura - soubor obytných a jiných prostorů v klášterech mužských i ženských, které byly uzavřeny osobám druhého pohlaví

 

klenák - klínově tvarovaný článek klenebního oblouku

 

klenební pas - oblouk zpevňující stavbu, probíhající napříč podélné osy stavby, spojující dva pilíře a rozdělující tak klenbu na jednotlivá klenební pole - travé

 

klenební pole - viz travé

Křížová klenba, Zlatá Koruna (foto: T. J.)

Klenební pás, klenba

 

klenební žebra - pruty z kamene nebo tvarovek, spočívající na příporách či konzolách, nesoucí klenbu

 

kněžiště - viz chór

 

komunita - řádová společnost žijící v jednom klášteře

 

koncha - čtvrtkulová klenba v apsidě nebe nice

 

Konrád Zbraslavský - první opat zbraslavského kláštera ( 1292 - 1316, s přerušením cca 1295 - 1297). Přítel krále Václava II. Významný politik. Spolu s opatem Heidenreichem Sedleckým se zasloužil o nástup Lucemburské dynastie na český trůn.

 

konvent - 1. členové kláštera

                  2. shromáždění členů kláštera

                 3. část kláštera obývaná mnichy

 

konvrš - laický bratr. Konvrši existovali i u jiných řádů než u cisterciáků. Sehráli specifickou roli v cisterciácké ekonomice. Počet konvršů v cisterciáckých klášterech vzhledem k mnichům ve 12. století 2:1 či 3:1. Od 13. století nedostatek konvršů.

 

konzola - nosný kamenný článek vystupující ze zdi a podpírající klenební oblouky, žebra, přípory, římsy, sochy apod. V gotice má tvar profilovaného polojehlance s půlkruhovou nebo polygonální deskou

 

krab - plastický dekorativní kamenický prvek v gotické architektuře, obvykle ve tvaru stylizovaného listu, umisťovaný na hrany štítů (vimperků), fiál a věžic

 

Kraby na věžičce, Notre-Dame, Paříž (foto: T. J.)

Kraby, gotika, Notre-Dame

 

 

krakorec - kamenný nosník vysunutý ze stěny, nesoucí arkýře, balkóny, ochozy či jiné vyčnívající části stavby  

 

kružba - obrazec složený z profilovaných kamenných či terakotových prutů, členící a vyplňující zábradlí, oblouky oken a tympanonů apod.

 

krycí deska - viz abakus

 

křížení - kostelní prostor kde se protíná hlavní loď s lodí příčnou - transeptem

 

křížová chodba - ambit, kvadratura - krytý, obvykle klenutý chodbový ochoz kolem čtvercového rajského dvora, do něhož je otevřen arkádami s kamennými kružbami, přiléhající ke klášternímu kostelu

 

křížová klenba - je tvořena kolmým průnikem dvou valených kleneb. Vzniklé hrany svádějí tlaky do čtyž opěrných bodů - jsou-li zesíleny žebry, která pak mají hlavní nosnou funkci, jedná se o klenbu žebrovou

 

kytka - kamenná vrcholová ozdoba gotických fiál, věží a štítů, vytesaná v podobě poupat a listů ve tvaru kříže nebo křížové růžice

 

lancetové okno - okno zakončené úzkým velmi vysokým lomeným obloukem

 

lavatorium - umývárna, kamenné koryto k obřadnému omývání v blízkosti studniční kaple při křížové chodbě středověkého kláštera

 

letner - vysoká chórová zdobená přepážka s průchody oddělující chór od střední lodi, zřizovaná v chrámech od 13. století

 

litanie - modlitba složená z krátkých proseb, pronášená nebo zpívaná střídavě předříkavačem a lidem, vytrvalá prosba

 

liturgie - křesťanský bohoslužebný řád, bohoslužba

 

lizena - svislý, plochý pás bez patky a hlavice, přiložený ke stěně

 

loď - kostelní prostora mezi kněžištěm a vchodem, příčná loď viz transept

 

mandorla -svatozář mandlového tvaru

 

maskaron - výzdobný motiv v podobě stylizované lidské tváře

 

Matyáš z Arrasu ( 1290 - 1352 ) - architekt činný v Avignonu, od r. 1344 v Praze (zahájení stavby chrámu sv. Víta). Po jeho smrti se jeho huť mimo jiné pravděpodbně podílela na výstavbě kláštera ve Skalici.

 

mauzoleum - monumentální architektonický náhrobek

 

mendikanti - žebravé mnišské řády

 

mnich  - muž žijící v klášterním společenství, skládá sliby, má povinnost kontemplace, chórové modlitby, je podřízen opatovi

 

náběžní štítek - kamenný článek raně gotické architektury, kryjící výběhy žebra v místě, kde dosedá na hlavici nebo konzolu

 

nika - výklenek v síle zdi, nejčastěji půlkruhový nebo eliptický, zaklenutý konchou

 

nos kružby - přihrocený motiv gotické kamenné kružby ukončující jednotlivý prut nebo spojení dvou prutů, vybíhající do prostoru

 

noviciát - zkušební období, po které je kandidát na vstup do řeholního života zkoumán, zda je schopen obstát nárokům řehole, a v němž se s konkrétním společenstvím seznamuje. Po skončení noviciátu smějí novicové skládat sliby. U cisterciáků trval noviciát obvykle 1 rok.

 

novicmistr - mnich starající se v klášteře o výchovu noviců

 

obloučkový vlys - římsa nebo podřímsí členěné drobnou arkádou, řadou opakujících se obloučků

 

oblouk přízední - oblouk, který nese klenební kápi při zdi

 

observanti - příslušnící reformního hnutí františkánů ve 14. století, jehož cílem bylo přísné dodržování původní řehole sv. Františka

 

ochoz chrámový - vychází z bočních lodí chrámu, obíhá kolem chóru a na vnější straně bývá obvykle lemován věncem kaplí otevřených do interiéru

 

opat - představený mužského kláštera. Volen členy konventu na kapitule. V případě cisterciáckého řádu opatská hodnost doživotní.

 

opěrák, opěrný oblouk - konstrukce sloužící k zachycení šikmých klenebních tlaků a k odlehčení zdiva

 

opěrný systém - systém opěr na vnější straně gotické katedrály, tvořený opěrnými oblouky a pilíři, zachycuje šikmé tlaky kleneb střední lodi a převádí je mimo lodi boční

 

oslí hřbet - oblouk s konvexně konkávním prohnutím boků, uprostřed vybíhající do ostrého hrotu

 

ostění - plocha rámující otvor okna nebo portálu

 

palmeta - ornamentální motiv v podobě palmových listů vějířovitého tvaru

 

panelace - členění stěn slepými kružbami

 

Parléř Michal - kameník činný kolem r. 1359 na stavbě kláštera ve Zlaté Koruně, starší bratr Petra Parléře - stavitele svatovítského chrámu v Praze. Podle Petra Pavelce, spoluautora knihy Klášter Zlatá Koruna, vydané v roce 2007 v Českých Budějovicích, je ale toto tvrzení sporné a nelze jej dokázat. 

 

pastoforium - volně stojící nebo přístěnná věžovitá kamenná schránka na nádobu s hostiemi

 

patka - dolní rozšířená a různě profilovaná základna sloupu nebo pilíře nesoucí dřík

 

perlovec - úzký vodorovný ozdobný článek členěný v oblé kulové nebo eliptické perlové útvary prokládané menšími články

 

Petr Žitavský - opat zbraslavského kláštera (1316 - 1339 ). Politik ve službách Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Historik, literát, autor Zbraslavské kroniky.

 

pilastr - dekorativní svislý architektonický článek vystupující mírně z líce stěny, opatřený patkou a hlavicí

 

pilíř - zděná podpěra

 

plinthus, plint, plinta - čtvercová deska tvořící přechod mezi patkou sloupu a podlahou

 

polygonální - mnohoúhelníkový

 

polychromie - mnohobarevnost, barevná úprava plastik a architektonických článků

 

pontifikát - období vlády jednoho papeže

 

portál - architektonicky, příp. i plasticky zdůrazněný vstup

 

prelatura - sídlo představeného kláštera, budova stavěná obvykle vně klauzury - uzavřené části kláštera

 

presbytář - viz chór

 

převor - zástupce opata, představený konventu. Druhá nejdůležitější funkce v cisterciáckých klášterech.

 

příložka - plochý pás vystupující mírně z líce zdiva a zesilující konstrukci pilíře

 

přípora - polosloupek, vystupující  ze stěny nebo pilíře a částečně přenášející tlak klenby

 

pult, pulpit - čtenářský i písařský stolek nebo podstavec se sešikmenou deskou

 

pultová střecha - střecha se spádem k jedné straně

 

rajský dvůr - čtvercový prostor přiléhající obvykle k jižní stěně kostela a obklopený křídly ambitu. Bývala zde umístěna studna a lavatorium, prostor dvora byl upravován jako zahrada.

 

refektář - společná jídelna v klášteře

 

regule - pravidlo, řád

 

rizalit - předsunutá část průčelí stavby v celé její výšce

 

rozeta - kulaté okno obvykle v průčelích, členěné kamennou kružbou, symbol světla a Krista

 

řádová provincie - územní členění cisterciáckého řádu

 

řádové heslo - heslo cisterciáckého řádu: "Cistercium mater nostra"

 

řehole - pravidla pro společný život v řeholní komunitě. Cisterciáci se řídili řeholí sv. Benedikta.

 

římsa - vodorovný pás vystupující z plochy stěny, zdůrazňující horizontální členění stavby

 

sakristie - prostor k úschově liturgických rouch, knih, nádob a dalších předmětů, sloužící jako oblékárna pro kněze a ministranty, přístupný z chóru kostela

 

salla terrena - bohatě zdobená přízemní místnost otevřená přímo (nejčastěji třemi oblouky) do zahrady

 

sanktuář - výklenek ve stěně presbytáře, obvykle kamenicky zdobený, určený pro ukládání nádoby s hostiemi

 

sanktusník - štíhlá věžička se zvonkem na hřebeni kostelní střechy

 

Santini - Aichl Jan Blažej  (1677 - 1723) - český architekt italského původu, přední tvůrce barokní gotiky a vrcholného baroka. Podílel se na přestavbách cisterciáckých klášterních kostelů v Sedlci a Žďáru nad Sázavou a konventu ve Zbraslavi.

 

sedile - výklenek se sedadly v architektonickém prostoru, sedadlo pro duchovní v jižní stěně presbytáře kostela

 

sedlová stříška - stříška se spádem na dvě protilehlé strany

 

segment - úsek kruhu, kruhová výseč

 

sférický - odvozený s kulové plochy

 

sgrafito - plošná výzdoba vznikající proškrábáním vlhké omítky na spodní vrstvu odlišné barvy

 

schizma - rozkol církevní jednoty

 

slib - cisterciáci skládali sliby čistoty, chudoby a poslušnosti. Jednoduché sliby, vota simplica, zavazují pouze řeholníka. Slavné sliby, vota solemnia, mají právní platnost, mohou být zrušeny pouze papežem.

 

sokl - podnož, spodní část podstavce nebo zdi

 

stally - viz chórové lavice

 

svorník - stavební článek v průsečíku diagonálních žeber nebo klenebního oblouku, často zdobený

 

synoda - vrcholné shromáždění církevních hodnostářů

 

škapulíř - svrchní šat některých mnišských řádů, pruh látky s otvorem pro hlavu splývající vpředu i vzadu, bez rukávů

 

šnek - viz vřetenové schodiště

 

špaleta - ostění, stěny okenního nebo dveřního výklenku

 

štuk - rychle tvrdnoucí hmota z mramorové moučky nebo sádry, vápna a písku k provádění omítek nebo k modelaci reliéfní výzdoby

 

štukatura - plastická výzdoba provedená metodou štuku

 

terakota - porézní výrobek z pálené hlíny

 

transept - příčná loď oddělující kostelní loď (lodi) od chóru

 

travé - pravoúhlé klenební pole hlavní lodi chrámu, vymezené čtveřicí pilířů, příp. pasy, jemuž jsou přiřazena obvykle dvě čvercová pole bočních lodí

 

tribuna - viz empora

 

triforium - ochoz obíhající v síle zdi uvnitř románské a gotické katedrály pod okny hlavní lodi nad arkádami lodí bočních

 

trikonchos - stavba na půdorysu trojlistu - se třemi apsidami

 

triumfální oblouk - viz vítězný oblouk

 

trnož - viz sokl

 

tudorský oblouk - pozdně gotický stlačený oblouk (původem z Anglie) přecházející v oslí hřbet

 

tvarovky - speciálně upravené různě profilované cihly, sloužící k vyzdívání nepravidelných stavebních článků - říms, ostění, žeber apod.

 

tympanon - trojúhelníková nebo segmentová plocha nadpraží portálu nebo průčelí, často využívaná pro reliéfní výzdobu

 

Tympanon, Notre-Dame, Paříž (foto: T. J.)

Tympanon, Notre-Dame, Paříž

 

vazák - cihla nebo kámen postavený ve zdivu napříč (převazuje běhouny, tj. cihly nebo kameny postavené po délce zdiva) a zajišťující tak jeho tuhost v příčném směru

 

vazba gotická - pravidelné střídání běhounů a vazáků v téže vrstvě i mezi vrstvami zdiva - viz vazák

 

vigilie - bohoslužba v předvečer svátku, den a večer před velkými svátky

 

vimperk - vysoký trojúhelný štít nad oknem nebo portálem gotické stavby, zdobený kraby a kružbou, po stranách se dvěma fiálami a zakončený kytkou

 

vitraje (vitráž) - způsob výzdoby oken, kdy jsou jednotlivé díly barevných (malovaných) skel spojovány dohromady pomocí olověných pásků

 

Sainte-Chapelle, Paříž (foto:T. J.)

vitraj, vitrážové okno, Sainte-Chapelle, Paříž

 

vlys - vodorovný pás pod římsou s plastickou nebo malířskou výzdobou

 

voluta - závit, spirálový ozdobný motiv

 

vřetenové schodiště - točité schodiště s vřetenovou svislou osou

 

záklenek - klenuté nadpraží oken a dveří

 

závěr - ukončení kostelní stavby na straně presbytáře s apsidou

 

Zbraslavská kronika - kronika vzniklá v klášteře na Zbraslavi. Započata opatem Otou, hlavním autorem opat Petr Žitavský, který v ní pokračoval po Otově smrti až do roku 1337. Jedno z nejlepších středověkých pojednání o dějinách českého státu.

 

žaltář - liturgická kniha obsahující 150 starozákonních žalmů, určených k chórové modlitbě

 

žebro - architektonický článek různé profilace v místech proniku klenebních ploch, přenášející tlaky do podpěr (viz Křížová klenba výše, pozn. T. J.)

 

 

 

 

Zlatá Koruna - Tania's  Secret


Tamara S.

Ópat - "přednosta kláštera či paláce, odvozeno od "ópatá" (kormidlo lodě, řízení), přeneseno na řídící orgán, do němčiny "Abt" téhož významu"

 

str. 31

A. Horák

O Slovanech úplně jinak

 

----------------------------------------------------

"ora et labora"

- překládá se jako "modli se a pracuj"

- heslo benediktinů a cisterciáků

 

 

Pohled na slovo "ora" z jiného úhlu

 

"óró" - srbochorvatsky znamená "óriti" (hlučet-hrozit-děsit), odtud pochází i "h-oror" (děs)

je podobné slovu (zřejmě základ) "tóró" - srbochorvatsky "térati" (týrat-trápit-mučit)

(významy slov, str. 33, O Slovanech úplně jinak)

 

"ora" - při překladu z latiny do češtiny zjistíme, že skutečný význam není "modli se", nýbrž "ústa"

 

Zajímavé je, že pokud chci někomu hrozit, děsit ho a nebo i hlučet - dělám to ústně - ústy. Možná, když zajdu ve významu dál, dojdu až týrání - "óró" - "tóró".

 

Pak by skutečný význam hesla mohl znít nikoliv jako "modli se a pracuj", nýbrž jako ústní nařízení nebo nabádání k práci. Avšak je možné, že zde není míněna jenom fyzická práce, ale i práce duchovní, práce na sobě samém, na svém zdokonalování. Výhružka, která je v použití tohoto slova ukrytá může znamenat důležitý apel, nutnost, že jiné cesty k Bohu není. Pohodlí a pohodlnost vedou k úpadku duše, tvrdá práce a pravidelné odříkání pomáhají v očišťování duše. (viz knihy Diagnostika karmy, Sergeje N. Lazareva).

 

"labora" - latinsky, význam "práce"