Umísťování klášterů

 

Zlatá Koruna - klášter

 

Citát z knihy Řád cisterciáků v Českých zemích ve středověku:


"Místo pro klášter zvolil Přemysl Otakar nedaleko Českého Krumlova, při dálkové cestě do Rakous. Vybraná poloha svědčí o politickém významu, který své fundaci panovník přikládal. Blízkost Českého Krumlova, významného hradu náležejícího Vítkovcům, připomíná poslání Zlaté Koruny jako strážce královských zájmů v této oblasti. Klášter měl zamezit vítkovské expanzi v jižních Čechách. Jeho založení při dálkové cestě spojující Čechy s Rakouskem připomíná období, kdy Přemysl Otakar II. byl vládcem nejen Českého království, ale i Rakouska.Ve snaze sblížit obě území vzájemnými kontakty vybral zakladatel za mateřský klášter pro svou fundaci nejvýznamnější cisterciácké opatství Rakouska, Heiligenkreuz. O politickém významu filiace svědčí fakt, že po ztrátě rakouských zemí v roce 1276 nechal Přemysl Otakar II. převést mateřská práva na český řádový dům Plasy."



Jak již bylo řečeno, klášter Zlatá Koruna vznikl jako hráz proti rozpínavosti rodu Vítkovců, kteří postupně kolonizovali jihočeské lesy a vytvářeli si na česko-rakouském pomezí rozsáhlou doménu. Ve snaze zabránit dalšímu záboru území, předal král část lesů o rozsahu 880 km2 novému klášteru. Spolu s půdou dostal klášter i povinnost zmíněnou oblast odlesnit a založit na získané půdě nové vsi.


"...Statky, které náležely královským klášterům, spadaly totiž pod pravomoc královské komory, měly statut komorního zboží, z něhož mohl panovník v případě potřeby vybírat daně, či které mohl zastavovat. Zlatá Koruna předurčenou roli kolonizátora splnila. Během 13. a14. století svěřené území vyklučila a nechala zde založit více než 100 vesnic. Mezi českými cisterciáckými kláštery nemá tento rozsah kolonizační aktivity obdobu. ..."

 

Mě by však velice zajímalo, proč bylo vybráno právě to území, které bylo vybráno?


Zkusím najít pár odpovědí.
Klášter je situován na ostrohu obtékaném ze tří stran řekou Vltavou - což je z obraného hlediska určitě výhodné.
Dále, co potom víme o zakládání cisterciáckých klášterů?

 



Kateřina Charvátová o tom píše toto:



"Mezi základní požadavky cisterciáckého řádu patřila izolovanost klášterního prostředí od vnějšího světa... Vychází z potřeby nerušené meditace, odklonu od světských záležitostí a soustředění na Boha. V počátcích cisterciáckého hnutí nabyla tato myšlenka na nové intenzitě. Souvisela s obnovou tradičních ctností mnišského života, které v době, kdy řád vznikal, již nebyly vždy zcela dodržovány.
Zatímco benediktinské kláštery bývaly tradičně zakládány na vyvýšených místech, cisterciáci zvolili pro sebe odlehlá údolí.

.....
Kláštery byly zakládány v údolích, v bezprostřední blízkosti vodního toku, který hrál v životě kláštera i jeho ekonomice nezastupitelnou roli. Voda představovala pro cisterciáky základní živel od úrovně mystické ("Pramen vody živé"), přes funkce v praktickém provozu kláštera, až po roli ekonomickou. Ne nadarmo jsou cisterciáci proslulí jako skvělí stavitelé vodních systémů...."


Konec citátu.

Sborník vydaný k 850. výročí založení kláštera v Plasech

Praha 1994, UNICORNIS



Místo ve Zlaté Koruně je úžasné, velice mystické, působí dojmem, že ani jiné místo vybráno být nemohlo...

Přesto, jak na něj přišli? Jasně, měli nějakého toho svého lokátora, který krajinu velice dobře znal. Musíme si uvědomit, že před stavbou kláštera tam nebylo, z lidského hlediska, zhola nic. Jenom nedotčená zalesněná krajina.
A odpověď, že to místo bylo při dálkové cestě do Rakous není vyčerpávající. Jsem si zcela jistá, že to bylo hodně pěkně "zašité" místečko. Ten někdo měl tu krajinu pěkně prochozenou.

Takže víme, že to místo onen lokátor znal, jinak by tam krále "nepřivedl".
Přesto, proč se rozhodli pro toto místo, které bylo, z hlediska umístění "sídla" a správního místa celého klášterního území, až v podstatě na jeho hranici? A proč právě toto údolí, které je na konci skalního "hřbetu" výrazně se svažujícího dolů do ohbí řeky?

Hrál v tom nějakou roli onen výrazný meandr řeky Vltavy?
 

 

 


 


Na toto téma jsem objevila zajímavou knížku Aleše Česala
"Tajemná místa Čech".

 


Citát:


"Energetická střediska



"Místům, která jsou nějakým způsobem zvláštní a zajímavá, i těm, kterým jsme si navykli říkat posvátná, se věnuje prastará věda geomantie. Právě ona se zabývá působením pramenů a zemských energií, takzvaných dračích žil. Dračích žil... Znovu se nám tu objevuje symbol draka, který jsme klasifikovali jako nižší, živočišné já. Z pohledu geomantie symbolizuje drak nespoutanou sílu země, kterou panna krotí, ovládá. Vzpomeňme si na mariánské sochy, kde panna v duchu Starého zákona drtí hadovu hlavu patou. Byla-li posvátná místa s prameny chápána jako místa božské inspirace, případně jako průnik do jiných světů, je celkem pochopitelné, že na nich v době křesťanské vznikala významná náboženská střediska.



Tato centra jsou často zasvěcena Panně Marii.
Byla jejich přirozenou patronkou: vždyť Panna Maria je vládkyní Měsíce a ten je pánem vod.



Geomantie připisuje vodě velké iniciační schopnosti. Voda a její energie působí na živé i neživé objekty včetně člověka. Je pochopitelné, uvážíme-li, že organismus tvoří z 60-80 procent voda. Člověk je vlastně vodní bytostí. Tím lze také vysvětlit, proč se nedoporučuje spát trvale nad vodní žílou: ocitli byste se tak v poli neustálé stimulace. Takovéto podněty jsou sice vítané, avšak jsou-li příliš silné nebo trvají-li příliš dlouho, mohou organismus předráždit.
Na posvátných místech je však tato stimulace naopak velice blahodárná, proto také se oltáře a obětiště často zřizovaly nad podzemními vodními toky. V Chartres a Tuernichu byly dokonce vybudovány umělé kanály, aby přiváděly vodu pod kostel.


Jak však upozorňuje Peter F. Strauss, vodní žíly (většinou zvlášť hluboko tekoucí voda) často míjejí vlastní sakrální stavbu nebo geomantická místa. Není to způsobeno nevědomostí stavitelů, naopak: vědomě se tu pro sakrální místa využívají určité frekvence, jež hlavní zónu vodní žíly doprovázejí po straně.


Mohou působit v zákrutech řeky nebo v meandrech vodní žíly, proto se ona zvláštní posvátná místa často nalézají uvnitř říčních zákrutů (např. klášter Weltenburg na Dunaji, megalitická stavba Newgrange v Irsku, kostel sv. Michala ve Wasserburgu)."


Konec citátu.



Nesmíme zapomínat, že dříve se lidé zabývali i vědami, které dnes při zakládání staveb nebereme v úvahu. Příkladem může být i feng-šuej, které se začíná mezi lidmi těšit velké oblibě.
A mniši samotní byli velice duchovní bytosti, samotný hmotný důvod by jim zřejmě při situování budoucí polohy kláštera nestačil. - Postupem času zjišťuji, že vše je opravdu jinak - víc se možná postupně bude odhalovat u zlatokorunské rozety, nebo gotiky jako takové.



Onen citát z knihy Aleše Česala o vědě geomantii dává zajímavý námět k přemýšlení.

 

 

 


 

 

Ale možná je všechno úplně jinak.

 

 

Louis Charpentier ve své knize Mysterium katedrály v Chartres (str. 40) říká podivuhodnou myšlenku o využívání telurického proudu, který je prý darem matky Země.

 

 

Za nejjednodušší považuje jeho hledání přímo u jeho zdroje - v lůně země! To znamená v jeskyni

 

 

- a nebo prý v užití vody, která je telurickým proudem nasycena - proto prý existují obřadní studny!

 

 

V případě neexistence nebo nedostatečnosti jeskyně, je možné vytvořit umělou jeskyni (což mi připomíná např. umělou jeskyni ve Valdštejnském paláci v Praze, myslím, že i ve Florencii?, ve Versailles a určitě i na dalších místech), v megalitické kultuře dolmenu, v křesťanské kultuře krypta.

 

 

 

Ale vrátím se ještě k té obřadní studni - to je zajímavé. Např. ve Zlaté Koruně v Rajském dvoře je umístěná studna. Ano, nezní to podivně, ty studny jsou v klášteřích běžné. Ale ve Zlaté Koruně byla pro potřebu mnichů zbudována v Rajském dvoře i Studniční kaple!

 

 

Proč tedy dvě studny vedle sebe? Jedna z nich zdobná, nádherná a skvostná. Druhá jen obyčejná, čtverhranná.

 

Nyní spíš tak váhám, k jakému účelu mohla skutečně Studniční kaple sloužit.  Přiblížím, jak mohla vypadat.

 

Josef Braniš ve své knize Svatá Koruna, bývalý klášter cistercienský, str. 126:

 

"Uprostřed východního křídla při čtvrtém travée posud znáti jest stopy výstupku studničného, který teprve v XIX. století barbarsky byl pobořen. Dle plánu r. 1805 kresleného vystupoval z ambitu šesti stranami pravidelného sedmiúhelníka. Bohatě profilovaný oblouk a kružbičky na zdi posud zachované svědčí, že toto centrální staveníčko bylo kabinetním kouskem dekorativní gotiky a se svými drobnými opěráčky a okny bývalo asi zvláště půvabné. Aby závěr vytvořený pilířem v ose proti vchodu nesváděl nikoho k domněnce, že snad to byl výtvor rodiny Parléřovské, jejíž člen Míchal r. 1359 v Koruně byl zaměstnán, upozorňujeme, že ve Sv. Kříži jest rovněž pilíř v ose stavení studnového, jež vystupuje osmi stranami devítiúhelníka a rovněž ze XIV. století pochází."

 

 

Portál Studniční kaple, Zlatá Koruna

Archiv T. J.

 


"Mnohem důležitější skutečností je, že katedrály vyrostly na místech, kde dříve stály megalitické stavby."

 

doslovná citace,

str. 178

autor: Richard Heath

(vydáno Levné knihy, 2008)

překlad: Radka Mornštajnová

ISBN 978-80-7309-567-3