Kostel sv. Jana Nepomuckého

 


(Žďár nad Sázavou)

 

"Kostel byl postaven ve slohu barokní gotiky. Stavba poutního kostela probíhala v letech 1719–1722 na náklad opata zdejšího cisterciáckého kláštera Václava Vejmluvy. Smyslem stavby bylo především oslavit Jana Nepomuckého, jako mocného patrona a světce.

 

V době vzniku stál na travnatém vršku, který Václav Vejmluva pojmenoval Zelená hora

(dříve se nazýval Černý les nebo Strmá hora - to je zajímavý název a ještě zajímavější zvolení místa, jsem si jistá, že najdu zmínku i v knihách Aleše Česala :) . Vypadá to, že to místo bylo kdysi lidem "nepřístupné", prostě k návštěvám nevhodné a nedoporučované. Pozn. T.J.) podle vrchu u Nepomuku, ze kterého pocházel Jan Nepomucký i první žďárští mniši. Do nedávné doby byla stavba obklopena vysokým borovým lesem, který však byl odstraněn, aby bylo na kostel, tak jako původně, vidět i z velké dálky.

 

Ústřední kostel i jej obklopující ambit jsou jednotně projektovanou a budovanou stavbou.

 

Tvarosloví stavby je velmi minimalistické a nesmírně účinné. Spojuje barokní a gotické prvky, čímž odkazuje k době, v níž žil, působil a byl umučen Jan Nepomucký.

 

Konstrukce kostela vychází z geometrie kruhu, přičemž mnohonásobně opakuje číslo pět jako odkaz na pět hvězd Jana Nepomuckého, které se podle legendy objevily nad tělem mrtvého světce.

 

Dobře tak ukazuje způsob, kterým Santini obvykle konstruoval své stavby prakticky pouze za použití kružítka, přičemž budoval celou stavbu pomocí úseků kružnic, jejichž poloměrem jsou zpravidla násobky základního modulu stavby.

 

Používal přitom určitých číslic, které mají ikonografický význam. V jeho stavbách se proto často objevují čísla tři, pět, sedm, dvanáct atp.

Na Zelené hoře je to vedle čísla pět ještě číslo tři, které je poukazem na Boží trojici, a potom ve formě hvězd číslo šest, které je zase odkazem mariánským, mj. proto, že Nepomuk byl chápán i jako obzvláštní ctitel Panny Marie.

 

(Když si přečtete knihu Posvátné číslo a původ civilizace, budete význam čísel vidět i jinak, než jak je prezentováno nyní. Pozn. T.J.)

 

Po obvodu kostela se tak střídá pět hrotitých kaplí s trojúhelníkovým půdorysem a pět kaplí oválných.

Celý kostel přitom svou konstrukcí připomene řez chórem gotické katedrály a jeho opěrným systémem. Centralita kostela pak buduje vertikálu jako určitý symbolický poukaz. Tato vertikála totiž nutně táhne pohled návštěvníků vzhůru k nebi.

 


Ve vnitřním prostoru kostela jsou oválné obvodové kaple spojeny s ústředním válcovým prostorem užšími lomenými oblouky. Ústřední prostor je zaklenut kopulí s lunetami, která je nesena deseti pilíři. V prvním patře jsou tribuny odpovídající přízemním kaplím a ve druhém patře je vedena kolem paty klenby desetidílná galerie.

Štuková dekorace se omezuje na motivy protínajících se a přesekávaných žeber připomínajících gotické síťové klenby.

Tak jako na jiných stavbách, použil i zde Santini k budování prostoru světla. Vycházel přitom z barokní interpretace světla jako symbolu boží přítomnosti.

Hovoří se proto o „sakrálním světle“. Světelné poměry interiéru kostela působí zvláštní paradox. Zatímco centrální prostor kostela je osvětlen pouze zprostředkovaně, jsou boční „ochozové“ části kostela hojně zality světlem. Toto světlo proniká do centrálního prostoru kostela lomenými oblouky umístěnými v místech, kde by správně měly být umístěny nosné pilíře. Tento paradox, ještě podtržený štukovou výzdobou, která vytváří paradoxní vztah mezi stěnou a klenbou na této stěně spočívající, má na návštěvníky působit dojmem, že stěna je pouhou skořápkou a stavba je vlastně budována a nesena světlem. Celý chrám pak je vlastně chápán také jako jakýsi relikviář, v němž je uložena relikvie jazyka svatého Jana Nepomuckého.


Hlavní oltář na východní straně je umístěn do vysoké arkády. Vrchol oltáře sahá až k zábradlí galerie druhého patra. Řezby pěti andělů na hlavním oltáři (které svým počtem opět poukazují k Janu nepomuckému) a čtyři evangelisté jsou prací chrudimského sochaře Jana Pavla Čechpauera z let 1725–1727. Tři z andělů na hlavním oltáři nesou kouli (nebeskou klenbu) ozdobenou (opět) pěti hvězdami. Na kouli stojí postava sv. Jana Nepomuckého. Tato plastika je dílem Řehoře Thenyho. Jeho prací jsou i reliéfy na nosítkách pro poutní stříbrnou sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1729 od pražského zlatníka J. Diesbacha, která se žel po roce 1784 ztratila. Volba sochařů, kteří mají blízko k dílně Matyáše Bernarda Brauna (Thény byl Braunovým tovaryšem) zde nebyla náhodná, neboť Santini mnohokrát spolupracoval na svých realizacích právě s Braunem, jehož sochařský jazyk mu zjevně velmi vyhovoval.

 

Kolem kostela byl pak vybudován, na půdoryse složeném z deseti úseků kružnic, prstenec ambitů, který je pročleněn pěti pětiúhelnými kaplemi a pěti branami. Střechy kaplí původně vrcholily pěti pylony, které opět poukazovaly na význam světla a symbolizovaly věčnost. Tyto ambity s kaplemi sloužily pro poutnické modlitby i pro ochranu poutníků před nepřízní počasí. Nejen samotný kostel, ale i tento prstenec ambitů svým architektonickým řešením jasně dokládá Santiniho obrovskou architektonickou a tvůrčí potenci.

(a hluboké znalosti geometrie a původu čísel, pozn. T.J.)


Na konci osmnáctého století areál vyhořel a reálně hrozilo jeho zničení. Naštěstí se podařilo péčí místních obyvatel areál zastřešit a tím byl zachráněn pro budoucí generace. U kostela se od 19. století rozkládá hřbitov, na kterém se již nepohřbívá a je v posledních letech stěhován tak, aby vnitřní prostor ambitů získal původní barokní podobu."


 

doslovná citace
Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž tématem je
Kostel svatého Jana Nepomuckého[editovat]Literatura
kolektiv autorů. Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Příprava vydání Martina Veselá, Jolana Šanderová, Martina Vítková. Telč : Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Telči, 2009. 248 s. ISBN 978-80-904240-0-5.ČERNÝ, Jiří. Poutní místa jihozápadní Moravy : milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti. Pelhřimov : Nová tiskárna Pelhřimov, 2005. ISBN 80-86559-15-7.
HORYNA, Mojmír. J. B. Santini-Aichel – Život a dílo. Praha : Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-664-3. s. 338–349.SEDLÁK, Jan. Jan Blažej Santini – setkání baroku s gotikou. Praha : Vyšehrad, 1987. s. 146–157.
KALISTA, Zdeněk. Česká barokní gotika a její žďárské ohnisko. Brno : Blok, 1970. 222 s.

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Kostel svatého Jana Nepomuckého
Souřadnice: 49°34′48″ s. š., 15°56′31″ v. d.Článek na hrady.cz

zdroj: Wikipedia
 

 

 

Nositelé templářského tajemství?

 

"Zákonitosti posvátné geometrie nalezneme ve většině významných středověkých katedrál. Jako příklad lze uvést gotický chrám ve francouzském Chartres, postavený ve 13. století údajně templářskými staviteli. Je v něm plno skrytých symbolů a náznaků fraktálních obrazců.

 

Další souvislosti prý nalezneme také na českém území v kostele svatého Jana Nepomuckého ve Žďáru nad Sázavou. Zajímavá církevní budova, postavená v letech 1719-1722 podle plánů českého architekta Jana Blažeje Santini-Aichela (1677-1723) v sobě prý obsahuje nejen skrytou číselnou a tvarovou symboliku, ale také náznaky znalosti fraktálů!

 

Santini má prý být členem tajného stavitelského bratrstva - předchůdců zednářů, stejně jako templářští stavitelé francouzských katedrál. Tito zasvěcenci stavitelských cechů a pokračovatelé templářů jsou možná tím, koho hledáme - nositeli pokročilých matematických znalostí.

 

Našli zcestovalí templáři nějaké záznamy, pocházející od neznámé vyspělé civilizace? Vždyť i výše zmiňovaná francouzská Bible se slavným fraktálem pochází, stejně jako katedrála v Chartres, právě ze 13. století!"

 

doslovná citace

Autor: Petr Koutský

Enigma - č.10, říjen, 2010

str.49

 

 

 

Ezoterní význam stavby

 

"Jaký je však ezoterní význam této stavby?

Nebudeme se na tomto místě pokoušet o nějaký vlastní vyčerpávající výklad. 

Bylo by to zbytečné, poněvadž takový už existuje. Vyšel v revui "Horus", věnované filozofii, hermetismu a duchovním vědám v roce 1999. Kolektiv autorů se podepsal pod tuto studii šiframi H.R.Z., San a Frater Aquila. 

I když uvádíme pouze část této studie, přesto čtenáři naznačí složitost a úskalí, která podobný rozbor může skýtat:

 

Výstupem na pahorek Zelená hora v bezprostřední blízkosti Sázavského kláštera u Žďáru nad Sázavou staneme u hlavního vchodu do areálu poutního chrámu.

 

V lomeném průzoru spatříme překvapivě působivou, absoulutně symetrickou podobu centrální věžovité stavby chrámu. 

Když se pustíme procházkou ambitem - např. doleva (což návštěvníkovi doporučujeme), nevycházíme z údivu: vždy po několika krocích se naskytne vždy nový pohled z oken na centrální stavbu.

Vstup byl kaplí s průchodem do areálu.

Při obcházení mineme 5 oken, než přijdeme do další kaple.

Celkem tedy 60 pohledů na chrám.

(Napadá nás kruhové dělení na 360 stupňů, 

každý pohled je oddělen od sousedního vždy 6 stupňů,

tedy 60 x 60 = 360 stupňů,

od kaple ke kapli je 6 x 6 = 36 stupňů.

 

Tolik je kabalistických géniů - jak je známe z Lenainova spisu z doby Francouzské revoluce, uveřejněném taktéž v Papusově kabale.

Je ovšem i 36 stupňů géniů opačných, 

tedy celkem 72 géniů napsaných na obou stranách 36 Šalamounových pantáklů - 

tzv. Šalamounovy klíčky. (Vzácné starověké dílo, uveřejněné E. Levim v šedesátých letech minulého století.)

 

Pro nás důležité jsou vždy pohledy z kaplí (tedy po 36 stupních).

Přiřazujeme je po řadě deseti kabalistickým sefirotám...

 

...

Z fragmentu výše uvedeného ezoterního rozboru Santiniho stavby vyplývá, že Santini na Zelené hoře v podstatě postavil takový prostorový model plánu stvoření..."

 

doslovná citace,

str. 433

Skrytá česká historie

Autoři: Aleš Česal, Otomar Dvořák, Vladimír Mátl

Nakladatelství XYZ, 2008
ISBN 978-80-7388-142-9


Cisterciácké kláštery - zde.

 

Sv. Bernard a cisterciáci - zde.

 

Situování klášterů a gotická architektura - zde.