Midnight Sun - 4. část

 

 

Moje ruka nad pultem zaváhala. Ani bych se nemusel ohlédnout nebo přeskočit pult, abych dokázal s obrovskou silou praštit hlavou paní Cope o stůl a zabít ji. Dva životy místo dvaceti. To je dobrý obchod.

 

Netvor ve mně nervózně a hladově čekal, alespoň to pro mě udělal.

 

Ale vždycky je na výběr - musí být. Přestal jsem vědomě dýchat a pevně se držel Carlisleova obličeje v mé mysli. Otočil jsem se zpátky k paní Cope a uslyšel její vnitřní úlek, když spatřila výraz mé tváře. Snažila se od mně dostat co nejrychleji pryč, ale strachem nedokázala sformulovat jedinou smysluplnou větu. Použil jsem k vlastnímu ovládnutí veškerou sílu a zkušenosti, které jsem nasbíral během dlouhých desetiletí sebezapírání, abych udržel svůj hlas jemný a hladký. V levé plíci ještě zbývalo dost vzduchu na pár slov.

 

"Nevadí. Vidím, že se s tím nedá nic dělat. Mockrát vám děkuji za vaši pomoc."

 

Otočil jsem se a rychle vyběhnul z místnosti, snaže se přitom necítit teplo lidského dívčího těla, když jsem prošel jen pár centimetrů od ní.

 

Nechtěl jsem se zastavit, dokud jsem se nedostal do svého auta, i když to znamenalo, že se budu pohybovat příliš rychle. Ale naštěstí bylo všude čisto, nebylo zde příliš svědků. Slyšel jsem druháky, D. J. Garretta, nějaké oznámení, ale pak jsem to ignoroval.

 

"Odkud ten Cullen přišel? Bylo to, jako by se zjevil... Zase ta moje představivost. Máma říká..."

 

Když jsem vklouznul do mého Volva, ostatní tam už byli. Snažil jsem se kontrolovat své dýchání, ale místo toho jsem jen lapal po čistém vzduchu, jako bych se dusil.

 

"Edwarde?" oslovila mě Alice se strachem v hlase.

 

 

 

Pokračování je v nedohlednu, asi to bude na vás!

 

 

předchozí