Leopold I.

Informace, které vám zde předkládám jsem čerpala z knihy:

 

Vládci českých zemí

a další rozluštěná tajemství

 

autor: Vladimír Liška

vydalo nakladatelství: XYZ, 2009

ISBN 978-80-7388-195-5

foto: Leopold I., zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Leopold_I.

 

str. 126, doslovná citace

 

Leopold I.

 

"Vídeňané říkali Leopoldovi I. posměšně "pyskatý císař" pro jeho zvlášť výrazný převislý dolní ret. V dětství mu prý genetický znak Habsburků způsoboval potíže při jídle, později se naučil svůj dolní ret stahovat, aby tolik nevyčníval.

Jako druhorozený syn císaře Ferdinanda III. s nástupnictvím příliš nepočítal. Panovníkem se měl stát jeho starší bratr Ferdinand, který byl už jako třináctiletý chlapec roku 1646 korunován českým králem a o rok později i králem uherským jako Ferdinand IV., i když samotnou vládu v těchto zemích nikdy nenastoupil, protože jeho otec Ferdinand III., panoval celé říši sám. Leopold se připravoval k budoucí kariéře církevního preláta.

 

Osud rozhodl jinak. Roku 1645 Ferdinand IV. zemřel na černé neštovice a Leopold novými korunovačními akty postoupil na čekatelské místo nejen českého a uherského panovníka, ale i jako nový kandidát na trůn Svaté říše římské. O tři roky později Ferdinand III. zemřel na infarkt, ochromen hrůzou požáru, který propukl v císařské vídeňské rezidenci. Leopoldovi bylo teprve sedmnáct let. O rok později byl říšskými kurfiřty zvolen i římskoněmeckým panovníkem."

 

 

Z téže knihy, vlastní úprava:

 

10 let po skončení ničivé 30. leté války zůstaly české země v některých oblastech téměř vylidněné. A vrchnost tak, aby si zachovala alespoň nějaké poddané, kteří by na ní pracovali, zakázala veškerý volný pohyb osob. Poddaní se bez povolení nesměli stěhovat, vyučit se řemeslu a ani se oženit nebo vdát.

Tvrdá hospodářská politika měla tvrdý dopad jak na poddané, tak na celou zemi.

Nejvíce to odnesly nerakouské země, jako byly Čechy, Morava, Slezsko a Uhersko.

...

Leopold vyrůstal v prostředí barokní zbožnosti. Za doby jeho vlády vyrostl např. v Čechách poutní areál Svatá Hora u Příbrami (viz Architektura českých zemí - Baroko, Petr Dvořáček).

 

Leopold velice podporoval jezuitský řád, který se snažil ulehčovat bídu poddaným (zakládali špitály, nadace pro chudé, zavedli rovný přístup ke kněžskému vzdělání v jezuitských kolejích aj.).

...

Nezapomeňme, že období vlády Leopolda I. bylo také obdobím plným pověr a předsudků, které vedlo k pronásledování tzv. čarodějnictví. To zasáhlo v poslední třetině 17. století Slezsko a severní Moravu drastickými inkvizičními procesy.

...

Nebezpečí také ohrožovalo zemi z Turecké strany. Turci se dostali až do Horních Uher, území dnešního jihozápadního Slovenska. Zmocnili se Nitry a ohrožovali odtud východní Moravu a Dolní Rakousy. Tisíce poddaných odvlekli do otroctví.

 

Leopold si snad až teď uvědomil závažnost celé situace.

U města Sv. Gotthard na řece Rábu došlo v srpnu 1664 k rozhodující bitvě, kde se vyznamenal český generál Jan Špork.

Poté došlo k příměří, ale Leopold tratil. Nejen územně, finančně, ale i svou prestiží.

Pro císaře však byl mír důležitější.

 

Po dvacet let dali Turci pokoj, a císař se tak mohl připravit na další střet (což podcenil).

...

Ale v Uhrách se zatím rodilo další nebezpečí. Spiknutí, které mělo za úkol buď císaře unést nebo zabít. Spiknutí bylo nakonec prozrazeno.

Císař nechal popravit 4 hlavní vůdce a učinil i změny v samotném Uhersku, které vedly mimojiné i k rekatolizaci Uherska. 

Jeho úsilí prosadit panovnický absolutismus však v Uhrách nemělo úspěch.

 

Nakonec byl císař nucen ustoupit. Roku 1681 obnovil Stavovský Uherský sněm náboženskou svobodu.

Císař potřeboval mít Uhersko na své straně při hrozícím nebezpečí ze strany Turků.

...

Poddaní trpěli stále více a více, a česká šlechta patřila k nejbohatším obyvatelům habsburské monarchie.

Nakonec se poddaní rozhodli k přímému odporu. V severních Čechách, kde byla situace nejhorší, odmítli roku 1679 robotu. Ale císař situaci jenom zhoršil a sebral jim i zbylá práva, získaná před rokem 1618.

 

Proto došlo v Čechách roku 1680 k mohutnému selskému povstání, a i k přímým útokům na panská sídla.

Císař na své poddané poslal své vojsko. Tím pro něj tahle nepříjemnost skončila. Pro zlepšení neúnosné situace neudělal nic.

...

1683 Turci opět ohrožovali Dolní Rakousy. A boje se brzy dostaly až na vídeňská předměstí.

Na pomoc nakonec přijely pomocné vojenské sbory polského krále Jana Sobieského, a Turky porazily.

...

Vídeňané už měli svého neschopného panovníka plné zuby.

...

Leopold byl naštěstí (konečně) natolik sebekritický, že přenechal řešení vojenských i ekonomických otázek schopnějším rukám.

Což celkově zemi posílilo a stabilizovalo.

 

...

V našich dějinách byla zapsána Leopoldova vláda ještě i dalšími dvěma krvavými událostmi. Čarodějnickými procesy na Šumpersku a chodskou rebelií (slavný mýtus o Kozinovi).

...

 

Leopold I. byl ve skutečnosti sobecký despota a feudální konzervativec. 

Vídeň byla považována za provinční a nudnou a Leopold za bigotního svatouška.

...

Leopoldova éra byla epochou prudkého rozvoje barokní kultury.

 

 

Mnohem víc zajímavých informací a hlavně podrobností se dozvíte ve výše zmiňované knize.