Tania's Secret - Angelika de Peyrac - Harvey J. Adkins

Harvey J. Adkins

 

Angelika de Peyrac

harvey3

 

Čtenářský příběh

 

 

Můj milostný poměr s fantazií

 

 

Můj milostný románek s Angelikou začal když jsem byl na střední škole, uprostřed 60tých let.

 

Byl jsem opravdu vášnivý čtenář, který neustále četl, a četl všechno. Zajímala me klasika, což bylo v té době považováno za čistý odpad. Kniha Volební kandidáti, kterou jsem považoval za mnohem lepší, než si o ní v té době myslela většina kritiků.

 

Mimochodem, nedávno jsem dočetl Gone With the Wind, a Scarlett O'Hara a Rhett Butler se stali bezkonkurenčně mými nejoblíbenějšími hrdiny. Neexistovalo nic, co by to mohlo změnit.

 

Až jednou to byla, ale má vlastní matka, která mi jednou řekla, že pokud se mi líbilo Gone With the Wind, mohla by se mi také líbit série knih od francouzských autorů. Ukázalo se, že moje matka situaci silně podhodnotila.

 

Co jsem původně nechtěl, nahradit své oblíbené hrdiny, se nakonec stalo skutečností. Od té doby jsem byl Angelikou přímo posedlý.

 

Už do první stránky první knihy jsem jí byl naprosto uchvácen. Přečetl jsem všechny knihy, až k Angelice a její lásce (ty byly zatím k dispozici), a to v rekordním čase. A to jsem se nikdy nepovažoval za rychlého čtenáře.

 

Sečteno a podtrženo, Angelika a Joffrey nahradili Scarlettu a Rhetta, přestože jsem v literatuře nenašel žádné prvky, které by je spojovaly.

 

Již několik let jsem přemýšlel, jestli má sága o Angelice nějaké pokračování. Ve skutečnosti došel příběh v knize Angelika a její láska k přirozenému konci. Tam by většina autorů skončila. Byl to vyhovující konec typu "a žili šťastně až do smrti" - jako u mnoha pohádek. Ale tak nějak mi to nestačilo, chtěl jsem vědět, co se stalo potom.

 

A tak po mnoho a mnoho let jsem pokaždé, když jsem vešel do knihkupectví hledal pod písmenem G nějaké nové "přírůstky". Co kdyby... Až do okamžiku, kdy už jsem se téměř vzdal veškeré naděje.

 

Byl to den jako každý jiný, ale naštěstí má přirozenost, mé silnější a lepší já, jako vždy neodolalo a donutilo mě, se pod písmeno G opět podívat. A tak jsem uviděl knihu s názvem The Countess Angélique.

 

Vzpomínám si, že jsem tam stál naprosto v šoku. Myslel jsem si, že špatně vidím. Ale nebylo to tak. Opravdu tam ta kniha byla. A přebal knihy dával jasně najevo, že je to opravdu pokračování příběhu.

 

Skoro jsem se bál tu knihu koupit. Obával jsem se, že by mě mohla zklamat, ale měl jsem jí víc věřit. Stejně jako předchozí díly byl i tenhle nádherný. A nejlepší na to všem bylo to, že autoři dali jasně najevo, že hodlají v příběhu pokračovat. Poté následoval Temptation, Demon a Ghosts v poměrně rychlém sledu.

 

Jedinou temnou skvrnou byl, jak již někdo zmínil, zápis, že Serge zemřel.

 

Přesto bylo jasné, že Anne chce pokračovat v psaní tohoto úžasného seriálu. A tak jsem čekal...a čekal... a ono nic!

 

Po dobu zhruba příštích 20 let jsem opět chodil do knihkupectví a s nadějí se díval pod písmeno G. A i dlouho poté i přesto, že jsem věděl, že je to beznadějné. Celé ty roky jsem předpokládal, že Anne Golon je buď v důchodu nebo, že již zemřela.

 

Bylo zřejmé, že pokračování ještě nebylo napsáno, protože přece není nic, co by mohlo zabránit vydání takové velké knihy! Nebo snad mohlo?

 

No, myslel jsem si, že je to konec příběhu. To by i mohl být, kdyby se však Angeličiny děti netoulaly bůhví kde (a nikdy úplně nepřišla na to, jak se to stalo).

 

Když se moje dcera stala vášnivou čtenářkou a já ucítil, že je dost stará na to, aby mohla ocenit sérii Angélique, zmínil jsem se jí o ní. A ona řekla, že by to zkusila.

 

Až do téhle doby jsem zrovna někomu půjčil své staré kopie, ale ten mi je nikdy nevrátil zpátky. Proč asi?

Přesto jsem si myslel, že nebude až takový problém ty knihy sehnat. Prostě půjdeme do knihkupectví a nějaké díly koupíme.

 

Avšak to byla vskutku špatná domněnka. Když jsem nemohl knihy v regálu najít, zeptal jsem se na ně prodavačky. Neměli je a zároveň to vypadalo, že ani netuší o čem mluvím. Bylo to, jako by má oblíbená série nikdy neexistovala.

 

Naštěstí pro mě to bylo ve stejnou dobu, kdy jsem se začal více zajímat o internet. Jen tak z plezíru jsem začal náhodně zadávat pár hesel. A brzy jsem zjistil, že toho je mnohem více, než jsem kdy tušil.

 

Nejen, že jsem našel již vydané knihy, ale také další 3 nové díly, které nikdy nebyly do angličtiny přeloženy! A také natočených, opět nepřeložených, 5 filmů! A, že Anne je stále naživu a pokračuje v psaní.

 

 A tak jsem se ocitl ve stejný čas v depresi i plný naděje. V depresi, že jsem již byl připravený vzdát se a nečekat na konec příběhu. Ale zároveň nadějeplný, že ten konec budu moci někdy dočíst.

 

Začas jsem na internetu "vrazil" do jiných lidí, kteří, stejně jako já, hledali více informací. Brzy jsme začali vést e-mailové diskusní skupiny, které od té doby kvetly na několika webových stránkách. Vznikala diskusní fóra, e-mailové seznamy, oficiální fanklub a přibývali stovky zájemců o Angeliku.

 

Při pohledu zpět je těžké uvěřit, jak rychle se to všechno vyvinulo. Ale to jen silně naznačuje, jak moc tito přicházející lidé tyto knihy milují.

 

 

zdroj:  http://www.worldofangelique.com/

přeložila T. J.

 

 

 

Angelika de Peyrac

 

 

 

Perfektní hrdinka?

 

 

"Jednou jsem řekl, že je dnes téměř nemožné najít herečku, která by mohla hrát Anninu Angeliku. Všechny jsou příliš dokonalé.

 

To zní na první pohled dobře.

Já - a myslím, že stejně tak mnoho dalších čtenářů Angeliky - jí prostě příliš milujeme.

 

Nicméně jsem došel k zcela odlišnému závěru.

 

Je to něco jiného než její fyzický vzhled, proč jí tolik miluji.

Není totiž dokonalá vůbec.

 

Ve skutečnosti dělá ve svém životě mnoho chyb - z nichž některých skutečně hluboce lituje. Jsou zde četné příklady jejích, ne zrovna ideálních, povahových vlastností.

 

Je tu skutečnost, že ačkoliv milovala svého syna Charlese-Henriho, nechovala se k němu jako opravdová matka. Scéna před jeho brutální vraždou je opravdu palčivá.

 

I když si s ním Angelika hraje, a to pravděpodobně v nejšťastnější den jeho krátkého života, chlapec jí tajně zbožňuje, ale zároveň se jí bojí.

 

Problém se dostane až do bodu, kdy její ambice a snaha prosadit u soudu zajištění pro své další dva syny, odsunou stranou malého ubohého Charlese-Henriho.

 

A když mu konečně může ukázat, co k němu opravdu cítí, chlapec neví jak má zareagovat. O den později byl mrtvý.

 

Na druhé straně, i když měli své problémy, snažila se být dobrou mámou pro Florimonda a Cantora.

 

Ale to jí naučila až její druhá šance - dcerka Honorina.

Kdy se pak snažila dělat všechno jinak.

 

Některé z Angeličiných rysů "pracují" v její prospěch, ale jiné jí přivádí do velkých potíží. Její tvrdohlavost a prudkost jí pomohla v případě Bahktiariho Beye, ale dovedla jí až na Středozemní moře.

 

Často využívala své "moci" nad muži a nestarala se, jak by jim mohla ublížit. Viz de Vivonne, de Bardagne. A byla to její touha po pomstě za Linotovu smrt, která dovedla na šibenici básníka Špínu.

 

Během své vzpoury proti králi prošla Angelika dlouhým obdobím vývoje. Kdy se z nenávistné, mstivé a bojující ženy, jak se přiznala bratru Janovi, kdy už nevěděla kdo vlastně je, jak pokračovat dál změnila v...

Nemusím dál pokračovat, protože mnoho lidí to už pravděpodobně četlo.

 

Ale to, co na Angelice tak snadno můžeme milovat je to, že ona je v podstatě dobrý člověk. Neustále bojující za to nejlepší, co v lidstvu je. Její zápasy a její vítězství, často proti všem očekáváním, jsou pro nás inspirací.

 

Dělá chyby, ano, ale vždycky se zvedne sama nahoru. A pohybuje se vpřed.

 

Jinými slovy - ona roste.

 

A to je to, co chybí mnoha postavám v literatuře.

 

Je to Angeličina nedokonalost, která z ní dělá "dokonalou" hrdinku.

 

 

 

Harvey J. Adkins je mikrobiologem u amerického námořnictva (nyní na Sicílii). V roce 1999 byl zvolen prvním prezidentem přátel Angeliky.

Zemřel 23. června 2007.

 

zdroj: http://search.intellius.com/Anne-Golon

fotografie, zdroj: tamtéž

přeložila T. J.

 

 

anna-golon-angelika1

 

 

 

Pocta Anne Golon

 

 

Ti z Vás, kteří byli alespoň nějaký čas v Angeličině klubu, mě pravděpodobně často slyšeli prohlašovat, že chci přečíst do své smrti všechny, i nepřeložené knihy, o Angelice. Byla to jedna z věcí, které jsem chtěl do té doby stihnout.

 

Až do teď ta má "prohlášení" zněla spíše vtipně.

Nemyslel jsem na to, že bych mohl opravdu zemřít, a to rozhodně ne dřív než je všechny přečtu.

Přesto mi byla nedávno diagnostikována potenciálně smrtelná nemoc.

A já se už najednou nesměju.

 

Nechci, abyste mě pochopili špatně. Nemám v úmyslu brzy zemřít, ale se to, že jsem si uvědomil svojí vlastní smrtelnost, a to bez ohledu na to, na co mohu zemřít.

 

Samozřejmě bych nyní mohl být konfrontován s opravdovými problémy, které musím vyřešit na konci svého života. A existuje řada věcí, kterým jsem dal vysokou prioritu, a to i nad rámec své oblíbené četby.

 

Jistě, na prvním místě jsem chtěl dát do pořádku všechny své věci, aby má milovaná žena netrpěla po mé smrti víc, než je nutné. Uvědomuji si silně ten nepříjemný fakt, že jsem během tohoto léčebného měsíce vzdálen od té, pro mě nejcennější ženy, přes celý Atlantický oceán. Je to pro mě hodně těžké a neustále na to myslím.

 

Přesto, a to je rozhodně další z mých priorit, kterých chci dosáhnout, je to, když jsem blízko dokončení série o Angelice, dozvědět se, jak to všechno skončilo. Tak důležité byly ty knihy v mém životě.

 

Mají pro mě cenu nevýslovného počtu hodin, kdy mi poskytly nejúžasnější zábavu, ale zároveň mi byly významným zdrojem a inspirací, ze kterých vzešlo mnoho nápadů, které se nakonec staly mou životní filozofií.

Mistrovské dílo Anne Golon je pro mě mnohem víc, než jenom převzatý kus beletrie. Líčí v nich mnoho tak krásného, stejného, jako to cítím v sobě. Jsou to univerzální hodnoty - láska mezi mužem a ženou, lidská svoboda, rodinné hodnoty, toleranci k názorům druhých, využití svých vlastních talentů k dosažení vysněného cíle, optimismus a pozitivní pohled navzdory nepřízni osudu - to je jenom něco málo z toho, co bychom mohli jmenovat.

 

Je opravdu nutné se ptát dál, proč jsou tyto knihy tak nesmírně populární na mnoha místech a v mnoha kulturách? Je jedna z věcí, kterou máme všichni společnou, a to je naše vlastní lidskost. A právě přes tuto lidskost k nám Anne Golon promlouvá skrze charakter své hrdinky.

 

Musím myslet na to, jak je opravdu úžasné, že zdánlivě jednoduchá knižní série zabírá v mém srdci tak vysoce postavené, vážené, místo.

Přiznejme si to. Obrovské množství literatury je považováno za hodnotnější, ať už je to beletrie nebo literatura faktu.

Ve skutečnosti jsou tyto knihy (o Angelice), v anglicky mluvících zemích, málo známé, protože nebyly řadu let vydávány.

 

Jen několik málo výjimek, jen pár z nás, mělo to štěstí, že vyrostlo v době, kdy byly populární a kdy se o nich hodně vědělo. V jistém smyslu to z nás dělá učitele, pochodně, které musí nést světlo - slovo k ostatním. A to je jen malá část toho, co naše skupina dělá již několik posledních let.

 

Osobně bych považoval za zločin, pokud bychom dovolili těmto knihám zmizet do neznáma. Pokud bych si však mohl něco přát, na své smrtelné posteli, bylo by to, abych se mohl vrátit na tuto zemi v průběhu příštích 500 let a mohl vidět, jak knihy o Angelice jsou prodávány v knihkupectvích hned vedle Davida Copperfielda.

 

Teprve potom bych mohl mít onen pocit uspokojení, že jsem, za svého života, pro propagaci téhle skvělé série něco udělal. A že to mělo trvalý a pozitivní dopad do budoucna.

 

 

 

zdroj: http://www.worldofangelique.com/harvey2.htm

přeložila T. J.

zdroj fotografií: internet, případná úprava fotografií T.J.


Na této stránce najdete tři příspěvky od Harveye J. Adkinse:

 

Čtenářský příběh

Perfektní hrdinka

Pocta Anne Golon

 

www.

worldofangelique.

com 

 

 

"Ať si myslíte, že něco dokážete, nebo nedokážete, pokaždé budete mít pravdu."

 

Henry Ford