Tímhle webem chci podpořit Anne Golon a její dílo - sérii knih o Angelice. 

 

Nechci zde kopírovat informace, které najdete na jiných - úžasných webech o Angelice (www.angelique.cz a www.angelika.zaweb.cz), proto se sem budu pokoušet dávat jiné, aspoň doufám, že i zajímavé věci (což vzhledem k výše zmíněným webům rozhodně není legrace).

A to, co nenajdete zde, najdete rozhodně tam.

 

Proto jsem sem dala odkazy - a víte, kde hledat.

 

 

Angelika de Peyrac

Angelika de Peyrac - Anne Golon

 

 

 

Stránky na facebooku

Mezinárodní web

Národní web

 

 

 


anne-gollon-ve-versailles_web

Anne Golon

a její Angelika

 

 

 Angelika, možná jak jí neznáte, měla velice blízko k přírodě a léčitelství. Dokonce ovládala reiki, dříve se říkalo "vkládání rukou". Když byla malá, tak jí přezdívali "víla" . Dovedla rozpoznat dobrou vodu a uměla léčit pomocí bylin.

 

 I když, pravděpodobně, nepoužívala k léčení energii krystalů, šperky a drahé kameny nosila ráda.

 

 

 

Na fotografii je vyobrazená autorka Angeliky - paní Anne Golon.

 

 

 

 

Pokud Vás zajímá knižní předloha k filmům o Angelice de Peyrac , pak na těchto skvělých stránkách (www.angelique.cz) Jany Krátké najdete snad vše, co Vás může zajímat.

 

Úžasné nové fikce nejen, jako doplnění díla Anne Golon, ale i fikce Angeliky 21. století.

 

Můžete se zde také zapojit do rozsáhlé diskuze o knihách, postavách i o hercích, které byste chtěli vidět v novém "fiktivním" filmu o Angelice.

Jediné, co se Vám může přihodit nečekaného, je to, že Angelika byla "ve skutečnosti" úplně jiná, než ve filmu, a že příběh sám je mnohem rozsáhlejší a momentálně "končí" v Americe.

Jestli se Angelika někdy vrátí zpět do Francie, to zatím nevíme. Musíme počkat, až to paní Anne dopíše.

 

 

 

Citát: 

"Anne Golon, vlastním jménem Simone Changeux, se narodila roku 1921 v Toulonu.

Už od raného mládí se živila jako spisovatelka, pracovala také jako filmová scénáristka.

K jejím raným dílům patří například bestsellery V zemi za mýma očima, Zlatý kámen nebo Mistr Kuki.

V roce 1947 odešla psát reportáže do rovníkové Afriky. Právě tam došlo k jejímu osudovému setkání s budoucím manželem, o 19 let starším Sergem Golonem. Postupně se manželům narodily čtyři děti.

Legendární Angelika se autorce zrodila v hlavě na počátku 50. let. Poprvé vyšla v roce 1956 v Německu a 1957 ve Francii. Od té doby byla přeložena do mnoha jazyků, mnohokrát vydána a dodnes se těší velké čtenářské oblibě."

 

Stručná informace o autorce z obálky knihy "Angelika - Světla a stíny Paříže", kterou vydalo Nakladatelství Fragment.  www.fragment.cz

 

 

 

 

Rozhovory s Anne Golon najdete na: http://www.angelique.cz/rozhovory.php

 

 

Fragment zatím vydal tyto nové nezkrácené díly Angeliky:

 

 
Angelika - markýza andělů - 1.díl 

Angelika - Toulouská svatba - 2.díl

Angelika - Královské slavnosti - 3.díl

Angelika - Popravený u Notre-Dame - 4.díl

Angelika - Světla a stíny Paříže - 5.díl

 

 

Na: www.fragment.cz jsou nyní některé díly Angeliky ve velké slevě.

 

 

 

Harvey J. Adkins

- byl významný muž, který byl Angeličiným nadšeným fanouškem. Více o něm zjistíte zde.

 

 

 

Předmluva k 2. dílu Angeliky

je velice výmluvná. Zjistíte, proč měla autorka takové problémy s vydávaním knih. Klikněte sem.

 

Jak o Angelice mluvil a smýšlel

její nejoddanější fiktivní přítel - Osman Ferradži. Zde.

 

 

Věnování Roberta Hosseina

do knihy - Nejsem andělská Angelika.

 

 

 

 

 Teď jsem ještě objevila další zajímavý web o Angelice. Kliknout můžete na www.angelika.zaweb.cz - zde najdete zase jiné informace, které můžou skvěle doplnit ty z webu angelique.cz.

 

 Titulka z webu angelika.zaweb.cz:

 

 Web o Angelice

 

Citát z webu www.angelika.zaweb.cz :

 

Angelika na filmovém plátně

 

"Tolik úvodní slova kultovní pětidílné romance o krásné a neohrožené markýze Angelice de Sancé de Monteloup, která na dvoře Ludvíka XIV. a v Orientu musela čelit panským úkladům, milostným pletichám i politickým spiknutím. Ačkoliv pětice filmů, natočených v letech 1964-1968 režisérem Bernardem Borderierem ve francouzsko-německo-italské koprodukci, má se svou knižní předlohou společná jen jména hlavních postav a neustále opakuje tentýž sentimentálně naivní vzorec, stala se doslova legendou francouzského filmu. Ráda bych, abyste se na tomto webu dočetli nejen základní informace o filmech, hereckých představitelích, českém dabingu, hudbě či místech natáčení, ale našli tu také nové přátele a příznivce filmové Angeliky, s nimiž se podělíte o své názory a dojmy v diskusním fóru."
 

 

Co na webu najdete, např.:

 

- stručné obsahy nově vydaných dílů,

- sběratelské materiály,

- články z časopisů,

- obrázky z filmů,

- fotopříběhy

- románovou Angeliku,

- herce a autogramy,

- český dabing, a také nově i profily českých dabérů

- místa natáčení

- atd.

 

 

nahoru

 

 

Titulka z webu www.angelique.cz:

 

titulka z webu angelique.cz

 

 Na tomto webu najdete tyto témata:

 

- Angelique - úvodní stránka

- Anne Golon - o autorce

- Knihy - které o Angelice kdy vyšly

- Postavy - které v "Angelice" vystupují

- Filmový stín - o filmech, hercích apod.

- Doba krále Slunce - Ludvíka XIV.

- Diskuse - a ta je opravdu zajímavá

- Zábava- casting filmu snů, kvízy, ankety atd.

- Web - o webu a jeho autorce Jeanne

 


Tatána Ješetová

(Da Vinci, Dáma s rozcuchanými vlasy, T. J./Tania, archiv T. J.)

 

 

 


Trochu víc než nečekaný úryvek z knihy Angelika -Světla a stíny Paříže. Kniha je prostě víc realistická, než jakou bysme jí mohli očekávat po zhlédnutí filmů.

 

Angelika a básník Špína

 

Kapitola 23

str. 312

 

Citát:

"Za podzimního soumraku se Angelika procházela po Pont-Neuf. Přišla si pro květiny a využila příležitosti, aby si prohlédla jednotlivé krámky.

Zastavila se před pódiem Velkého Matyáše a zděsila se.

Právě trhal zub člověku, který klečel před ním. Pacient měl otevřená ústa, roztažená navíc zubařskými kleštěmi. Ale Angelika poznala jeho světlé vlasy, rovné jako kukuřičná vlákna, a černý obnošený kabát. Byl to muž z lodi se senem.

Mladá žena se pomocí loktů probojovala do první řady.

Přestože bylo poměrně chladno, Velký Matyáš byl celý zpocený.

"Krucinálfagot, jak by řekl ten odnaproti, ten ale drží. Bože můj, ten drží."

Přerušil své konání a utřel si čelo, vytáhl z úst své oběti kleště a zeptal se:

"Bolí to?"

Muž se otočil k divákům a s úsměvem zavrtěl hlavou. Nemohlo být pochyb. Byl to ten bledý obličej, široká ústa a posměšný výraz v očích.

"Jen na něj pohlédněte, dámy a pánové!" křičel Velký Matyáš. "Není to zázrak! Tady je muž, kterého trhání zubů nebolí, a přesto má velice pevné dásně, to mi věřte! Jenže co způsobilo ten zázrak? Zázračný balzám, kterým jsem mu natřel dásně před operací. V téhle malé lahvičce, dámy a pánové, je lék na všechny bolesti. U mě se netrpí, díky tomuto zázračnému balzámu trhám zuby BEZBOLESTNĚ! Ani to nepozorujete, a zub je venku! Tak pojď, příteli, dokončíme práci!"

Pacient poslušně otevřel ústa. Šarlatán klel a statečně zápolil s nepoddajnou čelistí.

Konečně s triumfálním výkřikem dosáhl cíle svého snažení:

vytrhl nemocný zub.

"Tak, a je to. Bolelo to, příteli?"

Muž vstal a stále se usmíval. Vrtěl hlavou, že ne.

"Co k tomu dodat? Viděli jste utrpení tohoto muže, který teď odchází svěží a dobře naladěný. Díky zázračnému balzámu, který používám za všech felčarů jedině já, už nikdo nemusí váhat, když se chce zbavit svých páchnoucích tesáků, co znesvěcují ústa počestného křesťana. Budete navštěvovat trhače zubů s radostí? Neváhejte, dámy a pánové! Pojďte. Bolest už neexistuje. BOLEST JE MRTVÁ."

V tu chvíli si už zákazník nasazoval klobouk se špičatou střechou a scházel ze stupínku. Angelika ho následovala. Ráda by ho zastavila, ale nebyla si jistá, zda by ji poznal.

Šel nyní po nábřeží Morfondus pod Justičním palácem. V mlze převalující se nad Seinou viděla pár kroků před sebou vlát jeho podivnou hubenou postavu. Znovu vypadal jakoby neskutečný. Kráčel velice pomalu, zastavoval se, pak kráčel dál.

Vtom zmizel. Angelika slabě vykřikla. Ale došlo jí, že muž prostě jen sestoupil po třech čtyřech schůdcích z  nábřeží až na břeh. Nepřemýšlela, vrhla se také ke schodišti a téměř narazila na neznámého, opřeného o zeď. Byl zlomený vedví a tiše sténal.

"Co je? Co je vám?" zeptala se Angelika. "Jste nemocný?"

"Ach, umírám," odpověděl slabým hlasem. "Ten surovec mi málem utrhl hlavu. Určitě mám vykloubenou čelist."

Vyplivl pramínek krve.

"Ale vždyť jste tvrdil, že vás to nebolí."

"Já nic netvrdil, nebyl jsem schopen ani promluvit. Ještě, že mi  Velký Matyáš za tu komedii dobře zaplatil."

Zasténal a znovu si odplivl. Myslela, že muž omdlí.

"To je ale pitomost! Neměl jste to přijímat," řekla.

"Nejedl jsem už tři dny."

Angelika vzala neznámého v podpaží. Byl vyšší než ona, ale tak hubený, že měla dojem, že by to vyzáblé tělo klidně unesla.

"Pojďte, dneska večer se dobře najíte," slíbila mu. "A nebude vás to nic stát. Ani sous ... ani zub."

Když se vrátila do hospody, běžela do kuchyně a hledala, co by mohlo uspokojit oběť hladu a trhače zubů. Měla tam bujon a špikovaný hovězí jazyk obložený okurčičkami. Přinesla mu ho s láhví červeného vína a velkou sklenicí hořčice."......  - ten hubeňour byl básník Špína, ale víc si už přečtěte v knize.

 

Nebral ohledy na nic a na nikoho, dovedl být hodně krutý. 

Hned se dozvíte, jak moc:

 

str. 316 téže knihy

Citát:

"Králova milenka, slečna de La Valliere, měla příliš velká ústa. A trochu kulhala. Říkalo se, že je to půvabné a že nádherně tančí, ale faktem zůstávalo, že kulhala.

Neměla žádná ňadra. Srovnávali ji s Dianou, mluvilo se o půvabu hermafroditních bytostí, ale faktem bylo, že měla plochý hrudník. A suchou pleť. Slzy, vyvolávané královou nevěrou, ponížením u dvora a výčitkami svědomí, jí vyhloubily kruhy pod očima. Zhubla a vyschla. A následkem druhého těhotenství trpěla nevolností, jejíž projevy znal jedině Ludvík XIV. Ale básník Špína je znal rovněž.

A o všech těchto strastech, skrytých či přiznaných, i o jejich fyzických nedostatcích napsal obdivuhodný pamflet, velice vtipný, ale zlý a krutý tak, že se ho méně odvážní měšťané neopovažovali ukázat vlastním manželkám, které si ho půjčovaly od služek.

 

Kulhejte a mějte patnáct let,

žádná ňadra, téměř vyschlou pleť.

Rodiče? Bůh ví. Poroďte nezkušeně

své dítě v komůrce jak štěně.

Nejslavnějšího milence získáte za to,

La Valliérka ví, jak na to.

 

Tak píseň začínala.

Hanopis se rozšířil po celé Paříži. Ocitl se i v Bironském paláci, kde bydlela Louisa de La Valliere, v Louvru a u královny. Ta se při tomto popisu své rivalky poprvé za dlouhou dobu rozesmála a radostně si mnula ruce.

Slečna de La Valliere, raněná do hloubi duše a rudá studem, se vrhla do prvního kočáru a nechala se odvézt do chaillotského kláštera, kde hodlala vstoupit do řádu.

Král jí však nařídil, aby se vrátila a ukázala se u dvora.

Poslal pro ni pana Colberta.

V té výzvě nebyla ani tak uražená láska jako spíš vzteklý vzdor panovníka, z něhož si jeho lid troufl udělat legraci a který se začíná obávat, že mu jeho milenka nedělá čest. Po stopách básníka Špíny byli vysláni nejschopnější policisté.

Tentokrát nikdo nepochyboval, že básníka pověsí."

 

Můj komentář k postavě Louise de La Valliere z diskuse na webu www.angelique.cz:

 

"A jinak, také jí nepovažuji za chudinku, ono zvládnout to, co ona (viz jak jsem jí popisovala), to chtělo hodně kuráže. Ukazovat se u dvora, když věděla co si o ní všichni myslí, a že ví, že ona ve skutečnosti není metresou! A neměla jinou možnost!
A, že je krásná? Není přece problém, jí udělat ne až tak hezkou.

A nesmíme zapomenout na onu úžasnou scénu - jak v rudém cválá při honu na koni!

Teď jsem zrovna o ní něco četla. Nevím, zda tam Anne bude mít scénu, jak Louise v kočáře uhání za králem a předjede tak i královnu s Athenais. I když to byla její úplně poslední noc s králem, tentokrát zvítězila.
Chudinka by takhle nebojovala.
Možná potom, když už nemohla nic dělat - pak opravdu, to mohla vzdát. Přesto to nevzdala úplně - nevzala si život.
Takže myslím, že to byla silná a hodně zamilovaná žena, která pro svého milovaného udělá vše.

A pro vyjádření postavy by tak mohla získat i hodně prostoru. Díky tomu, se pak lépe může vykreslit postava Athenais a následně potom i Angeliky. Alespoň by tak vyniknul ten obrovský rozdíl mezi nimi. "

 

"Král se k ní opravdu zachoval dost bezohledně.
Člověk má tendenci spíše krále "obdivovat" a "milovat" , ale ono je to dost zrádné. Vypadá to, že si tu Montespanku zasloužil, hodila se k němu rozhodně víc než citlivá Angelika."

 

Komentář uživatelky Conti:

 

"Taky si myslím, že se k němu hodila nejvíc Montespanka. Hlavně ho kolikrát uměla docela "seřít", což občas potřeboval.

A u Louise mi je líto hlavně to, že si svoji"hříšnou" lásku vyčítala celý zbytek života a vlastně i její smrt byla způsobena vzpomínkami na život po boku krále. Prý se jeden rok postila tak, že nepila žádnou tekutinu ( díky jedné vzpomínce na to, jak jí král dával pít ze svých rukou, když byli někde na procházce ) a na následky toho zemřela.
Mám pocit, že jsem to četla v pamětech vévody de Saint-Simon." 

 

Komentář uživatelky dashy:

 

"Asi těžko můžeme soudit dnešníma očima - je těžké se vžít do postavy ze 17. století, v době, kdy hlavním hodnotovým měřítkem bylo desatero přikázání. Na druhou stranu, král byl zástupce Boha na Zemi, tak měla ho poslechnout a stát se jeho milenkou, nebo neměla? Navíc na Dvoře jistě vládla další nepsaná pravidla a odmítnout krále, to jistě nepřipadalo v úvahu. 
Pokud pomineme tento rozpor, tak král byl charismatický muž a nezkušená Louisa se do něj jistě zamilovala, o to měla boj se svým svědomím horší..."

 

Komentář a astrologický příspěvek uživatelky Conti:

 

"Nedávno jsem dočetla historický román od Sandry Gulland - Milenka Slunce, která popisuje život Louise de La Valliere. Je zde popsán její život v etapách od dětství až po odchod ode dvora a autorka se opírá nejen o historicky doložená fakta, ale má i podrobně nastudovaný její horoskop ( Louise je narozena ve znamení Lva s ascendentem v Raku a Lunou v Panně ). 
Takže ve zkratce mi podle nativního horoskopu vychází tento portrét : 
POVAHA: vroucí a šlechetná, má nestálou mysl a vášnivé city, které ráda vyjadřuje romantickým a dramatickým způsobem. Vůle podporuje její emoce. 
OSOBNOST :Věrnost a oddanost . Je plachá a zdrženlivá. Ráda pracuje v pozadí, pečlivě dbá na detaily. Chce svojí činností posloužit jiným lidem. Pokud to není bezpodmínečně nutné, nikdy nikomu neklade osobní otázky. 
VENUŠE V PANNĚ - Pocity analyzuje příliš kriticky a přísně. K těm, které zrozenec miluje je příliš kritický. Tím u nich může vyvolat předpojatost, zábrany a ochromit spontánní náklonnost. Lidé s touto konstelací často zůstávají svobodní. Velký důraz klade na společenské způsoby, osobní zjev a hygienu. Dobré společenské vystupování je často jen zástěrkou pro ostýchavost a určité komplexy méněcennosti. 
MERKUR konjunkce ASZ- Má mimořádnou inteligenci. Dříve než začne jednat, přemýšlí. Vyjadřuje se jasně a logicky. Její hluboké vědomí je v úzkém vztahu k její schopnosti myšlení. Působí však lehce nervózním dojmem. Zajímá se o výchovu, jazyky a literaturu. Jestliže se naučí plně využívat svoji inteligenci, může dík svým mimořádným schopnostem dosáhnout významného uznání. 
MĚSÍC konjunkce VENUŠE - Zrozenec silně a citově reaguje na krásu a harmonii, což se může projevit k uměleckém nadání. Může být dobrým diplomatem. Je-li konjunkce poškozena, má zrozenec tendenci v příliš velké shovívavosti, kterou pak lidé mohou zneužívat. 
RYBY na hrotu 9. domu 
Velkou roli v životě zrozence hraje náboženství, přičemž jeho víra má mystické rysy."
  

 

Báseň Marceline Desbordes-Valmorové, která mi připomíná vztah LaVallierky a Montespanky:

(kniha básní: Žár lásky, lásky žal

překlad: Anděla Janoušková

vydal: Československý spisovatel)

 

 

Vyznání ženy

 

Nechci vám být představena,

paní, pochopte to jen:

Miluji! A každá žena

zvažuje moc jiných žen.

Vaše v šarmu je a kráse,

každý musí je mít rád,

neklid slzám poddává se:

a já nechci plakávat.

 

Ať jsem, kde jsem, v malé chvíli

i má láska přijde tam,

z toho, co má v očích milý,

budoucnost svou předvídám:

Kdo vidí zář vašich očí,

na mé sotva vzpomene,

z těch vašich se hlava točí,

to já ale nechci, ne!

 

Já v tom zotročeném davu,

plném pochlebování,

cítila bych, kloníc hlavu,

jen jak život prchá mi.

Ten, kdo bázlivou mě činí,

zeptal by se krutě snad:

Nejste šťastna jako jiní?

A já přece nechci lhát.

 

Jestli jste své srdce dala

někomu, kdo je váš host,

jistě strach jste cítívala

přes úspěch i přes hrdost.

Ani nejkrásnější ženy

nesmějí si s láskou hrát -

zemřem, jsme-li opuštěny,

a já nechci umírat.

 

 

str. 321 téže knihy:

(Světla a stíny Paříže)

 

"Něco mě napadá," řekl ještě (Desgrez). "Ten básník Špína napsal při procesu s vaším manželem pěkně ošklivé drby. Počkejte:

 

"A krásná madame de Peyrac v té chvíli chtěla...

aby se Bastila neotevřela

a on zůstal v jejích zdech."

 

"Oh, mlčte, pro slitování boží," zvolala Angelika a zacpávala si uši. "O tom už nikdy nemluvte. Já už si nic nepamatuju. Nechci si nic pamatovat..."

"Takže minulost je pro vás mrtvá, madame?"

"Ano, minulost je mrtvá."

"To je to nejlepší, co jste mohla udělat. Už o ní nikdy nebudu mluvit. Na  shledanou, madame ... a dobrou noc!"

Když Angelika za sebou zavírala závoru, drkotaly jí zuby. Byla promrzlá až do morku kostí, protože stála venku jen v županu. K pocitu chladu se přidalo vrzušení ze setkání s Desgrezem, kterého nejenže dlouho neviděla, ale dozvěděla se od něj mnoho novinek.

Vešla do pokoje a přibouchla za sebou dveře. Světlovlasý muž seděl u krbu a rukama si objímal hubená kolena. Připomínal cvrčka.

Mladá žena se opřela o dveře a zeptala se bezbarvým hlasem:

"Vy jste básník Špína?"

Usmál se.

"Špína? To určitě. Básník? Možná."

"To vy jste napsal ty ... ty nehoráznosti o slečně de La Valliere? Copak nemůžete nechat lidi, aby se v klidu milovali? Král a ta dívka dělali všechno, co mohli, aby jejich láska zůstala utajená, a vy z ní takovým odporným způsobem uděláte skandál! Jistěže se král nechová správně. Ale je to mladý ohnivý muž, kterého násilím oženili s princeznou, co není ani chytrá, ani hezká."

Ušklíbl se.

"Ty ho ale vášnivě bráníš, krasavice. To ti ten hejsek taky zmámil srdce?"

"Ne, ale mám hrůzu z toho, když někdo špiní vznešené a úctyhodné city."

"Na světě není nic vznešeného, natož úctyhodného."

Angelika prošla místností a opřela se o zeď blízko krbu. Cítila se slabá a bezradná. Básník k ní vzhlédl. Viděla, jak mu v očích tančí červené odlesky plamenů.

"Tys nevěděla, kdo jsem?"

"Nikdo mi to neřekl. A jak jsem to mohla tušit? Vaše pero je hrubé a bezbožné, a vy ..."

"Jen pokračuj ..."

"A vy jste mi připadal dobrý a veselý."

"Jsem hodný na malé coury, co pláčou v lodích se senem, ale na šlechtice jsem zlý."

 

 

Angelika - Světla a stíny Paříže

Autorka: Anne Golon

Vydalo nakladatelství Fragment, 2010

http://www.fragment.cz

e-mail: fragment@fragment.cz

ISBN 978-80-253-1010-6 (1.vydání, 2010)

 

 


Každý čas

(T. J. , 17 let)

 

Stojím tu s hlavou

skloněnou k zemi

žaluji šlechtu

a přece jí sloužím

Samoten stojím

dav za mnou dětí

Volám vás všechny

až čas náš přijde

zvedneme hlavy

ruce své zatnem

 

 



V podsekci Harvey J. Adkins najdete velice zajímavý příběh tohoto vyjímečného člověka.

Dále je zde jeho úvaha na téma: Perfektní hrdinka, a na závěr jeho pocta autorce Angeliky, paní Anne Golon.

 

 

 

 

Fotografie

z Paříže

a z Versailles

(archiv T.J.)

 

 

"Poslyš teď tuhle píseň mou,

slunce už vstává za Seinou,

a tak si myslím, potěšení,

že přišla chvíle rozloučení."

 

Básník Špína

 

 

 

Pro zamyšlení:

 

Dvojici, která si dělala starosti s výchovou svých dětí, Mistr citoval rabínské pořekadlo:

 

"Neomezujte děti tím, co jste se naučili vy - narodily se v jiné době."

 

Anthony de Mello, SJ

Minutové nesmysly, str. 109

Nakladatelství Cesta, 1995