Rafael Maria Boušek

Rafael Maria Boušek

 

 

169652

 

 

 

Rafael Maria Boušek

Narodil se 20. června 1892 v Klokotech (tehdy vesnice) profesorce Bouškové.

Stal se profesorem biologie, chemie, fyziky, zeměpisu a matematiky.

Vyučoval, kromě jiných měst, v Táboře na gymnáziu na Křižíkově náměstí.

Zemřel 27. ledna 1969 v Chýnově (v domově důchodců).

 

 

 

zdroj fotografie: http://www.metal-archives.com/release.php?id=169652

 

 

"Obyvatelé města Tábora si o něm všelicos povídali, a mnoho lidí ho považovalo tak trochu za blázna nebo přinejmenším za podivína, jenž má divné koníčky. Pamětníci o něm mluví jako o člověku, který si hrál na rytíře, protože chodíval o slavnostech oděn do zvláštního rytířského šatu a s mečem u pasu. Ale kým vlastně byl pan profesor? Byl géniem své doby, který je dnes skoro zapomenut? Anebo byl jen podivín, jenž následkem nešťastné lásky propadl démonu alkoholu a bludům? Je jeho pozůstalost "hermetickým pokladem" a odkazem pro další generace hermetiků? Anebo se jedná pouze o blud samotáře, který sám kráčel podivnou cestou...?"

 

 

zdroj informací a doslovná citace:

 http://poutnici.webnode.cz/news/co-ukryva-pozustalost-rafaela-maria-bouska/, (odkaz je již bohužel neplatný, neboť  požadovaná stránka byla zrušena)

Autorem je Jaroslav D. Ptáček

.......

 

 

"Další zajímavou osobností byl „táborský Faust“ - PhDr. Rafael Maria Boušek (20. 6. 1892 - 27. 1. 1969), středoškolský profesor biologie a experimentální magik (žák Grieseho), inklinující k démonologii a satanismu.1

Boušek se hlásil k podivnému bratrstvu Ordo Militae Templi, ve které měl hodnost Velkého Preceptora.2

 

V pozůstalosti uložené v táborském městském muzeu se nalézá (pod označením „heraldická studie“) jeho kniha Armoriale super ordinis militiae templi, popsaná zvláštním tajným písmem, s barevnými obrázky s rytířskou tématikou, ve které měl zjevnou zálibu. Josef Veselý, který se tímto dílem podrobně zabýval, soudí že jde o zašifrovaný magický grimoár.3"

 

1 - Vedle hermetiků, mystiků a dalších aktivistů v Čechách působili přirozeně také satanisté, kteří např. v Praze provozovali magickou evokační praxi. Deník o jejich činnosti se dochoval až do konce 60. let, kdy byl zničen. Českou satanistickou scénou se u nás nejpodrobněji zabýval Josef Veselý ve svém díle Satanismus, Vodnář, Praha 2003.

 

2 - Zkratku P. M. O. M. T., tj. Praeceptorus magnus ordinis militae templi, která tento titul vyjadřovala, používal při podpisech a měl ji i na osobním razítku. S největší pravděpodobností se však jednalo o společnost fiktivní.

 

3 -  Viz Svět magie č. 8(2/2001) a 9(3/2001) a dále dílo Učení Mistrů od téhož autora.

 

doslovné citace,

zdroj: http://dcch.grimoar.cz/?Loc=detail&Cat=1&Lng=1&UID=3

Dokumentační centrum českého hermetismu - http://dcch.grimoar.cz/

(Cílem DCČH je doplnit chybějící údaje o historii českého hermetismu před rokem 1948, shromáždit údaje o dosud nezpracovaném období mezi roky 1948 - 1989, a průběžně dokumentovat vývoj českého hermetismu po roce 1989. Obracíme se proto na všechny, kteří by nám v tomto záměru mohli pomoci. Budeme vděčni každému, kdo nám poskytne písemné či jiné materiály, týkající se historie českého hermetismu, ať již v originálech nebo v kopiích. Apelujeme na pamětníky a na žáky významných i méně známých osobností českého hermetismu, jakož i na členy zaniklých i dosud existujících okultních společností, aby sepsali své paměti.)

 

 

 

" Pôsobil ako stredoškolský profesor na táborskom reálnom gymnáziu, kde vyučoval biológiu.


Bol vynikajúci herpetológ a jeho vivárium, kde choval exotických hadov bolo známe po celom Tábore.

 

Je autorom knihy Dějiny herpetologie v zemích českých a její názvosloví (1934), ktorú vydal vlastným nákladom.

Zaoberal sa tiež výskumom táborského rybníka Jordán a jeho mapa dna tejto vodnej nádrže bola používaná ešte začiatkom deväťdesiatych rokov.

 

Boušek mal tiež výtvarné nadanie.

Platil ovšem za čudáka, čo ostatne bolo a je vždy tak časté u ľudí, ktorí sa zaoberali vecami okultnými či netradičnými alebo u ľudí, ktorí svojim myslením predbehli svoju dobu.

Pri slávnostných príležitostiach sa ukazoval v odeve, ktorý pripomínal rúcho stredovekého rytiera. Pravdepodobne šlo o rádový odev templárskeho bratstva, ku ktorému sa hlásil.

 

Po prvej svetovej vojne bol pozvaný k vedeckej práci na jednej talianskej univerzite, ale úrady mu nedovolili vycestovať, pretože nemal splnenú vojenskú povinnosť.

 

V roku 1936 sa oženil s dievčaťom o 24 rokov mladším než on, ale manželstvo sa za šesť rokov rozpadlo.

Boušek v dôsledku týchto životných neúspechov zatrpkol a oddával sa pitiu a užívaniu ópia.

 

V päťdesiatych rokoch postupne rozpredával svoj majetok, predovšetkým svoje obrazy a knihy.

Jeho veľkú zbierku okultnej literatúry kúpil akýsi fanatický katolík, ktorý ju postupne spálil.

Aj keď bol v dôsledku alkoholizmu telesne podlomený, bol neobyčajne bystrý, vtipný a vždy veľmi slušný.

 

PhDr. Rafael Maria Boušek zomrel v domove dôchodcov v Chýnove dňa 27.januára 1969 a podľa svojho želania bol pochovaný vo zvláštnom starobylom odeve s mečom po boku v rodinnej hrobke v Klokotech.

 

Bouškova pozostalosť bola žiaľ zničená pri vysťahovaní bytu.

Očitý svedok hovoril, že rukopisy a vzácne knihy boli naberané vidlami a vyhadzované von oknom na pristavené nákladné auto. Niektoré jeho knihy sa nachádzajú v súkromnom vlastníctve a niekoľko pravdepodobne vlastní Orientálny ústav v Prahe.


Mágiu, o ktorú sa začal zaujímať vďaka svojmu stretnutiu s Otokarem Griesem, znalcom a obetavým popularizátorom hermetických vied, chápal Boušek ako experimentálnu vedu.

Prevádzal démonomagické evokácie, ale svoje magické denníky spolu s rukopisným exemplárom Šalamúnových kľúčov, ktorý vlastnil, neskôr sám zničil.

Nesmel tieto veci predať, mohol ich len darovať, ale nebolo komu.

M. Nakonečnému, s ktorým sa na sklonku života zoznámil, rozprával o jednej magickej operácii pri ktorej stojac v kruhu, bol obklopený veľkým množstvom čiernych vrán, ktoré na z ničoho nič zleteli a poletovali okolo magického kruhu.

Rozprával tiež o tom, že sa ho istý démon trikrát pokúsil pripraviť o život.

Boušek u seba do konca života schovával obsiahly rukopis písaný tajným písmom a vyzdobený mnohými farebnými obrazcami prevažne v tvare erbov, ktorý sa dnes pod označením "heraldická štúdia" nachádza v príslušnom archíve.

Je v ňom použitých celkovo deväť druhov tajného písma.

Rukopis o obsahu 156 strán je napísaný zmesou češtiny a latinčiny. Údajne existuje ešte jeden podobný spis, ktorý by mal doplňovať prvý a bez ktorého jeho rozšifrovanie a použitie nie je možné.

 

Boušek bol možno výstredný čudák, ale rozhodne nie hlupák alebo dokonca blázon.

 

J.Veselý vyjadril domnienku, že tento spis môže obsahovať cenné magické poznatky, ktoré Boušek za svoj život nazhromaždil.

Je vylúčené, aby tento človek venoval možno až stovky hodín času nezmyselnej hračke.

O tom akú dôležitosť Boušek tomuto textu prikladal, svedčí aj to, že sa od neho do konca života neodlúčil, a to ani vtedy, keď rozpredal prakticky všetok svoj majetok.

 

Dôležité osobné spomienky vypočul Doc. Nakonečný.

Na ich základe je možné Dr. Bouška charakterizovať ako veľmi odvážneho mága, trpiaceho faustovským syndrómom - nezmernou túžbou po poznaní, pohybujúceho sa často za hranicou pomyselnej čiernej mágie.

 

Teda čas ukáže či sa podarí ako píše J.Veselý, vrhnúť aspoň lúč svetla poznania do temnôt, ktoré ešte stále zahaľujú duchovné usilovanie tohto pozoruhodného človeka."

 

 

Ex Libris

 

 

Převzato z webu: http://www.mikesh.szm.com/rafael.htm  ,

doslovná citace.

 

 

Najúbohejší v živote sú tí, ktorí zabudli, že existuje sloboda za múrmi žalára, ktorí sú ako v klietke narodené vtáky spokojní nad plným krmítkom a ktorí už zabudli lietať.

Gustav Meyrink

 

 

 

Fotografie náhrobku profesora Bouška

Zdroj: Carloman


Dle

www.doktorfaust.estranky.cz

mezi známé hermetiky patří:

 

Pierre de Lasenic

Petrus de Abano

Abrham von Worms

Heinrich Cornelius Agrippa von Nettesheim

Alexandr Akson

Albert de Rochas

John Dee

František Drtikol

Adolf Wenig

Alois Jirásek

Milan Rastislav Štefánik

Arthur Conan Doyle

Bohumil Nušl

Slavík Vladimír

Jan Ventura

Zýka

Radola Gajda

Miloš Brom

Max Švabinský

Jan Method Zavoral

Mikoláš Aleš

Emanuel Lešetický z Lešehradu

Otakar Zachar

Václav Čtvrtek

Odon Kopp

Jan Karel Pavel Dražďák

Rafael Maria Boušek

Gustav Meyrink Mayer

Josef Šimánek

Josef R. Adamíra

Vojtěch Kemfer

Petr Klíma Toušek

Josef Štěpán Kmínek

Jan Řebík

Oldřich Eliáš

Otakar Griese

Emanuel Hauner

Jiří Arvéd Smíchovský

František Kabelák

Adolf Franz Leonhardi

Edgar Cayce

Josef Váchal

Michael Sendivogius

Giambattista Zenno Seni

Jan Kefer

Ludmila Macešková

Adalbet Hahn

Felix Achiles de la Camára del Campo

Josef Svátek

Vladislav Kužel

Josef Louda

František Bardon

Karel Weinfurter

a další.