Borotín

borotin_prepis-cedule

Hrad Borotín (Starý zámek)

 - přepsaný text z cedule u hradu (viz fotografie)

 

Byl zřejmě založen v první polovině 14. století. První písemná zmínka je v predikátu Vítka z Borotína (zakladatele hradu) roku 1356. Rod Vítkovců (pánů z Landštejna a Borotína) zde žil 90. let. Poslední z tohoto rodu, který pobýval zde na hradě, byl Mikuláš z Landštejna a Borotína, jenž setrvával na straně kališníků, ale koncem husitských válek přešel k panské jednotě. Také mimojiné z tohoto důvodu byl hrad 11. 5. (21. 5.) 1434 obležen vojskem Prokopa Holého a ostřelován hrubou střelbou po několik dnů. Posádka však hrad uhájila a husité, také kvůli svízelné politické situaci, museli odejít směrem ku Praze (Lipanům).

 

Miluláš byl mezi prvními, kteří v památné bitvě u Lipan (30. 5. 1434) vtrhl do vozové hradby, čímž se táboři a sirotci dostali do dvojího obklíčení a byli poraženi. Za tuto chrabrost byl povýšen od krále Zikmunda a stal se nejvyšším úředníkem a kmetem Soudu zemského. Neměl synů, proto rozprodával majetek, a tak se již roku 1446 vyskytuje na hradě Borotíně Jan Malovec z Pacova (jehož znaku užívá městečko Borotín dodnes). Dlouhou dobu zde pak žila a spravovala zdejší panství jeho dcera Kateřina Malovcová.

 

Po roce 1610 se dostal (snad sňatkem) Borotín v majetek Kryštofa Vojkovského z Milhostic. Jeho synům pro účast v povstání českých stavů byl zabaven majetek a hrad byl zničen a vypálen císařským vojskem.

 

Již od roku 1623 se hrad uvádí pouze jako "všecek zbořený a pustý". I když byl těžce poškozen, jeho zkáza byla dovršena až kolem roku 1840, kdy panský nadlesní, bydlící v protějším barokním statku, dal zdi zbourat a kamení prodat.

 

 

Stavební vývoj hradu

 

Vývoj hradu můžeme rozdělit na 4 základní stavební fáze.

 

V nejstarší první fázi mělo hradní jádro zřejmě polygonální obrys a dnes je z něj viditelný fragment velké věže, budova (dochovány zbytky dvou stěn) mezi oběma věžemi, zbytek druhé věže (snad kaple), zbytek hlavní hradby v jihozápadním nároží mírně se svažujícího nádvoří a parkánová hradba, která je však z obou stran přeplentována a je v prostoru mladší zástavby. Této fázi odpovídalo i odlišné komunikační schéma a zbytek příkopu a valu před velkou věží. Prvá fáze je reprezentantem rozvinutého bergfritového typu.

 

Druhé fázi přísluší z dnešních nad zemí patrných zdiv pouze mohutná hradba, která uzavřela, zřejmě po nějaké větší destrukci, parkán v prostoru jihozápadního nároží.

 

Ve třetí fázi dochází ke změně komunikačního schématu. Byla vystavěna nová podélná brána s průjezdem v jihovýchodní stěně ve výši 1. poschodí. Spojení zajišťoval dřevěný most, který před branou končil, a na který se spouštěl most padací. Za branou byl parkán rozšířen a byla obezděna a mohutnými opěráky zajištěna parkánová hradba. V této fázi zřejmě vznikl i nový příkop, který obíhal skoro celé jádro hradu.

 

 Ve čtvrté fázi na počátku 16. století vznikla nová palácová budova, kde se nacházela velká roubená komora. Byl zaklenut sklep brány, který pak souvisel s dalšími sklepy pod novým palácem a vystavěno úzké pravoúhle se lomící schodiště.

 

Na počátku 90. let 20. století proběhly na hradě památkové a statické stavební úpravy, při kterých bohužel zanikla značná část důležitých skutečností týkajících se především terénního reliéfu a stratigrafií ve zdivech.

 

I přesto, k nám tento svěděk dávných časů, může promluvit.

 

LP 2002, Schafferhansovi, Sudoměřice u Tábora, vlastním nákladem

 

 

 

Fotogalerie

(archiv T. J.)